GP Maďarska 2003 – Před 17 lety vyhrál Alonso svůj první závod
Za své kariéry získal dva mistrovské tituly, 32 vítězství, 97 pódií a svůj seznam úspěchů rozšířil i o dva triumfy ve vytrvalostním závodě na 24 hodin v Le Mans. Fernando Alonso je v podvědomí motoristických fanoušků už pěkně dlouho. Tak dlouho, že dnes slavíme už 17. výročí od jeho prvního vítězství.
Fernando Alonso byl velké jméno ještě před vstupem do královny motorsportu. V očích lidí byl považován za největší španělskou naději díky titulu v juniorském šampionátu Euro Open by Nissan roku 1999 a o rok později díky čtvrtému místu ve formuli 3000 (předchůdci dnešní formule 2).
Kariéru ve formuli 1 zahájil v roce 2001 u výkonnostně slabého Minardi. Sezónu zakončil bez bodu, místo pro příští rok měl ale jisté – jeho manažerem byl totiž zároveň šéf Renaultu Flavio Briatore. Po roce v roli testovacího jezdce se stal pro sezónu 2003 jezdcem továrního týmu. Hned ve druhém závodě pro Renault pak získal první pole position a první pódium. Největší úspěch roku na něj ale stále čekal.
Alonso překonal slavného Bruce McLarena
Do Maďarska přijel Alonso jako jeden z kandidátů na možné vítězství. O Renaultu se před víkendem předpokládalo, že bude na Hungaroringu velmi silný, a že vyzve o vítězství McLaren, Ferrari a Williams.
Mladý Španěl demonstroval své ambice už během tréninků a během kvalifikace tomu nebylo jinak. Jeho měřené kolo bylo opravdu vynikající. Získal pole position a druhého Ralfa Schumachera s Williamsem porazil o 256 tisícin sekundy. Povedenou kvalifikaci zajel i Mark Webber, který se kvalifikoval třetí. Lídr šampionátu Michael Schumacher se na roštu dostal pouze na osmé místo.
Skvělou sobotu vystřídala dokonalá neděle. Alonsův start byl doslova učebnicový, oba williamsy se naopak neodlepily dle představ a po prvním kole se nacházely na hraně první desítky. Španěl si tak mohl oddychnout, na druhé místo se totiž propracoval Mark Webber, který s ním nedokázal držet krok.
Kimi Räikkönen se po startu probojoval na třetí místo, zasekl se ale za druhým Webberem. Fernando Alonso v sobě našel neskutečnou rychlost – po třech kolech činil jeho náskok zhruba 7 sekund.
Alonsova jízda byla naprosto precizní. Španěl si uvědomil, že má před sebou životní příležitost, které se nehodlal vzdát. Jediné, co by mu mohlo vysněný cíl vzít, byla mechanická porucha. Po prvních 13 kolech vedl španělský mladík před Webberem o 21 sekund.
A právě tenhle moment byl ideální k první plánované zastávce v boxech. Při výjezdu se Fernando vrátil na druhé místo za Kimiho Räikkönena, který přebral vedení. O tři kola později jej ale odevzdal zpět do Alonsových rukou, sám totiž zajel ke svým mechanikům.
Ani ve druhém stintu nenašel zběsilý Španěl přemožitele. V devatenáctém kole se těšil už 24sekundovým náskokem na druhého Räikkönena (Webber se postupně propadal polem dolů). Alonsova časová výhoda byla ale ohrožena selháním zadního zavěšení na ferrari Rubense Barrichella, který skončil ve zdi. Komisaři se ale rozhodli safety car na závodní dráhu nepovolat.
Španělova krasojízda na čele závodu pokračovala. Když zajel na konci 30. kola podruhé ke svým mechanikům, měl tak velký náskok, že si při výjezdu pohlídal vedení před druhým Räikkönenem. Alonso ale překvapoval dál – diváci s otevřenými ústy pozorovali, jak si mladičký Španěl ke konci závodu vyšlápl dokonce i na osmého Schumachera – jenže ten na něj ztrácel už jedno celé kolo.
Ken Block se stal vítězem elektrického rallycrossového závodění Projekt E
Fernando Alonso ani poté nezpomalil a svou precizní jízdu zakončil sladkým vítězstvím. Druhý Räikkönen se ke konci přeci jen snažil náskok stáhnout, ale dojel se ztrátou 16,7 sekundy. Třetí dojel do cíle Juan Pablo Montoya.
Španělovi bylo tehdy pouhých 22 let a byl o pouhých 78 dní mladší než Bruce McLaren, který byl do té doby držitelem rekordu pro nejmladšího závodníka v historii formule 1. Tento rekord stanovil během GP USA 1959. Je neskutečné, že k jeho překonání bylo potřeba více než 53 let. Alonso byl ze svého vítězství dojat, na tiskové konferenci pak pronesl: „Splnil se mi sen. Je mi 22 let a získal jsem své první vítězství. Doufám, že mě čeká dlouhá kariéra s hromadou dalších vítězství.“
A to se mu splnilo, ačkoliv musel na své další prvenství čekat až do GP Malajsie 2005. Stal se zároveň i nejmladším dvojnásobným mistrem světa, třikrát byl vicemistrem a mezi lety 2003 až 2013 posbíral dalších 31 triumfů. Od toho nejstaršího uplynulo už 17 let. Jak neskutečně rychle ten čas plyne – Alonsovy dny ale rozhodně sečteny nejsou. Příští rok jej uvítáme zpět v královně motorsportu, kde se s Renaultem napotřetí pokusí získat vytoužený třetí titul mistra světa.
Podivná jezdecká technika, díky které Alonso získal dva tituly