Zamyšlení: F1 musí mít své hrdiny. Bez rizika to ale nepůjde

1 Štítky: Bezpečnost F1 Joe Saward Zveřejněno 3. 06 2016 — Josef Nekvinda

Závody formule 1 jdou proti své podstatě. Riziko sportu je na nejnižší hranici vůbec, přesto se stále objevují hlasy lobující za zvýšení bezpečnosti. Bez rizika ale zmizí i hrdinové, ke kterým vzhlížíme jako ke svým vzorům.

V současné formuli 1 není žhavějšího tématu, než je sama bezpečnost tohoto sportu. Do značné míry je to způsobeno publicitou, která obklopuje rodinu zesnulého Julese Bianchiho podnikající jisté právní kroky za vyrovnání smrti jejich syna. A nakonec jsou to i sami piloti, kteří říkají, že pro jejich bezpečnost není děláno dost. Respektovaný novinář Joe Saward to vcelku trefně vystihuje slovy: „Domnívám se, že ti, co si to myslí, se pohybují ve špatném oboru.“

K tomuto závěru Saward dospěl po následující úvaze. Všiml si, že když lidé mluví o svých životech, často vyprávějí o tom, jak byli někým oslněni, inspirováni. Když jsme mladí, máme všichni své hrdiny. Všichni jsme si představovali, jak se uhýbáme kulkám nebo vyhráváme Indy 500 při svém prvním startu. My všichni máme rádi hrdiny a chceme k nim vzhlížet. Takoví hrdinové jsou ale něčím odlišní, protože představují to nejlepší, co lidstvo může nabídnout.

Zároveň víme, že bez rizika nelze dosáhnout pokroku. Lidstvo se dostalo až sem jedině kvůli tomu, že riskovalo. A my si musíme vážit těch, kteří to riziko přijali za své. Právě tito lidé by měli inspirovat budoucí generace, které budou zkoušet nové věci, riskovat životy, pověst nebo cokoli jiného. Drtivá většina lidí přesto nikdy nesebere odvahu, aby se vůbec odvážila žít své sny. Důvodem je strach z možnosti ztráty. Je zkrátka jednodušší být ve své bublině a nevystupovat z řady.

Nicméně ti, kteří usilují o své sny, se zároveň zasluhují o posun lidstva. Proto svět potřebuje hrdiny. Dnešní společnost má ale z velké části své vzory zkreslené. My uctíváme herce a herečky, kteří si jen hrají na hrdiny. Děti se vzhlíží v postavách Star Wars nebo Harryho Pottera. Rozdíl je v tom, že doslova uctívají lidi, kteří jen touží po slávě.

Naštěstí tu ještě stále máme vojáky, policisty, hasiče a dobrodruhy. Přesto ale existuje i jistá větev společnosti, která by raději měla všechno pod kontrolou, všechno v bezpečí, bez rizik. Dokonce jsou tací, kteří tvrdí, že závodníci by nikdy neměli riskovat své životy. To je ale přece šílené. Možná to bude znít trochu staromódně, ale není důvod, aby se počty hrdinů tímto způsobem snižovaly. Nebo snad vítězí virtuální hrdinové nad opravdovými?

Pokud by nehrozilo žádné nebezpečí, jaký by pak byl rozdíl mezi skutečnými závody a těmi virtuálními? Z hlediska nákladů je logičtější a praktičtější varianta virtuální, ale budou opravdu lidé sledovat takové závody? Najdou si zde své hrdiny? Rozhodně to není o tom, že by formule 1 měla vyhledávat nebezpečí. Spíše o tom zajistit dostatečnou bezpečnost sportu, ne však za cenu, že se závody stanou nezajímavými.

F1 si hraje s vědou, vynalézá nové věci, ale pozor na známé přirovnání – muž ozbrojený vědou je jako dítě s krabičkou zápalek. Věci mají tendenci se vždy pokazit. To je ale fakt, který hrdinové musí přijmout, pokud chtějí být slavní a bohatí. Předem si mohli zvolit, zda chtějí být vzory na jevišti nebo v závodní sedačce, proto by nyní měli přijmout rizika a lidé kolem nich jim to buď musí rozmluvit, nebo akceptovat, že v tuto chvíli dělají to, co je těší. Nemohou si zkrátka stěžovat, když se sem tam něco stane.

Čtěte dále: Uzavřený kokpit? Spíše bezpečnostní riziko než ochrana jezdce