Podrývá hybridní éra autoritu F1?
A je tak zelená, jak bylo slibováno?
Zvrácený svět formule 1 je to, co v současné době fanoušky po celém světě zrazuje od toho, aby ji sledovali. Za odliv nemůže odvrácené postavení planet a hvězd, nýbrž špatné uchopení potenciálu.
Ve své druhé sezóně i nadále čelí hybridní pohonné jednotky nemalé kritice fanouškovské obce. Je nicméně příjemné z pozice nezaujatého pozorovatele sledovat, jak se tyto nálady mění. Méně lichotivý už je fakt, jakým způsobem formule 1 ztrácí půdu pod nohama. Prvním takovým náznakem ztráty, je v současnosti probíhající „válka“ motorů. Hlavním tématem poslední dekády proto je, kdo jaký motor usadí do útrob svého vozu. Red Bull pořádá hony na nového dodavatele a nebojí se do toho zatáhnout tisíce lidí okolo sebe, Renault zavětřil šanci na zvýraznění svého podílu, který si nárokuje za své přínosy pro tento sport, Honda má strasti vůbec poskládat svůj motor, zatímco Ferrari spolu s Mercedesem ujíždějí. Jednoduše každý si porcuje pomyslný koláč, jak se mu zlíbí. Vzniká chaos. To nás vede k tomu, abychom se zamysleli nad smysluplností hybridní éry formule 1.
F1 připomíná domeček z karet. Do něho také stačí fouknout a zbortí se. Jednoduše jde o křehký ekosystém. Soukoulí, kde stačí, aby jedno z koleček se zadrhlo a je zle. Takovým kolečkem jsou fanoušci, bez kterých F1 jednoduše nemůže existovat. Tomu na gesto porozumění přikyvují i nejvyšší představitelé, ale přesto si formule 1 plave proti proudu. Jak jinak si lze vysvětlit například pravidlo umožňující penalizaci týmu o 168 míst? Celé to připomíná virtuální škatulata a je to postavené na hlavu. Za další, je správné, aby Honda musela čekat celou sezónu na to, než bude moci překopat architekturu svého motoru a přiblížit se tak konkurenci? Jaký vzkaz to vysílá ostatním automobilkám, aby vstoupily do seriálu formule 1?
Dříve tolik prestižní F1 se proměnila v noční můry PR manažerů automobilek a to není příliš lichotivá vizitka, ať už si o PR manažerech myslíte cokoli. Hybridní éra měla být evolučně zajímavým obdobím pro královnu motorsportu, ale namísto toho podrývá její autoritu. Momentálně se každý ohlíží na Red Bull jako na sobeckého a arogantního spratka. Ano, chová se tak, ale kdo trochu sleduje dějiny ví, že malé množství týmů předznamenává konec celého odvětví.
A negativní vlivy na sebe nenechávají dlouho čekat. Stačí se podívat na finanční problémy jednotlivých týmů. Nemluvě o tom, že novým týmům je vstup prakticky znemožněn. V nedávné minulosti to odnesl Caterham, Marussii z bryndy vytáhl až investor Stephen Fitzatrick, mezi vrávorající týmy patří Force India, Sauber a především Lotus. Malým plamínkem naděje ale pro nás je sezóna 2017, která by měla formuli 1 vrátit ke kormidlu, i když některé změny se zdají být pouze kosmetické. Ani návrat ke starým osmiválcovým motorům by ale nepřinesl kýžené ovoce. Lék na současnou krizi leží konceptuálně pár let zpátky. Momentálně se tak formule 1 nachází někde nad propastí, a aby mohla zase začít správně fungovat, je potřeba se od této propasti vzdálit. Může si klidně ponechat své nejlepší technologické kousky, ale především by měla snížit své náklady, čímž by umožnila menším týmům být více konkurenceschopnými. Jednoduše hlavní myšlenkou je, aby formule 1 byla dlouhodobě udržitelná právě pro tyto malé týmy. Koneckonců my všichni chceme ultra konkurenční závody a šampionáty.
Numero uno v seznamu, který souhrně podkopává nohy F1, jsou tedy jednoznačně samotné pohonné jednotky, jež s sebou přivedly vesměs negativní následky. Hlavní měrou se podílely na odliv fanoušků, kterým se nelíbí zejména jejich zvuk, ale dává rovněž podnět k dominanci jediného týmu, který je vývojově napřed. Příčinou nelibě se linoucích zvuků z útrob formule 1 je samotná koncepce motorů. O zvuk se starají vycházející splodiny výfukovým potrubím. V současnosti se ale používají k přeměně na různých rekuperátorech na elektrickou energii, která je pak dále předávána ve formě vyššího výkonu. Od nové sezóny by ale mělo platit pravidlo zakazující další nakládání s výfukovými plyny, díky čemuž bychom se měli dočkat lépe znějících formulí. Navíc problém byl umocněn sníženými maximálními otáčkami motoru, aby se dodržel maximální stanovený limit spotřeby paliva na jeden závod a zvýšila se celková úspora spotřeby.
Jenže od zavedení „zelených“ motorů bylo hlavním příslibem právě snížení emisí. Stačí se ale podívat na čísla a je jasné, že do zelených rozhodně nepůjdou. Na jeden závod je deklarována úspora 50 kg paliva, což je při současném počtu závodů 6 tun paliva ročně. Přeprava na jednotlivé závody spotřebuje okolo 25 000 tun paliva ročně. To jest přibližně 1100 tun paliva na jeden podnik. Pakliže příští rok přidáme jeden závod, je 6 tun v porovnání s 1100 tuny zanedbatelná suma.
Dalším takovým artefaktem je samotná telemetrie dat. Jedná se doslova o invazi telemetrických snímačů ve vozech, které jsou schopny sledovat veškeré údaje o voze a tím z beder pilotů snímají i některé nároky ně. Okolo vozu pak vidíme poskakovat kolem 10 inženýrů a každý z nich sleduje něco jiného. Ve výsledku se v paddoku pohybuje na 500 inženýrů a techniků. Nikde už se ale neuvádí, jak nákladná tato tvář formule 1 je. Proto se počítá se zákazem pro rok 2017. Mělo by se toto pravidlo tedy postarat o to, abychom u televizních obrazovek seděli zase s napětím. Převedeno do řeči fanouška, měly by vyniknout samotní piloti. Technici tedy budou propuštěni a F1 bude zase o něco “zelenější”. Jejich transport spolu s vybavením spolkl dalších až 6000 tun paliva.
Zda se tedy dočkáme rozumných kroků k nápravě, to se uvidí časem. Zatím by pro nás měla být záchytným bodem sezóna 2017, kde bychom měli případně vidět, jak moc se deklarované změny projeví na vrub blahobytu formule 1. Do té doby budeme muset skousnout dominanci Mercedesu, spratkovité chování Red Bullu a marně dotahující Hondu.
Diskuse k článku