Legendy: S McLareny MP4/5 a MP4/5B triumfovali Prost i Senna

Přelom 80. a 90. let patřil McLarenu. Pojďme si připomenout vozy MP4/5 a MP4/5B, se kterými získali titul mistra světa Prost i Senna.

Štítky: Alain Prost Ayrton Senna Historie Technika Zveřejněno 16. 05 2021 — GPF1.cz

Na míru atmosférickému motoru Honda

Od roku 1989 se týmy formule 1 musely obejít bez turbomotorů a bylo velkou neznámou, který výrobce se s novými pravidly vypořádá nejlépe. Japonská automobilka Honda začala na agregátu podle nových předpisů pracovat už ve druhé polovině roku 1987. McLaren s Hondou navázal spolupráci pro rok 1988, kdy ještě závodil s turbomotorem. Zároveň už vyvíjel šasi pro sezonu 1989, do kteréhouž počítal s novým atmosférickým desetiválcem. Riskantní tah změnit dodavatele motorů v posledním roce éry turbo šéfovi týmu Ronu Dennisovi vyšel. Stáj s vozem MP4/4 v sezoně 1988 vyhrála patnáct ze šestnácti závodů a s přehledem získala oba tituly, navíc byl McLaren díky úzké spolupráci s Hondou při vývoji motoru a šasi perfektně připraven na sezonu 1989.

Gordon Murray už se zaměřil na projekt sportovního vozu, ze kterého později vznikl úspěšný McLaren F1 GTR. Murraye měl původně v konstrukčním týmu nahradit Martin Whitmarsh, ale nakonec se vydal na dráhu manažera a v nedávné době stáji dokonce šéfoval. Tým konstruktérů v čele s Neilem Oatleym a Stevem Nicholsem navrhl zcela nový monokok z uhlíkových vláken a kevlaru a nové lichoběžníkové zavěšení s táhly, vinutými pružinami a tlumiči.  Přestože vůz se vizuálně příliš nelišil od svého předchůdce a nadále měl oddělenou horní část karoserie, zejména v oblasti aerodynamiky dostál řady změn. Rozchod kol byl vpředu 1820 mm a vzadu 1670 mm, rozvor činil 2896 mm. Od Velké ceny Monaka vůz používal lehčí brzdy Brembo. Kola byla obuta do pneumatik Goodyear.

Motor Honda RA109E s úhlem bloků 72 stupňů, který navrhl Osamu Goto, měl objem 3490 cm3, čtyři ventily na válec, rozvod DOHC. Dosahoval výkonu 485 kW (650 koní). Tým používal palivo Shell. Převodovka byla z dílny Davida Northa a Peta Weismanna, původně byla manuální šestistupňová tříhřídelová uložená podélně, v Silverstone byla nasazena nová příčně uložená.

Rivalita Prosta a Senny posouvala tým vpřed

V předsezonním testování se nový monopost nevyhnul problémům, například s mazivem a s vyvážením, ale do prvního závodu se podařilo téměř vše vyřešit. Vývoji paradoxně pomohla i vzájemná rivalita pilotů a silných osobností Ayrtona Senny a Alaina Prosta. Snažili se překonat jeden druhého, zkoušeli různé změny v nastavení, což tým posouvalo neustále kupředu. Každý měl jiný styl řízení. Zatímco Prost byl zvyklý ovládat plyn a brzdu „jemnou“ pravou nohou, Senna byl zvyklý vytáčet motor do vysokých otáček. Jejich vztah se v průběhu sezony neustále přiostřoval a později už spolu komunikovali jen přes Oatleyho, Nicholse a závodního inženýra Jo Ramíreze.

Senna v sezoně 1989 vyhrál šest závodů, ale k tomu si připsal už jen jedno druhé místo, několikrát doplatil i na technické problémy. Prost sice zvítězil „jen“ čtyřikrát, ale k tomu přidal šest druhých míst, jedno třetí, čtvrté a páté. Dva závody před koncem sezony stále oba bojovali o titul mistra světa. Vyhrocená situace mezi nimi vyvrcholila ve Velké ceně Japonska vzájemnou kolizí. Zatímco pro Prosta, který v té době vedl šampionát, závod skončil Senna ještě dokázal pokračovat a vrátit se na první místo. Z vítězného závodu byl diskvalifikován, protože podle oficiálního verdiktu prezidenta FIA a FISA Jeana-Marieho Balestreho při návratu na trať neprojel jednu zatáčku. Brazilec byl z verdiktu natolik rozčilený, že dokonce uvažoval o konci kariéry. Mistrem světa se stal Prost, Senna skončil celkově druhý, spolu pro tým vybojovali Pohár konstruktérů.

Jen drobné modifikace

Prost po sezoně odešel k Ferrari, odkud k Sennovi do McLarenu zamířil Gerhard Berger. S ním měl Brazilec skvělý vztah a Rakušan dodnes rád vzpomíná, kolik si spolu užili legrace. Do sezony 1990 tým vstoupil s upraveným monopostem MP4/5B, který měl o 44 mm delší rozvor, pozměněná křídla a zadní část karoserie se přizpůsobila větším chladičům. Nová varianta vozu byla čistě Oatleyho práce, protože Nichols odešel s Prostem do Maranella.

Senna hodně pomohl při předsezonním vývoji a vůz v kombinaci s vylepšeným motorem Honda RA-100E dosáhl větší spolehlivosti. McLaren byl rychlý v kvalifikacích, v závodech mu Ferrari s Prostem a Nigelem Mansellem za volanty dokázalo konkurovat. Znovu došlo na kontroverzi v Suzuce. Tentokrát Senna kolidoval s Prostem už v první zatáčce, pro oba závod skončil a Brazilec se tak stal podruhé mistrem světa. V sezoně znovu vyhrál šest závodů, k tomu získal dvě druhá a tři třetí místa. Berger přidal sedm pódií, celkově obsadil čtvrté místo a pomohl McLarenu k dalšímu Poháru konstruktérů.

Vozy McLaren MP4/5 a MP4/5B odjely dohromady 32 závodů, z nichž v šestnácti zvítězily, připsaly si dalších dvacet pódií, 27 pole position  a dvanáct nejrychlejších kol.

Honda pro sezonu 1991 vyvíjela dvanáctiválec, který byl testován ve speciálně upraveném voze MP4/5C. Pro sezonu 1991 už tým připravil vůz MP4/6, který si v rámci našeho seriálu o vozech mistrů světa připomeneme příště.