Speciál: Sem zavítala F1 jen jedinkrát – Pescara
Okruhů, na něž formule 1 zavítala pouze jedinkrát a už se zde další závod nekonal, je celá řada. Jedním z nich může teoreticky být i Mugello, na kterém se letos pojede GP Toskánska. Jedná se už o čtvrtou italskou trať, na níž formule 1 pojede – kromě Imoly a Monzy se v minulosti odjel jeden závod také na legendárním okruhu Pescara.
Letošní sezóna byla poznamenána koronavirovou pandemií. Spousta běžných závodů vypadla a spousta z nich si musela najít jiný termín. Aby organizátoři naplnili letošní kalendář, zavítá formule 1 na řadu atraktivních okruhů, které závod dlouho nebo vůbec nehostily. Historicky významnou Imolu a Nürburgring doplní například toskánské Mugello.
V Mugellu se monoposty formule 1 zatím proháněly jen během sezónních testů. Ačkoliv se řadí mezi nejoblíbenější italské tratě, královna motorsportu zde bude letos závodit úplně poprvé. Je pravděpodobné, že se Mugello do kalendáře jen tak brzy nevrátí, ne-li vůbec.
Zatímco Imola a Monza dohromady hostily 97 závodů, nejsou jedinými italskými závodními destinacemi – jeden závod se odjel v roce 1957 na okruhu, který byl už v té době považován za zastaralý – na okruhu v Pescaře. A stejně jako za letošní toskánskou Grand Prix, tak i za zmiňovanou Grand Prix Pescary 1957 stojí velmi unikátní příběh, který neměl v historii formule 1 obdoby.
Okruh stejně náročný jako legendární Mille Miglia
Grand Prix v Pescaře se konala v okolí stejnojmenného města, které leží severně od Neapolu na pobřeží Jaderského moře. Běžné závodní okruhy byly v 50. letech stále raritou, ačkoliv se jejich počet postupně rozrůstal. Když se nejelo na okruhu, závodilo se na běžných pozemních komunikacích, které během závodních víkendů posloužily jako okruh. Z bezpečnostních důvodů se ale organizátoři mistrovství světa postupně přesouvali na uzavřené závodní okruhy, které byly vysoké rychlosti lépe uzpůsobeny.
Pescara byla, stejně jako původní varianta okruhu Spa-Francorchamps, jednou z oněch „old school“ tratí, z kterých měl každý jezdec velký respekt. Jednalo se o nejdelší okruh, na němž monoposty formule 1 závodily. Jedno kolo měřilo 25,578 km a skládalo se z průjezdů přes město Pescara a vesničky Spoltore, Capelle a Mulino. Kromě vysokých rychlostí v ulicích měst se monoposty proháněly po dvou velmi dlouhých rovinkách, dominantou okruhu pak byla jízda podél pobřeží, nebo vysoké stoupání do přilehlých hor. Pescara byla bezpochyby sestřenicí legendárních a velmi nebezpečných závodů Targa Florio a Mille Miglia.
První závod na Pescaře se odjel už v roce 1924 a vítězem byl Enzo Ferrari ve voze Alfa Romeo. Před druhou světovou válkou se stala Pescara oblíbenou závodní destinací, na níž závodily největší legendy tehdejší doby – Tazio Nuvolari, Bernd Rosemeyer nebo Rudolf Caracciola, ti všichni na tomto obtížném okruhu zvítězili. Po druhé světové válce ale hostila Pescara spíše menší závodní série, vyšší soutěže a zejména mistrovství světa se začaly stěhovat na bezpečnější uměle vytvořené závodní tratě.
V Pescaře se závodilo kvůli nedostatku ropy
Suezská krize způsobila v letech 1956 až 1957 masivní ropnou krizi, mnoho evropských států přišlo o své dodávky a byly na tom velmi bídně. Stejně jako letos byl tímto světovým konfliktem ovlivněn i kalendář závodů formule 1. Zrušeny byly závody v Nizozemsku a v Belgii, kalendář se tedy zúžil na pouhých 6 závodů. A to organizátorům nestačilo – proto začali hledat náhradu.
A že se našla – předposlední závod roku měla hostit právě legendární Pescara, která by za běžných okolností (stejně jako Mugello) své místo v kalendáři nezískala. Závod se konal ke konci srpna, už takhle nebezpečná závodní trať tak byla okořeněna dalším nepříjemným faktorem – typickým italským horkem. V kvalifikačním klání zvítězil Juan Manuel Fangio na voze Maserati. Nelze ale opomenout ani kvalifikační výkon sira Stirliga Mosse, který se se svým vanwallem kvalifikoval do první řady. Z třetího místa odstartoval Luigi Musso s Ferrari.
Aby se přeci jen předešlo nepříjemně vysokým teplotám, byl start závodu naplánován na půl desátou ráno. Zmatek v organizaci vedl hned na startu k nešťastným událostem – chyba při odpočítávání vedla k předčasnému startu, takže ne všichni mechanici stačili včas utéct ze závodní dráhy. Na to doplatil jeden z mechaniků, kterého na kapotu svého maserati nabral závodník Horace Gould.
Takový chaos by dnes vedl k vyvěšení červených vlajek a posléze řádnému restartu, dříve však nic takového nepřipadalo v úmysl. Nejvíce profitoval z třetího místa startující Luigi Musso, který vystřelil do vedení. Dlouho si ale prvenství neužil, brzy se před něj dostal Stirling Moss s monopostem Vanwall.
Luigi Musso si ale všechno své štěstí vybral na začátku závodu – během 10. kola nevydrželo jeho ferrari složitý nápor a ve stoupání do hor začal Musso ztrácet olej. Sám jezdec na závadu nepřišel, dokud se mu nezadřel motor a nebyl ze závodu nucen na dobro odstoupit.
Zajímavý Cadillac Lyriq bude prvním plně elektrickým vozem od General Motors
Na druhé místo se tak posunul pole-sitter Juan Manuel Fangio, vedoucí Moss si ale vytvořil slušný náskok, přičemž zajel traťový rekord, který už nikdy nebyl překonán. Skoro 26 kilometrů dlouhou trať obkroužil za 9 minut a 44,6 sekundy. Fangio se na druhém místě dlouho neudržel, uklouzl totiž na olejové stopě způsobené Luigim Mussem a byl nucen zastavit u svých mechaniků.
Stirling Moss jel bezchybně a se svým náskokem si mohl dovolit zajet ve 13. kole ke svým mechanikům na delší zastávku. Při odjezdu Moss svým mechanikům zamával a jal se kupředu za svým dominantním triumfem. Po průjezdu cílem GP Pescary se stal prvním Britem, který vyhrál mistrovský závod v cizině. Dosud totiž britští závodníci triumfovali výhradně na domácích tratích.
Děti hrající si na trati a skvělá obsluha benzínové pumpy
Závodní okruh v Pescaře byl už tehdy považován za „old school“. Nulová bezpečnostní opatření pak během závodu doplňovala řada zvláštností, nad kterými zůstává dnes hlava stát.
V prvním tréninku vyvolalo u závodníků pozdvižení stádo koz, které se spokojeně pohybovalo po závodní trati. To ale není vše – podmínky k závodění byly na Pescaře tak náročné, že ke konci závodu zbývalo na trati pouhých 7 vozů. Rozdíly mezi nimi byly ale tak veliké, že závodní trať v určitých částech posloužila jako hřiště pro malé děti. Ty odběhly jen ve chvíli, kdy v dáli uslyšely blížící se monopost.
Nejkurioznější ze všech byl ale případ Jacka Brabhama, který se závodu zúčastnil ve voze Cooper T43. Budoucímu mistru světa došlo v posledním kole palivo. Nešťastný Australan svůj monopost odstavil u přilehlé benzínové pumpy s domněním, že je jeho závod u konce. Co ale neočekával bylo, že bude o závodním dni benzínka otevřená. K Australanově úžasu vyběhl ven zaměstnanec pumpy a s radostí mu natankoval, aby mohl překvapený závodník dojet do vytouženého cíle.
Jack Brabham nastartoval a do cíle dojel na posledním 7. místě, za které tehdy body nebral. Ve chvíli, kdy byl Jack Brabham odmávnut, byla naposledy na pescarském okruhu odmávnuta šachovnicová vlajka. Formule 1 ani jiná závodní série už na tento legendární okruh nikdy nezavítala.
V roce 1958 hostil kalendář formule 1 rekordních 11 závodů – přibyla historicky první Grand Prix v Portugalsku a také v Maroku, kde se stejně jako na Pescaře konal pouze jeden jediný závod. Uvidíme, jaký osud potká Mugello, zda se sem formule 1 ještě někdy vrátí, nebo zda zůstane GP Toskánska 2020 jejím jediným závodem. Co vám ale můžeme s jistotou říci – rozhodně nebudete svědky skupinky dětí, která si na trať přišla hrát, nespatříte ani stádo koz a už vůbec ne přilehlou benzínovou pumpu, na níž by mohl Lewis Hamilton v posledním kole zastavit a dotankovat.
