F1 bez Red Bullu
Pohled do křišťálové koule
Vypadá to, že tahle zapeklitá situace má jen dvě možná řešení: buď se nějakým zázrakem nejvyšší představitelé F1 vrátí k normálnímu myšlení a zákaznické týmy budou dostávat stejné motory jako tovární stáj, nebo v F1 nastane krize, která bude znamenat konec jedné etapy a začátek nové. Jak dlouho by ale tento přechod trval a co všechno by přinesl, to je nyní otázka bez odpovědi.
Už jsme psali jinde o tom, jak neuvěřitelně dětinský, naivní, sebestředný přístup Red Bull aplikoval tím, když poslal k šípku Renault a až potom zjistil, že mít motor od Renaultu je lepší, než nemít motor žádný. A skutečnost, že dnes je v regálu na výběr pouze ze čtyř značek (Renault, Ferrari, Mercedes, Honda), činí z procházky po virtuálním obchodním domě frustrující prožitek.
Je to vlastně velmi jednoduché nakupování: produkt Renault z pultu zmizel, protože dodavatel prohlásil, že dostupný bude až za rok (dva, tři), až bude produkt zase kvalitní a připravený k prodeji (ale ne vám, protože vy jste se jako zákazník neosvědčil). Do té doby si jej Renault bude ladit ve svém vlastním týmu.
Ikonka Mercedesu je ve virtuálním e-shopu pro vás (rozuměj Red Bull) nefunkční a nejde přidat do košíku, neboť tento produkt je určený pouze pro zákazníky ze sociálně nižších vrstev, kteří jsou vybaveni natolik nekvalitním šasi, že ani po jeho osazení špičkovým motorem Mercedes neporazíte tovární tým Mercedesu.
Na motorech Ferrari visí štítek „Výprodej loňské kolekce“, která nejen že vyšla z módy, ale je u ní varování o prošlé záruce (a menšímu výkonu).
Opustíte obchod s prázdnou, protože s rok starým motorem Ferrari vás manželka přetáhne válečkem po hlavě hned mezi futrama.
Takže pokud se nestane nějaký zázrak, je opravdu dost dobře možné, že Red Bull na konci roku řekne: končíme. A s ním Toro Rosso. Jak by přesně odchod Red Bullu a Toro Rosso vypadal, je těžké předvídat. Nepočítáme-li dodavatelské firmy, na dvou týmech je závislých 1 100 zaměstnanců. Jeví se skoro jako neuvěřitelné, že by před odchodem značky z F1 její majitel nenabídl týmy k odprodeji. Jsou to zavedené silné stáje a lepšící se ekonomická situace by nějaké odvážlivce na převzetí týmů dokázala vytvořit. Hovoří-li Christian Horner a Dietrich Mateschizt o tom, že pro 1 100 zaměstnanců najdou nové uplatnění, tak lžou.
Je také hodně smutné, že jakékoli rozhodování Red Bullu se odsouvá do doby čím dál blíže konci kalendářního roku, kdy je extrémně těžké pro nové vedení (ať už by vzešlo odkudkoli) se připravit na novou sezonu, tím spíš, když začátek ročníku 2016 se plíživě posouvá stále více dopředu a nabourává tak vývojové a výrobní harmonogramy. Vzpomeňte na příklady BMW či Hondy. Peter Sauber se musel hodně ohánět, aby chladnokrevné zaříznutí od BMW ustál a Honda vlastně pokračovala v sezoně 2009, jen přemalovaná na Brawn. Toyota se s tím nemazala vůbec a odešla ze dne na den stylem ‚po mně potopa‘. Udělá něco podobného Red Bull?
Pomiňme na chvíli veliké penále, které by Red Bull musel za porušení ‚Concordské dohody‘ zavazující jej k účasti v F1 přinejmenším do roku 2020, zaplatit. V F1 by zůstalo devět týmů (osmnáct formulí) Mercedesu, Ferrari, Renaultu, McLarenu/Hondy (‚tovární týmy‘), Williamsu, Sauberu, Force Indie, Manoru a Haasu. Cokoli pod dvacet formulí na startu velkých cen je vnímáno jako ‚krize‘ F1. Vypadalo by to možná trochu nezvykle, ale upřímně: vidět na dráze bojovat Ferrari s Mercedesem, Renaultem a časem i McLarenem jako krizi vnímat nelze. Jednalo by se navíc pouze o ‚přechodné chudší‘ období před tím, než by v přirozeném cyklu přišlo zase období bohatší. To vše podpořeno dieselovým skandálem, jehož následky budou klást větší důraz na hybridní technologie, které nemalá skupinka fanoušků F1 pořád ještě nebyla ochotna přijmout.
A i když se tovární týmy tomuto scénáři brání jako čert kříži (zejména kvůli velkým nákladům), vyloučit nelze ani to, že Ferrari, Renault, Mercedes a McLaren nasadí třetí auta. Startovní pole by narostlo na 22 aut a v něm samé prominentní značky a zajímavá jména pilotů. Konzervativní fanoušci se sice budou znechuceně tvářit, ale podle mého odhadu by to bylo šťavnaté téma pro mainstreamová média. Což je to poslední, čemu by se vedení F1 bránilo.
Už od prvního roku mě vedle sportovní a organizační stránky vždy na F1 fascinovaly aspekty politické. Krátkozrakost, zabedněnost a umíněnost nejlepších manažerských špiček světového byznysu mě nepřestanou omračovat. Také proto si netroufám ani v nejmenším odhadnout další vývoj kolem Red Bullu. Přál bych si, aby Red Bull a Toro Rosso dostaly nejnovější specifikaci motorů Ferrari a za tři roky se týmu ujalo Audi, ale délka životního cyklu změn ve formuli 1 je několikanásobně menší než ony tři roky, takže hovořit o sezoně 2018 je stejné, jako v životě adolescenta řešit důchod.
Asi bych nebyl překvapen, kdyby Red Bull na konci roku skutečně řekl „končíme“. A až se rakouský gigant vrátí k tomu, co umí nejlépe, tedy prodávat teenagerům energetické srágory osazené šílenými maržemi, budu zvědavý na ty „nedozírné následky“, které odchod Red Bullu z F1 bude představovat. Můj reálnější odhad je ten, že Red Bull v takovém případě z F1 odejde jako spráskaný pes. Jako falešná superstar, která hrdě odchází prostředkem a čeká, že obecenstvo bude padat na kolena a žadonit ‚zůstaň‘. Ale ono je pořád ticho.
Odchod Red Bullu z F1 bude ohromující asi, jako když rybářská bárka narazí do tankeru. Tanker bude muset asi zpomalit a upravit kurz, ale jinak loď F1 pojede dál, zatímco zbytky toho, co z bárky Red Bullu zbylo, budou pomalu klesat do hlubin zapomnění.
Diskuse k článku