GP Japonska
V současném kalendáři F1 se nachází jen velmi málo mimoevropských okruhu s tak dlouhou a zajímavou historií, jakou má trať v Suzuce. První Velká cena Japonska se zde jela již v roce 1963, tehdy se však jednalo jen o závod sportovních vozů. Mezi léty 1971 až 1975 hostila podniky formule 2, a když si to do země vycházejícího slunce zamířila samotná F1, volba padla na konkurenční Fuji. To tehdy vidělo památné finále mezi Nikim Laudou a Jamesem Huntem, na jehož konci získal britský pilot svůj jediný titul mistra světa. Jak ale s postupem času sílil vliv Hondy v královně motorsportu, podařilo se v roce 1987 tento kolotoč přemístit na Suzuku, kde vyjma let 2007 a 2008 měla a má svůj domov dodnes.
Bylo by spravedlivé připomenout, že okruh navržený Johnem Hugenholzem rovněž hostil v minulosti závody, které se, podobně jako ten ze sezony 1976, zapsaly do historie velmi tučným písmem. Za zmínku stojí například hned ten první – Velká cena Japonska 1987. Nigel Mansell tehdy ošklivě havaroval v kvalifikaci a jeho zranění byla natolik vážná, že nemohl nastoupit do nedělního závodu, čímž daroval titul Nelsonu Piquetovi. K dalším dvěma proslulým závodům, byť tentokrát poněkud nechvalně proslulým, došlo v letech 1989 a 1990. Tehdy spolu nelítostný boj o šampionát sváděli Alain Prost a Ayrton Senna. V prvním případě se z konečného triumfu radoval Francouz, zatímco jeho brazilský týmový kolega byl ze závodu penalizován za to, že se po vzájemné kolizi s Prostem, pro nějž tehdy klání skončilo, vrátil na trať nepovoleným způsobem. V roce 1990 spadl titul do klína naopak Sennovi, který nemínil po startu v nájezdu do první zatáčky sundat nohu z plynu a úmyslně s Prostem kolidoval, čímž sice vyřadil ze závodu jak sebe, tak Francouze, avšak díky většímu počtu dosud získaných bodů mu to na celkové prvenství již stačilo.
Suzuka je tratí, která se tradičně jezdcům velmi zamlouvá, neboť z jejich úhlu pohledu představuje opravdovou výzvu, na níž můžou vyniknout jejich schopnosti. Nachází se zde rovněž několik spektakulárních zatáček, které patří k jedněm z nejslavnějších v celém kalendáři. Tak například série zatáček 3, 4, 5, 6 a 7, které tvoří jedno táhlé esíčko, věhlasná ‚Lžíce‘ či super-rychlá 130R.
Samotná trať patří spíše k těm delším – měří 5 807 metrů a piloti ji musejí v neděli obkroužit celkem třiapadesátkrát.
Diskuse k článku