Další události, kdy o titulu rozhodli piloti ze středu pole
Formule 1 má za sebou velmi dlouhou a dramatickou sezonu poznamenanou bojem o titul mezi Maxem Verstappenem a Lewisem Hamiltonem. Ve výsledku to byl ale Nicholas Latifi, který šest kol před koncem havaroval a připravil tím Hamiltona o mistrovské oslavy. Zde jsou další případy, kdy o titulu rozhodl ten, kdo úplně neměl.
1984 – Nigel Mansell
Do posledního závodu sezonu 1984 startoval Niki Lauda z jedenáctého místa, jeho největší rival Prost byl na pole position. Francouz poté komfortně vedl závod, Lauda zase potřeboval dojet maximálně druhý, aby si zajistil třetí titul.
V 50. kole měl třetí Lauda půlminutovou ztrátu na druhého Nigela Mansella, který měl potíže s brzdami, vyjel mimo trať a roztočil se. Ta samá věc se mu stala ještě o kolo později, kdy se Rakušan dostal na kýžené druhé místo.
Mansellův závod tím tak skončil, Lauda si poté už v klidném tempu dojel do cíle pro druhé místo za Alainem Prostem a stal se mistrem světa o půl bodu! Dodnes jde o nejmenší rozdíl na konci sezony v historii.
1997 – Norberto Fontana
Na oficiální prohlášení se čekalo dlouhých devět let, do té doby mohla široká veřejnost pouze debatovat o záměru Brazilce Fontany zdržet Jacquese Villeneuva, který bojoval o titul proti Ferrari Michaela Schumachera.
Sauber byl ž tehdy poháněn motory Ferrari, a tak spolupráce mezi těmito týmy byla proti Williamsu, jenž byl poháněn Renaultem, poměrně logická. Norberto Fontana v roce 2006 přiznal, že Ferrari jej požádalo o zdržování kanadského závodníka.
Ferrari samozřejmě tuto verzi popřelo… velký význam to ale s odstupem času nemělo. Fontana sice zbrzdil Villeneuva, titul i přesto získal. O několik okamžiků později se Schumachere snažil svého soupeře vyřadit ze závodu, za svůj incident byl Němec diskvalifikován z celého šampionátu.
1998 – Esteban Tuero a Tora Takagi
V roce 1998 proti sobě v boji o titul stáli Mika Häkkinen a Michael Schumacher. Fin se na McLarenu ujal vedení závodu a spolehlivou jízdou pokračoval na prvním místě. Pilot Ferrari byl třetí a aby vyhrál titul, potřeboval by vyhrát závod a Häkkinen by musel být nanejvýš třetí.
Kvůli velkému množství nečistot na trati se srazili dva piloti – Tuero a Takagi, jejichž úlomky prořízli pneumatiku na voze Ferrari Michaela Schumachera, což de facto znamenalo konec mistrovským ambicím v Maranellu.
2002 – Allan McNish
Rok 2002 byl z pohledu rozložení sil jasnou záležitostí, dominovalo Ferrari a Schumacher – toto duo před téměř dvaceti lety slavilo Schumacherův pátý titul už v 11. závodě sezony z celkových sedmnácti, nebýt McNishe, mohl by ale německý fenomén na svou korunu čekat o něco dýl.
Monopost Toyoty se pět kol před cílem porouchal a McNish musel ze závodu odstoupit, porucha si vyžádala i únik oleje na závodní dráhu. Na tuto louži doplatil Kimi Räikkönen, který do té doby vedl závod, po uklouznutí na oleji se ale Fin propadl za Schumachera.
Räikkönen si tak musel na své premiérové vítězství ve formuli 1 počkat téměř jeden další celý rok. Další příležitost k výhře se mladému Kimimu totiž naskytla až při Velké ceně Malajsie v roce 2003, tehdy Räikkönen dokonce vyzval Schumachera k boji o titul.
2003 – Takuma Sato
Na japonské Suzuce došlo i v roce 2003 k boji o titul mistra světa, kdy se Michael Schumacher kvalifikoval až na 14. místě, šest pozic za Kimi Räikkönenem. Fin se dostal do vedení, což mu dalo jistou naději na úspěch.
Schumacher se v mezičase střetl s Takumem Satem. Pilot Ferrari musel do boxů a propadl se na poslední místo, ale skvělou stíhací jízdou se dostal na osmou příčku, kterou pro zisk svého šestého titulu v F1 nezbytně potřeboval.
2008 – Timo Glock
Asi nejznámější příběh z novodobé historie vůbec… Felipe Massa vyhrál domácí Velkou cenu Brazílie a udělal vše, co musel, aby se stal mistrem světa před domácím publikem v srdci Sao Paulo, jenže…
…v průběhu závodu začalo pršet, a tak se někteří piloti rozhodli nasadit přechodné gumy, mezi těmito byl i Lewis Hamilton, Massův rival v boji o titul. Pilot Toyoty Timo Glock ale zůstal na trati na suchých pneumatikách.
Hamilton musel skončit do pátého místa, aby se v případě Massovy výhry stal šampionem. To se mu také povedlo až v poslední zatáčce v posledním kole, kdy se mladý pilot McLarenu dostal před červenobílou Toyotu.
2010 – Vitaly Petrov
Do posledního závodu v Abu Dhabi před 11 lety šli celkem čtyři jezdci s šancí na zisk titulu mistra světa, předpokládalo se však, že si to rozdají Mark Webber s Fernandem Alonsem, kteří vedli elitní skupinu, nějak se ale zapomnělo na třetí jezdce v pořadí – Vettela.
Pilot Ferrari Fernando Alonso se koncentroval pouze na Marka Webbera a okopíroval jeho strategii pro závod. Brzký pit-stop ale oba závodníky dostal do hloubi pole, odkud se museli prokousávat vzhůru.
Postup zastavil až Vitaly Petrov v Renaultu, který za sebou udržel oba závodníky. Tím velmi pomohl nehlídanému Vettelovi k vítězství nejen v závodě, ale také v celém mistrovství světa. Fernando Alonso po závodě přiznal, že to pro něj byl asi nejtěžší okamžik v kariéře.
2012 – Bruno Senna
Synovec legendárního Ayrtona Senny se v roce 2012 zapletl do boje o titul, i když si ne způsobem, kterým by si přál. Brazilec v úvodním kole GP Brazílie 2012 sestřelil Sebastiana Vettela, který opět bojoval o titul s Fernandem Alonsem.
Němec se s Red Bullem propadl až na úplně poslední příčku, navíc měl značně poškozený monopost a zdálo se, že se Alonso dočká své odplaty. Osud tomu ale chtěl jinak a skvělou stíhací jízdou v těžkých a proměnlivých podmínkách se Vettel vydrápal až na šestou pozici.
Alonso skončil druhý, to mu ale na zisk vysněného třetího titulu nestačilo, na konci šampionátu tak ztratil na svého německého protivníka pouhé tři body a podruhé v posledních třech letech byl poražen mladým pilotem Red Bullu.
