Oslavy 70. narozenin formule 1 – 70. léta
Neděle bude ve znamení číslovky 70. Formule 1 totiž slaví 70 roků od svého oficiálního zrodu. U této příležitosti si nechala od české firmy Automobilist vyrobit sadu osmi plakátů – jeden z každé dekády a osmý jako výhled do budoucna. Dnes si představíme poster k 70. letům, na kterém je znázorněn Tyrrell 006.
I když tento monopost nikdy Pohár konstruktérů nevyhrál, firma Automobilist si jej přesto právem vybrala jako nejikoničtější vůz daného desetiletí. Jedná se totiž o poslední vůz Jackieho Stewarta, se kterým získal triumf ve smutné sezoně 1973…
70. léta pro formuli 1 nebyla jednoduchým obdobím. Světová ekonomika se zmítala v problémech, zejména kvůli globální ropné krizi. Britské týmy navíc měly další bolehlav kvůli zavedení třídenního pracovního týdne v zemi.
Tyrrel v F1 vydržel až do roku 1999, kdy se z něj stal tým BAR.
Proto došlo v dané dekádě na rozmach sponzorských dohod, jejichž jména se objevovala na autech – a peníze zase v pokladnách týmů. Tři přední stáje s výjimkou Ferrari jezdily s motorem Ford Cosworth DFV, třílitrovým osmiválcem, což zajistilo vyrovnané startovní pole a perfektní souboje a závodění. Z jezdců se v očích diváků stávali mezinárodní superhvězdy. Jednou takovou byl i Jackie Stewart a jeho ikonický modrý vůz, Elf Tyrrell-Ford 006.
Ten vytvořil tým Kena Tyrrella, který začal se stavbou vlastních aut teprve v roce 1970, v závěru sezony 1972, do plné permanence se ale dostal až pro sezonu nadcházející. Za tým tehdy závodil dvojnásobný šampion Jackie Stewart a slibný mladík z Francie François Cevert.
Plakát je k dispozici tradičně ve dvou provedeních: limitované edici (1970 kusů) a sběratelské verzi (700 výtisků).
Právě na Stewarta „strýček Ken“, jak se majiteli týmu přezdívalo, hodně sázel. Ještě aby ne – znali se z dob, kdy Tyrrell ještě sám závodil, v roce 1964 si pak Stewarta vyhlédl v britském šampionátu formule 3. To už se dal Tyrrell na dráhu manažera, když si uvědomil, že na nejlepší jezdce nikdy stačit nebude. O pět let později spolu jako šéf týmu a pilot vyhráli šampionát pro francouzský tým Matra a o dva roky později zopakovali to samé už jako tým Tyrrell.
Vše šlapalo skvěle. Vůz, který navrhl Derek Gardner, jenž se mj. podílel na tehdy revolučním systému pohonu všech čtyř kol pro tým Matra a později zkonstruoval šestikolku Tyrrellu P34 pro rok 1976, nebyl sice na první pohled nikterak krásný, rychlost mu ale nikdo upřít nemohl. Stewart s ním vyhrál pět závodů z patnácti, a titul si pojistil už v září na Monze. François Cevert získal osm umístění na stupních vítězů a před posledním závodem v americkém Watkins Glen se zdálo, že by Tyrrell mohl získat i prvenství v Poháru konstruktérů, o který bojoval s Lotusem.
Každý poster nabízí přehled všech mistrů dané dekády a stříbrné a zlaté reliéfy.
Jenže vše nakonec dopadlo tak, jak si nikdo nedokázal ani představit. Po nehodě v tréninku zemřel François Cevert, tým se z víkendu stáhl a Jackie Stewart dal formuli 1 před svojí 100. účastí ve velké ceně sbohem. Z královny motorsportu ale nikdy úplně neodešel, byl velkým iniciátorem zvyšování bezpečnosti. A nelze se divit, v 70. letech zemřelo na dráze hned devět pilotů F1…
Vůz Tyrrell 006 se pak účastnil ještě sezony 1974, za volantem byli Jody Scheckter a Patrick Depailler. Maximem bylo osmé místo, než se tým rozhodl nasadit nový model. Ten předchozí, zachycený firmou Automobilist, se ale navždy zapsal do srdcí fanoušků jako proklatě rychlé, a bohužel také smrtící auto…
Měl být nástupcem Jackieho Stewarta, tragédie ve Watkins Glenu vše zmařila
