Neúspěšný Fin slaví narozeniny

Pěkných šestašedesát let tuto sobotu slaví Michael Kozarowitsky. Fin, jehož jméno v myslích fanoušků nezáří tak jako Mika Häkkinen či Kimi Räikkönen, nebo snad Keke Rosberg, ale jehož příběh není o nic méně pozoruhodný.

Štítky: Historie Zveřejněno 17. 05 2014 — Tomáš Richtr

Pěkných šestašedesát let tuto sobotu slaví Michael Kozarowitsky. Fin, jehož jméno v myslích fanoušků nezáří tak jako Mika Häkkinen či Kimi Räikkönen, nebo snad Keke Rosberg, ale jehož příběh není o nic méně pozoruhodný.

Prvním Finem ve formuli 1 byl Leo Kinnunen, který po jednom neúspěšném startu a pěti neúspěšných pokusech kvalifikovat se do závodu s formulí 1 skončil. V roce 1978 se ve formuli 1 objevil pozdější mistr světa 1982 Keke Rosberg. Ten měl ale dnes zcela neznámého předchůdce: Michaela Kozarowitského.

Svou kariéru začal jako tenista a svou zemi reprezentoval při Davis Cupu v roce 1966. Havárie na motorce ale tenisovou kariéru ukončila. Jeho otec se  věnoval motorsportu, a tak i Michael vkročil do stejné řeky a startoval ve finské formuli Vee. V roce 1970 postoupil do formule 3 a docela se mu i dařilo. V Brně si dojel pro stupně vítězů, na Österreichringu byl čtvrtý a na domácí Keimole druhý. Jeho soupeři byli například Niki Lauda nebo James Hunt. O rok později ve formuli Super Vee se potkal s Jochenem Massem nebo Peterem Sauberem. Při nepravidelných účastech způsobených také vykonáváním vojenské služby se v roce 1973 potkal s Kekem Rosbergem. Na Nürburgringu skončil druhý za vítězem Rosbergem a vyhrál na Salzburgringu.

Vítězství se množila, stejně jako stupně vítězů, a přišel titul. Vysloužil si povýšení do tehdy velmi solidní F2 s vozem Lola T450 a motorem BMW. Auto ale bylo špatné a ‘Mikko’ tým opustil. Ron Dennis, který tehdy začínal jako týmový šéf, jej posadil do svého Marche 752 s motorem Hart. Štěstí to ale nepřineslo a Mikko vynechal poslední tři závody sezony 1976.

Následující sezonu se vydal do formule Pacific, kde jeho týmovým kolegou byl Keke Rosberg. I když jeho Chevron B34 Ford nebylo dobrým autem, výsledky se přeci jen nějaké dostavily. A přišla šance dostat se do F1.

Angažmá nevyšlo u týmu Ensign, který zvolil Claye Regazzoniho a Patricka Tambaye. Objevilo se místo u Franka Williamse, který se rozešel s Walterem Wolfem, ale Williams si vybral Belgičana Patricka Neve. Posadil jej do Marche 761. Do stejného auta se nakonec posadil i Mikko, byť v barvách jiného týmu: RAM Racing Johna Macdonalda.

V rok starém autě měl Mikko startovat do všech evropských závodů. Větší peněženka ale dala přednost Holanďanovi Boyi Hayjemu. Auto bylo velmi nespolehlivé a RAM vynechal několik velkých cen. S využitím finských peněz Marlbora přesto nasadil druhé šasi a do něj Michaela Kozarowitského. Bez jediného testovacího kilometru. Není tedy překvapením, že po kombinaci těchto faktorů neměl Mikko šanci se na start Velké ceny Švédska 1977 vůbec kvalifikovat. Se ztrátou 5,675 sekundy na vítěze kvalifikace Maria Andrettiho se Mikko ocitl ve skupině šesti dalších, kteří následovali jeho osud. Tehdy neměla F1 nouzi o zájemce a kvalifikovat se do závodu se pokusilo 31 aut. Místo na startu bylo ale jen pro 24 z nich.

Na postup mu chybělo 2,676 sekundy, což je stejně o hodně více, než 59 tisícin sekundy prvního nepostupujícího, Alexe Ribeira s March Ford.

Mikko dostal šanci testovat auto na Silverstonu před Velkou cenou Velké Británie 1977. O start do ní se pokusilo 36 aut, 6 z nich se nedostalo z předkvalifikace, 4 další se pak nekvalifikovala na start (mezi nimi například Clay Regazzoni). Ze všech byl Mikko opět úplně poslední. 6,67 sekundy na ty nejlepší vepředu: Jamese Hunta před Johnem Watsonem a Nikim Laudou.

Při nájezdu do zatáčky Woodcote došlo k nedorozumění mezi Mikkem a Rupertem Keeganem a následně k havárii už ve druhém kvalifikačním kole, byť ta byla zastíněna mnohem vážnější bouračkou Davida Purleyho, po které byl odvezen s těžkými zraněními.

Mikkova samotná nehoda ukončila jeho jepičí kariéru ve formuli 1 poté, co si při ní zlomil ruku. Pozdější příležitosti by se zřejmě našly, ale Mikko byl na okolnosti kolem týmu a zejména Macdonalda velmi rozzloben, když jej nutil, aby si se zlomenou rukou sedl do náhradního auta. Mikko už pak nikdy nezávodil.

Dnes žije v holandském Sittardu, těsně u hranic s Německem. Podniká, hraje golf, občas se zajede podívat na velkou cenu F1 a nadále udržuje vztahy s Kekem Rosbergem.

Inu tedy, všechno nejlepší!

Diskuse k článku

Napsat komentář