Proč žlutá?
"Dejte dítěti papír, barvy a požádejte ho, aby nakreslilo auto, a určitě ho nakreslí červené." Tato slova Enza Ferrariho vešla do historie a dokonale vyjadřují spojení maranellské společnosti s červenou barvou (Rosso Corsa), která vždy odlišovala vozy Scuderie na závodních okruzích a většinu těch, které jezdí po silnicích celého světa. Žlutá je však další barvou, která je plně součástí DNA hopsajícího koníka.
Žlutá je tak trochu druhou duší Ferrari: je to barva města Modena, které je spolu s černým koněm zděděným po rodině válečného hrdiny letce Francesca Baraccy součástí značky Ferrari, jedné z nejslavnějších na světě. Stále patří k nejoblíbenějším mezi zákazníky maranellské společnosti, kteří si ji zvolili pro některé výjimečné vozy, jako je 488 GTB, F12 TdF a nedávno také pro Ferrari 488 Pista.
Tato barva je v různých odstínech spojena s mnoha událostmi v historii společnosti. Rozhodně to byl případ Fiammy Breschi, vdovy po jezdci Luigim Mussovi a přítelkyně zakladatele, která podle legendy jako první navrhla představit žluté Ferrari na autosalonu a inspirovala vznik barvy Giallo Fly, poprvé použité na modelu 275 GTB.
Žluté vozy Ferrari se účastnily také soutěží v motorsportu, kde debutovaly díky Salvatore Ammendolovi a jeho 195 Inter Berlinetta, která se 15. dubna 1951 poprvé postavila na start závodu Coppa Inter-Europa. Italský jezdec se v závodě Mille Miglia umístil na druhém a poté na 15. místě společně s Guglielmem Pinzerem. V následujícím roce skončil žlutý 225 S druhý ve Velké ceně Portugalska sportovních vozů. Řídil ho Portugalec Casimiro De Oliveira, bratr filmaře Manoela, jehož asistentem a správcem majetku se stal, jakmile pověsil přilbu na hřebík.
