Oslavy 70. narozenin formule 1 – 90. léta
Hned osm uměleckých posterů připravila česká firma Automobilist u příležitosti sedmdesáti let od vzniku formule 1. Každý plakát znázorňuje ten nejvíce ikonický vůz dané dekády, osmý nabízí výhled do budoucna. Dnes se podíváme na léta devadesátá. Vzorem „osmdesátek“ byl zcela jednoznačně vůz McLaren MP4/4, a ani v případě další dekády neměl Automobilist příliš těžkou hlavu s výběrem – na plakátu zvěčnil ikonický Williams FW14B, za jehož volantem tehdy seděl Nigel Mansell.
Devadesátá léta znamenala pro svět i formuli 1 revoluci. Počítače měly čím dál tím větší dopad na běžný život spolu s příchodem internetu, kabelové televize či mobilních telefonů. Nejinak tomu bylo ve formuli 1 – počítače byly klíčové nejen, co se navrhování vozu týče, ale důležitou roli hrály i v jeho řízení.
Hlavním inovátorem se stal v roce 1992 Williams se svým vozem FW14B, jak dokazuje plakát firmy Automobilist. Jednalo se o vůz s takovou porcí technických vychytávek, až se zdálo, že svojí vyspělostí staví jezdecké umění až do pozadí celkového výkonu. Vůz obsahoval poloautomatickou převodovku, foukaný difuzor, kontrolu trakce, zaznamenával veškerá data… ale hlavně byl vybaven systémem aktivního zavěšení kol.
Williams v sezoně 1992 získal hned šest dvojitých výher.
Původně se jednalo o čistě mechanický systém, který Williams vyvíjel pro normální cestovní vozy. Pak ale dostal nápad a výsledkem bylo přepracování do elektricko-hydraulické podoby. Účelem bylo udržovat na přední i zadní nápravě stejnou světlou výšku, tedy vzdálenost mezi povrchem dráhy a podvozkem: nehledě na nerovnosti asfaltu, množství paliva či zatížení vozu v zatáčkách. To zařizovaly čtyři hydraulické „ovladače“ (jeden pro každé kolo) s pomocí senzorů v kokpitu, které měřily podélné a příčné zrychlení, na něž pak vůz reagoval. Výsledkem byl monopost stabilní za všech okolností, což v devadesátých letech působilo jako naprosté sci-fi.
V F1 se sice už dříve objevily systémy aktivního zavěšení, ale ani zdaleka nebyly tak promyšlené a účinné. Celý balíček společně s desetiválcovou pohonnou jednotkou Renaultu byl natolik silný, aby ukončil čtyřletou dominanci tandemu McLaren-Honda. Francouzský agregát byl sice zřejmě zhruba stejně výkonný jako motor Hondy, jenže nabízel lepší rozložení hmotnosti, nižší spotřebu a lepší integraci s šasi. A navíc byl vybaven kontrolou trakce, systémem zabraňujícímu prokluzu kol při přílišném přidání plynu.
Poster je k dispozici ve dvou variantách.
Geniální inovaci měl na svědomí trojlístek dobře známých technických guruů: Patrick Head, Adrian Newey a Paddy Lowe. Není překvapením, že Williams vyhrál sezonu 1992 s jasnou dominancí. Vítězný Nigell Mansell získal devět výher ze 16 závodů, v každé dokončené Grand Prix dojel nejhůře druhý! Na týmového kolegu Riccarda Patreseho měl v konečném zúčtování náskok skoro dvojnásobku jeho bodového konta… výhru si Brit zajistil v Maďarsku, pět závodů před koncem šampionátu.
Dominantní rok podtrhl Mansell doma v Británii, když na Silverstone zvítězil s náskokem půl minuty. V Británii tehdy panovalo takové šílenství ohledně jeho osoby, že na dráhu vtrhly davy a Mansell ani nedokázal po projetí cílem dostat svůj vůz zpátky do boxů!
Speciální sběratelská edice.
Jak ale Brit později přiznal, nástup nových technologií měl i svoji stinnou stránku. Vůz umožňoval jízdu na takovém limitu, že pilot měl mnohdy pocit, že každou sekundou ztratí nad řízením kontrolu. „S každou novou technologií musíte být trochu skeptičtí, protože má potenciál vás zabít. Nikdy jsem v to auto neměl úplnou důvěru. Ten vůz se vás v podstatě snažil zabít tím, že vás doslova hodil do každé zatáčky na limitu, na mě bylo, abych tomu zabránil. Musel jsem být silný a mít víru v to, že když to mnou takhle hodí do rychlé zatáčky, mám dostatečné schopnosti na to, abych auto udržel. Kdyby skutečně ztratilo přilnavosti, mohl jsem leda tak doufat, že po přejezdu obrubníku, který by mě katapultoval, bych byl po přistání v pořádku,“ prohlásil Mansell, který pro rok 1992 přešel do zámořské série CART (a hned ji vyhrál), pro magazín Top Gear.
Stojí za zmínku, že právě kvůli aktivnímu zavěšení Willamsu měl Ayrton Senna pocit, že s ním nemůže bojovat, a proto usiloval o přestup do této britské stáje. Ten se mu sice pro rok 1994 povedl, ale právě tehdy Mezinárodní automobilová federace tento koncept zakázala a Brazilec tak musel s vozem, který najednou ztratil výhodu na konkurenci, jezdit na absolutním limitu…
Plakát v podání Automobilistu je k dispozici ve dvou provedeních, a to v limitované edici (1990 výtisků) a sběratelské variantě (700 kusů).
Poster ve verzi limitované edice.
