Jak šel čas s okruhem v Imole – když se objevily šikany Tamburello a Villeneuve

GP Emilia Romagna bude historicky 28. závodním víkendem formule 1 na okruhu Autodromo Enzo e Dino Ferrari (obecně známém jako Imola). Od roku 1980 prošel okruh nedaleko italské Boloni třemi významnými úpravami – s tou nejnovější se závodní vozy formule 1 seznámí letos poprvé.

Štítky: GP Emilia Romagna Imola Zveřejněno 29. 10 2020 — Petr Čermák

Původní okruh v Imole kopíroval odkaz Monzy – dal se pokládat za „druhý chrám rychlosti“. Mezi zatáčkami Tosa (na mapě vpravo nahoře) a Rivazza (vlevo dole) totiž nebyl žádný úsek pomalejších zatáček, jezdci tudy projížděli na plný plyn, čímž závodní vozy dosahovaly extrémně vysokých rychlostí.

Okruh byl ale v roce 1980 upraven, aby vyhovoval novým bezpečnostním předpisům. Mezi zatáčkami Tosa a Rivazza tak vznikly dvě zpomalovací šikany. Právě v tomhle roce se zde konal první závod formule 1 – tehdy pod názvem GP Itálie, jelikož z kalendáře vypadla legendární Monza. Závod vyhrál Nelson Piquet na monopostu Brabham-Ford.

Ačkoliv byla trať poupravena, aby zde jezdci nedosahovali astronomických rychlostí, stále byla velmi rychlá. Na cílové rovince sice vznikla dvojice šikan, z které se ale jezdci vydali napříč velmi rychlým úsekem zatáček Tamburello a Villeneuve. Obě byly velmi nebezpečné, zatáčky byly ploché a jezdci jimi projížděli na plný plyn. Jakákoliv chyba je mohla vyvézt mimo trať přímo do betonové zdi.

Tato specifikace se využívala v letech 1980 až 1994 a zejména notoricky známé Tamburello pamatuje spoustu nepříjemných nehod. Havarovali zde například Gerhard Berger, Nelson Piquet nebo Michele Alboreto.

Mnoho fanoušků dodnes vzpomíná na černý závodní víkend GP San Marina 1994. Během pátečního tréninku vjel v zatáčce Variante Bassa na obrubník Rubens Barrichello, což jej vymrštilo do vzduchu a následně do bariér. Náraz byl velmi ošklivý, brazilskému závodníkovi se ale naštěstí nic vážného nestalo.

61% prodaných vozů v Norsku pohání elektřina

Štěstí ale neměl během sobotní kvalifikace Roland Ratzenberger. Rakouský nováček tehdy vyletěl ve vysoké rychlosti okolo 320 km/h mimo trať v zatáčce Villeneuve. Přímý náraz do zdi mu zlomil vaz. Temný víkend pak završila nedělní tragická nehoda Ayrtona Senny, kterému byla osudná nebezpečná a betonovou zdí lemovaná zákruta Tamburello.

FIA po tragickém víkendu vyžadovala rozsáhlé změny na nebezpečných vysokorychlostních úsecích na závodních okruzích po celém světě. Na pomalou kombinaci zatáček Eau Rouge a Raidillon v belgickém Spa dnes s nelibostí vzpomíná řada fanoušků. Změny, které byly naplánovány na okruh Imola, ale vydržely nastálo.

Šikany Tamburello a Villeneuve

Okruh prodělal rozsáhlé změny. Z bezpečnostních důvodů byly namísto vrcholů rychlých zatáček Tamburello a Villeneuve vybudovány bezpečnostní zpomalovací šikany. Z trati zmizela i ona osudná betonová zeď, kterou nahradily řady pneumatik.

Jedna šikana ale z okruhu zmizela – šikanu v zatáčce Acque Minerali nahradila ostrá dvojitá pravotočivá zatáčka. Vedení okruhu navíc nechalo zploštit zatáčky Variante Alta a lehce je zúžili. Ani Barrichellova nehoda nezůstala bez odpovědi – z okruhu zmizela první ze dvou šikan na cílové rovince.

Tuto specifikaci formule 1 využívala až do roku 2006. Následně byl okruh z kalendáře vyřazen a vypadalo to, že jeho návrat je zcela nemožný.

Poslední úprava

Aby vedení okruhu přilákalo královnu motorsportu zpět, provedlo v roce 2010 rozsáhlé změny. Původní zázemí boxů bylo srovnáno se zemí a nahrazeno moderními budovami. Z cílové rovinky nadobro zmizela šikana Variante Bassa.

V roce 2008 dostal okruh licenci FIA Grade 1T, což mu umožnilo pořádat testy formule 1. Od roku 2011 pak drží nejvyšší licenci FIA Grade 1, kterou si okruh před startem letošní sezóny pro případ návštěvy F1 prodloužil. 24. července pak byl návrat Imoly do kalendáře oznámen, letos se však pojede pod názvem GP Emilia Romagna.