Po 4 závodech: Jak funguje nové složité pravidlo kolem pneumatik?

Štítky: Pirelli Pneumatiky Zveřejněno 3. 05 2016 — Tomáš Richtr

Máme za sebou čtyři úvodní velké ceny sezony 2016, v Austrálii, Bahrajnu, Číně a Rusku. První, dostatečně početná várka na to, abychom si vyhodnotili fungování nového pravidla kolem výběru specifikací pneumatik pro velké ceny.

To pravidlo je velmi složité, ale v jednoduchosti znamená, že k dispozici jsou tři specifikace tvrdosti na závodní víkend (místo loňských dvou). Týmy si volí, které sady vyberou pro své jezdce s tím, že dvě sady pneumatik (většinou nejtvrdší a prostřední) musí mít jezdec k dispozici pro závod. Reálně použít ale musí jen jednu z nich.

Co se určitě povedlo, je rozšířit škálu strategií volby specifikací pneu tak, že zejména ve středu pole je průběh závodu hodně promíchán. Dokládají to grafické reprezentace strategií zejména ze závodů v Bahrajnu a Číně. Zvýšený počet předjížděcích manévrů ale vedl komentátory televizních přenosů k neustálému monitoringu toho, kdo má na autě jakou sadu. To aby vysvětlili okolnosti předjetí. No a s ohledem na počet manévrů se z toho stalo vlastně jen neustálé objasňování, které mě vedlo k sepsání ‘Zmateného blogu‘.

Jak ale ukázaly některé reakce fanoušků, je zřejmé, že mnohé složitost pravidla nijak netrápí. Hlavně že se něco děje. Pokud je to tak pro většinu fanoušků, pak pravidlo asi opravdu naplnilo účel.

Pirelli je ve své šesté sezoně F1 a za tu dobu se dala vysledovat z mé strany postupná změna postoje vůči dodavateli pneumatik. Tato změna byla v souladu s tím, jak Pirelli a jejímu zástupci v F1 Paulu Hemberymu rostlo sebevědomí a ego. Pirelli dnes figuruje ne pouze jako dodavatel, ale jako součást řídícího orgánu. Nedovoluje týmům nastavovat si auto kolem pneumatik podle svého uvážení, ale Pirelli jim parametry (dříve doporučené, dnes povinné) diktuje. Na konci loňské sezony Pirelli prosadilo dodržování pokynů do pravidel a začal hon na čarodějnice.

Před tím, než Pirelli začalo požadovat on-line sledování tlaků v pneumatikách během závodu (zkuste si zodpovědět na otázku Proč?), tak Pirelli odmítalo umožnit týmům volit si specifikace pneu dle vlastní úvahy. Ale u toho neskončilo: Dodavatel pneumatik dokonce začal hovořit do toho, jak by měl vypadat formát kvalifikace!

Ano, z titulu křesla ve Strategické skupině F1 na to má jakýsi nárok, ale blokovat návrat ke staré kvalifikaci egoistickými požadavky na “vysvětlení, proč bychom se ke staré kvalifikaci měli vracet”, už je prostě daleko, daleko za hranice povinností dodavatele pneumatik. Pirelli ve své hlavě vyrostlo v částečného pořadatele šampionátu, který mu určuje pravidla, což je podle mého názoru obrovská chyba.

Místo toho by se mělo Pirelli soustředit na výrobu pneu, která nabídne skutečně zajímavé závody a nebude pro to potřebovat desítky různých strategií, aby měl divák pocit, že se něco děje. Z pneumatik Pirelli se stal takzvaný ‘bottle-neck’, úzké hrdlo formule 1. Pirelli je velmi citlivým jazýčkem vah mezi dvěma důležitými světy: velmi komplexním a silným vozem F1 jako takovým a závodní dráhou. Pneumatiky jsou jediné, co tyto dva světy pojí. Fungují jako pomyslný tlumič mezi dvěma tektonickými deskami. A ani s novými pravidly není Pirelli schopno to trefit správně, jak ukázala GP Ruska, u které není jasné, proč nebyla nasazena ultra-měkká sada pneumatik.

A existuje obava, že Pirelli netrefilo stupně tvrdostí ani pro španělskou Barcelonu. Indikátorem budiž skutečnost, že týmy nesáhly po více než dvou sadách nejtvrdších (oranžových) pneu. V Číně nebo Bahrajnu bylo běžnou volbou čtyři nebo pět nejtvrdších sad. Navíc týmy, které zvolily jen jednu sadu, tak učinily nejspíše proto, že jsou k tomu povinováni pravidly.

Jedná se zatím jen o čtyři závody, které máme za sebou, takže tyto úvahy jsou okořeněny puncem předčasnosti. Zatím to ale vypadá tak, že nové pravidlo jen prohlubuje frustraci z toho, že si týmy nemohou volit sady tvrdostí pneumatik samy. Stejně jako hodnoty tlaků v nich.

Čtěte dále: Budou týmy muset na začátku příští sezony volit pneumatiky naslepo?