Probdělé noci a rozvody. I taková je pravda o životě mechaniků

4 Štítky: Jos Verstappen Kenny Handkammer Mechanici F1 Michael Schumacher Zveřejněno 6. 11 2016 — Josef Nekvinda

Život ve formuli 1 se pro mnoho z nás jistě jeví jako fascinující. Byl by nesmysl zde nalhávat, že není. Je. Luxusní vily v Monaku, přepychové párty a v neposlední řadě soukromá letadla jsou součástí této strany mince. Nicméně pro mechaniky – odvrácené tváři padoku – je tento život na míle vzdálený. Pravděpodobně byste je namísto v Monaku hledali v Mansfieldu, přičemž i letištní fronty jsou nedílnou součástí jejich práce. A ta nebývá snadná. Zásahy elektřinou, údery do choulostivých partií nebo i přejetí vozem. To vše při plnění povinností. A nesmíme zapomenout na osobní životy. Dlouhodobé vztahy se tu totiž příliš nenosí.

Ve 30 odejit nebo rozveden

S jednadvaceti závody kalendáře formule 1, nemluvě o testování, se tým může ocitnout mimo domov až půl roku. Právě tady proto nikoho nepřekvapí, že udržet si vztah bývá mnohdy velmi obtížné. Většina mechaniků jsou třicátníci, přičemž mnozí z nich časem přechází k něčemu normálnějšímu. Něčemu, co nabízí rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ale ty, co vydrží, rozvod prakticky nemine.

Kenny Handkammer zasvětil formuli 1 dvacet pět let svého života. Byl u heveru, když se v roce 1994 vůz Jose Verstappena během tankování ocitl v plamenech a byl také hlavním mechanikem Red Bullu během éry Sebastiana Vettela. Ví tedy lépe než kdokoli z ostatních, co to znamená přežívat v práci.

„Museli byste mít velmi chápavého partnera. Pokud se do toho dostanete dříve a poté si až najdete druhou polovičku, která si je vědoma vašeho cestování, bývá to snazší. Naopak máte-li nejdříve vztah a poté se rozhodnete vstoupit do formule 1, může to být mnohem tvrdší oříšek,“ zahajuje Handkammer svůj rozhovor pro BBC.

„Mnoho lidí s tím zápasí. Pro tu práci musíte být zapálení a soustředění. Nejde to zkrátka dělat na půl plynu, protože prakticky držíte osud toho chlapa ve svých rukou. Nyní už je to lepší, ale dříve to bývaly těžké časy. Vracíte se zpátky domů unavení a tady vám pak nepomůže ani žádný vztah. Vstáváte z postele a ne třeba zrovna v nejlepší náladě v závislosti na tom, jaký byl uplynulý víkend.“

Hotel a okruh, nic jiného neexistuje

Letiště-hotel-okruh-hotel-letiště. Pro všechny mechaniky je to prakticky stejné během závodního víkendu. Cestování po Austrálii? Je libo trochu památek? Nepřipadá v úvahu. „Vidíme ze země, kde se aktuálně nacházíme, velmi málo. První den máte trochu času, ale jakmile začnete pracovat, je to jen cesta na okruh a na hotel. Mohli bychom být klidně na každý závod v Silverstone, protože skutečně nevidíme nic jiného, pouze závodní okruh.“

Mechanici obvykle do dějiště přijíždějí ve středu odpoledne, kdy se okamžitě vrhají do sestavování auta a příprav všeho okolo. Předtím, než závodní víkend začne pátečními tréninkovými jízdami, následuje čtvrtek coby kontrolní den veškerých nastavení. Prakticky vzato, od této doby, tedy středečního odpoledne, pracují mechanici od rána do noci. Když mají to štěstí, vyspí se čtyři až pět hodin. Před tím, než ale vešel v platnost zákaz veškerých prací během noci po dobu šesti hodin v roce 2011, bylo to mnohem horší.

„Pátek by za normálních okolností trval 21 až 22 hodin. Dříve by takto vypadal pátek i sobota, přičemž jste celých těch 22 hodin na nohou. Možná byste na 20 minut zastavili, pokud byste měli to štěstí. Když se pracuje předešlé noci, raději vynecháte snídani následujícího dne a chytnete až sendvič k obědu. Nabírání sil necháte až na večer, kdy je zhruba dvacetiminutová přestávka,“ sděluje dále Handkammer.

S nástrahami pak musí počítat všichni. Není to tak dávno, kdy byl mechanik Sauberu zasažen Kamujem Kobajašim a musel být převezen do nemocnice. „Každého mechanika bolí nohy. Nezáleží na tom, jak moc jste trénovaní. Lidé nejsou konstruováni na to, aby fungovali na vlastních nohách 22 hodin denně. Je to docela brutální.

Když je mezi závody mezera dva týdny, znamená to, že se domů vrátíme během pondělí po rozebrání auta. Měli bychom mít v úterý volno a ve středu už se zase normálně pracuje. Obvykle, pokud jde vše hladce, dokončujeme práce na autě v pátek, víkend máme volno a následující středu už zase letíme na další závod.

Back-to-back závody, neboli podniky s týdenními rozestupy, jsou naprosto odlišné. V neděli rozeberete auto, zabalíte těch 50 tun vybavení a v pondělí ráno letíte do další destinace, kde ihned začínáte pracovat.“

Oheň – všudypřítomná hrozba nebezpečí 

Formule 1 je profese, kde se počítá s každou sekundou. Chyby proto přichází s tím, jak jsou přijímána rizika ve vzájemné korelaci s vidinou získaného náskoku před ostatními. Nebezpečí proto číhá jak na piloty, tak i mechaniky.

Jedním z děsivě vyhlížejících památných incidentů, je ten Jose Verstappena, který se stal při Velké ceně Německa roku 1994. Tehdy bylo tankování během závodu povoleno – během pit stopu vytrysklo palivo mimo nádrž Verstappenova benettonu a následně se vznítilo. V plamenech se ocitl pilot i jeho obsluha. S podivem všichni vyvázli bez vážnějších následků.

„Jos byl skvělý. Měl sice trochu spálené tváře, ale vzal to s úsměvem. Situace ale byla těžká, protože zanedlouho měl ke svému pit stopu dorazit Michael Schumacher (v té době týmový kolega Verstappena). Někteří putovali do nemocnice a já jsem někde potřeboval najít nové lidi, přičemž někteří mi tvrdili, že neví, zda to zvládnou,“ vzpomíná Handkammer.

„Nakonec to ani nebylo potřeba, protože Michaelův vůz zastavil pro nějaké problémy s palivem, což bylo horší. Pro nás to znamenalo, že jsme měli dva týdny na to, abychom zjistili příčiny a zároveň se zeptali sami sebe: ‚Opravdu chci stát před autem? Skutečně to auto chci tankovat?‘

S piloty dobrá parta?

Je opravdovou raritou, aby se mechanik ocitl v záři reflektorů. A pokud se tak náhodou stane, bude to nejspíše z důvodu velkého omylu při zastávce v boxech nebo v případě, že se stal obětí nějakého neštěstí. Své by o tom mohl vyprávět bývalý mechanik týmu Lotus, který dostal naloženo do choulostivých míst od Romaina Grosjeana, který netrefil ideálně svůj pit stop při španělské Grand Prix 2015.

Širší veřejnosti zůstávají osoby mechaniků skryté v anonymitě. Ne však pro piloty. Podaří-li se závod, rychle spěchají s pochvalou pro svůj tým. Lewis Hamilton je ukázkovým příkladem. Sebastian Vettel je v garáži znám pro svůj smysl pro britský humor a vždy si prý najde chvíli, aby promluvil ke svému týmu.

„Ne všichni jsou stejní. Abych byl upřímný, trochu se to separuje. Pro některé závodníky děláte a oni si s mechaniky nepřijdou promluvit. Tihle kluci pro ně dělají v režimu 24/7, ale oni s nimi zkrátka nebudou komunikovat. K úspěchu je zapotřebí být i trochu sobecký a mít ego, ale nekomunikovat je zkrátka škoda.

Jsem opravdu rád, že jsem pracoval s několika fantastickými lidmi. Michael Schumacher a Sebastian Vettel by si přišli promluvit i o svém soukromém životě a zajímali by se i o vás – ptali se na vaši rodinu. Nelson Piquet byl skvělý pro své kanadské žertíky, Jean Alesi byl rovněž skvělý člověk. Jednou na konci roku vzal celou partu do Avignonu, uspořádal tam závody na motokárách, kde se zároveň hodovalo. Bylo to pouhé dva týdny před tím, než jeho manželka měla rodit,“ popisuje Handkammer své vzpomínky.

Proč práci mechanika?

S ohledem na výše zmíněné se mnozí mohou divit, proč by se vlastně někdo chtěl stát mechanikem. Pravdou je, že tato profese dokáže být i nesmírně obohacující. Sledovat pilota jak vítězí, mnohdy stačí, že dokončí bez technických potíží, může znamenat nával hrdosti. „Byli jsme v Guinessově knize rekordů, když jsme jako první udělali pit stop pod dvě sekundy. Když přijedou dvě auta do boxů a vy to druhé porazíte dobrým pit stopem, je to skutečně skvělý okamžik. Je to podobný pocit, který ve vás zanechá uspokojení jako po vítězství.

Ve skutečnosti pro piloty vyhráváme závody ve chvílích, kdy nejsou schopní se před soupeře dostat na dráze. Je to tedy docela stresující kariéra, ale pokud všechno dohromady funguje, je to neuvěřitelné,“ uzavírá Handkammer.

Čtěte dále: Od výroku pilota až k divákovi. Jak vypadá zákulisí rádiové komunikace a televizního vysílání?