Alfa Romeo v F1

4 Zveřejněno 13. 02 2016 — Tomáš Richtr

Prezident Ferrari Sergio Marchionne tento týden zaplnil stránky formulových webů proklamací, že by automobilka Alfa Romeo mohla dovolit postavit vlastní F1 šasi, vlastní F1 motor, a tedy mít v F1 vedle Ferrari svůj vlastní tým.

Pokud by chtěl Marchionne skutečně dostat do F1 značku Alfa Romeo, což zmiňoval již několikrát, tak cesta stavby vlastního šasi a motoru by byla tou nejdražší možnou. Pokud by k tomu skutečně došlo, pak by nesporně byly využity mnohé synergie s Ferrari. Alfa Romeo a Ferrari mají stejnou mateřskou společnost Fiat, která vlastní ještě Chrysler, Dodge, Fiat, Jeep, Lancia, Abarth nebo Maserati.

Hlavním cílem je zvednout prodeje vozů značky Alfa Romeo, takže scénář vstupu firmy se sídlem v italském Turíně není úplně nelogický. Je zřejmé, že v současné době je z pohledu atraktivity pro automobilky formule 1 na vzestupu. Mercedes, Honda, Ferrari, Renault, možná Alfa Romeo, možná Aston Martin, možná Porsche, možná Audi…

Alfa Romeo ve formuli 1 působila jako tým v jedenácti sezonách v rozmezí let 1950 až 1985. Vyhrála ale pouze v letech 1950 a 1951, než se stáhla. Dodávala také motory, a to vítězné: v Brabhamu Nikiho Laudy při Velké ceně Švédska a Itálie 1978.

Snímky níže jsou průřezovým výběrem ze závodů od GP Velké Británie (Nino Farina, Juan Manual Fangio) až po GP Belgie (s Eddiem Cheeverem).

Společnost se původně nazývala ALFA, což je akronym pro Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (Automobilová továrna Lombard, veřejná společnost). V roce 1915 získal podnikatel Nicola Romeo ve firmě většinový podíl a vedoucí pozici. V roce 1918 převzal celou firmu a jeho podniky byly přejmenovány na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“. A.L.F.A. v roce 1920 získala současný název Alfa Romeo a prvním vozem pod touto novou značkou byl Torpedo 20-30 HP. Giuseppe Merosi pokračoval jako hlavní návrhář a společnosti vyráběla solidní silniční vozy i závodní vozy (včetně 40-60 HP a RL Targa Florio, jak praví Wikipedie).

V roce 1923 byl z Fiatu odlákán Vittorio Jano díky přesvědčování mladého závodníka Alfy Enza Ferrariho aby u Alfy Romeo nahradil hlavního designéra Merosiho. První Alfa Romeo od Jana byl vůz P2 Grand Prix, který pro Alfu Romeo vyhrál světový pohár v roce 1925. Pro silniční vozy Jano navrhl sérii malých až středně objemných řadových motorů se 4, 6, a 8 válci založených na jednotce P2. Tyto motory jsou základem klasické architektury motorů Alfa s lehkou slitinovou konstrukcí, polokulovými spalovacími komorami, svíčkami uloženými ve středu, dvěma nahoře uloženými ventily na každý válec a dvojitými vačkami. Janovy návrhy byly jak spolehlivé, tak výkonné.

Enzo Ferrari se ukázal být lepším týmovým manažerem než řidičem a poté, co byl tovární tým zprivatizován, vzniklo Scuderia Ferrari. Když Ferrari opustil Alfu Romeo, začal stavět vlastní auta. Pro Alfu často řídil Tazio Nuvolari a před druhou světovou válkou vyhrál mnoho závodů. V roce 1928 Nicola Romeo firmu opustil a Alfa byla po ukončení kontraktů s armádou na mizině. V roce 1933 Alfu Romeo zachránila vláda, která tím nad firmou získala kontrolu. Alfa se stala nástrojem Mussoliniho Itálie, národním znakem. V tomto období Alfa stavěla zakázkové vozy pro bohaté. Tato éra vyvrcholila legendárním závodním vozem Alfa Romeo 2900B Typ 35.

Během druhé světové války byla továrna bombardována a po válce se musela hodně snažit, aby byla zase zisková. Luxusní vozy už se nedělaly. Alfa začala vyrábět menší, masově produkovaná auta. V 70. letech minulého století byla Alfa opět ve finančních potížích. V roce 1986 z Alfy vystoupila vláda a firmu koupil FIAT. Vytvořil novou skupinu, Alfa Lancia Spa, aby vyráběla Alfy a Lancie.

[wppa type=”content” album=”373″]Any comment[/wppa]