Sennova smrt pomohla zachránit nespočet dalších životů
Tragické odchody Ayrtona Senny a Rolanda Ratzenbergera pomohly nevídaným způsobem vylepšit bezpečnostní standardy ve formuli 1.
Tragédie, která formulovým fanouškům před dvaceti lety vzala Ayrtona Sennu a Rolanda Ratzenbergera, pomohla nevídaným způsobem vylepšit bezpečnostní standardy.
Bezpečnost samozřejmě patřila mezi priority formule 1 po celá desetiletí. Velkým propagátorem změn byl už v sedmdesátých letech legendární Jackie Stewart. V královně motorsportu však přesto umírali lidé. O víkendu na přelomu dubna a května 1994 přišli o život hned dva piloti, Rakušan Roland Ratzenberger a Brazilec Ayrton Senna.
Pro formuli 1 to byla obrovská rána. Smrt do ní zavítala po dvanácti letech. Nejslavnější motoristické závody na světě se ale z šoku musely probrat co nejrychleji. Bylo třeba zajistit, aby zmiňované oběti již žádný další závodník nemusel následovat.
Mezinárodní automobilová federace na své oficiální webové prezentaci uvádí krátký přehled změn, které v posledních dvaceti letech v oblasti bezpečnosti nastaly:
1994 – Prezident FIA Max Mosley nařídil zhodnocení bezpečnosti okruhů. Počítačové modely zvolily zatáčky, které v zájmu bezpečnosti musely projít změnou. V inkriminovaném roce došlo i k některým změnám, které se postupně opět odstranily – příkladem budiž dnes již těžko představitelná šikana v Eau Rouge. Novinky nastaly v oblasti bezpečnostních bariér. Ochranný pás z pneumatik se stal standardem. Byla snížena maximální rychlost v boxech a také helmy musely projít revizí tak, aby poskytovaly ještě větší ochranu.
1995 – Crash testy prošly výraznou obměnou. Oproti dřívějšku musely vozy čelit i zkouškám bočních nárazů.
1997 – Vozy formule 1 byly osázeny „černými skříňkami“, které dokázaly zaznamenat a uchovat velké množství dat a informací spojených s potenciálním nárazem. Konstruktéři tak mohli získat dosud netušený objem znalostí o chování různých druhů materiálů a konstrukcí při nehodě.
1999 – Vyšší okraje kokpitu zajišťovaly lepší ochranu hlavy jezdce. Kola vozu byla zachycena bezpečnostními lanky tak, aby bylo minimalizováno riziko jejich odlétnutí při havárii. Na každou velkou cenu byly vybaveny čtyři záchranné vozy s potřebným vybavením plus vůz patřící lékařovi pověřenému FIA.
Po roce 2000 – Vylepšeny prvky zamezující převrácení vozu při nehodě, testy nárazů byly zpřísněny.
2003 – Zavedení systému HANS, chránícího především krční páteř jezdce.
Postupné zdokonalování konstrukce vozů, jakožto i úpravy okruhů se zasloužily o to, že Ayrton Senna je posledním pilotem, který přišel o život při oficiální akci mistrovství světa vozů formule 1. Raději nedomýšlejme, jak by Robert Kubica dopadl, kdyby svou hrůzostrašnou nehodu v Kanadě neprodělal v roce 2007, ale třeba o dvacet let dříve.
Je však nutno podotknout, že ne vždy jsou názory na směr vývoje bezpečnosti správné – příkladem budiž úprava výšky nosů v posledních letech. Řešení únikových zón si pro změnu vysloužilo množství kritiky od fanoušků, ale i některých jezdců, podle kterých jsou dnešní okruhy příliš velkorysé k chybujícím pilotům.
Je to ironie, když se nad tím člověk zamyslí. Senna v průběhu 94 bojoval za zvýšení bezpečnosti a nakonec ačkoliv defacto už nestihl nic udělat tak tomu pomohl víc než by za života asi mohl i když je to dost smutné. Pokud by zemřel „jen“ a vnímejte ty uvozovky Roland – tím totiž NECHCI snižovat hodnotu Rolandova života, tak by dost možná se pouze hlavně zvýšila kontrola malých nemovitých týmů. Tím, že ale zemřel Senna v největším týmu t doby tak najednou všichni věděli, že v ohrožení je naprosto každý. A tím faktem se začaly ledy hnout