Nejneúspěšnější jezdci: Adrián Campos

Celkem 21 účastí v grand prix víkendech, sedmnáct startů, dvě dojetí do cíle. To jsou statistiky bývalého španělského pilota Adriána Campose.

1 Štítky: Adrián Campos Neúspěšní jezdci Zveřejněno 5. 04 2015 — Michal Mikoláš

Celkem 21 účastí v grand prix víkendech, sedmnáct startů, dvě dojetí do cíle. To jsou statistiky bývalého španělského pilota Adriána Campose.

Jeho celé jméno zní Adrián Campos Suñer. Narodil se 17. července 1960 ve čtyřicetitisícovém městě Alcira, které se nachází v provincii Valencia. Pochází z dobře zajištěné rodiny, dědeček byl známým průmyslníkem, otec založil úspěšnou firmu vyrábějící mražené potraviny. Téměř všechny medailonky jezdců obsahují informaci o prvních závodních krůčcích. Ty Camposovy byly vskutku pozoruhodné. Jeho kariéra začala poměrně pozdě, téměř ve dvaceti letech, a to nikoliv na motokárách, ale v závodech autíček na dálkové ovládání!

Po zisku španělského titulu v roce 1980 se Campos rozhodl, že se posadí do skutečného závodního vozu. V letech 1983 až 1985 závodil ve formuli 3. Jeho největším úspěchem bylo třetí místo v německé odnoži šampionátu.  V sezoně 1986 již startoval ve formuli 3000, pomyslným posledním stupínkem pod formulí 1. Získal jeden bod v Jaramě, kde se jel poslední závod ročníku.

Zkušenosti s řízením vozu F1 nabyl v témže roce, když se stal testovacím pilotem stáje Tyrrell. Šanci závodit v královně motorsportu mu však dal tým Minardi. Týmovým kolegou Campose v roce 1987 byl italský závodník Alessandro Nannini.

Campos byl sice pomalejší než Nannini, vzhledem k minimálním zkušenostem si však sedmadvacetiletý Španěl nevedl tak špatně, jak se očekávalo. Je nicméně pravdou, že Camposův debut v F1 byl pozoruhodný.

První závod sezony se jel v Rio de Janeiru. Campos v něm neodjel jediné kolo, jelikož byl diskvalifikován za to, že porušil pravidla startovní procedury. Zapomněl si totiž nasadit špunty do uší, a když tak učinil, piloti se už vydávali na zahřívací kolo. Správně se tak měl zařadit na konec pole, ovšem na roštu se zařadil na svou kvalifikační pozici. To už bylo pro vedení závodu příliš, a tak pro Campose vyvěsili černou vlajku. Vůz Minardi M187 byl sice pohledný, ale tuze nespolehlivý.

V roce 1987 Campos dojel pouze v Jerezu. V cíli byl poslední se ztrátou čtyř kol na vítězného Nigela Mansella. Minardi si Campose plánovalo ponechat i pro rok 1988. Týmovým kolegou Adriána se stal Luis Pérez-Sala. Formule 1 tak měla svou první ryze španělskou jezdeckou dvojici v historii.

Camposova motivace vzhledem k nekonkurenceschopnosti a nespolehlivosti monopostů Minardi rychle pohasínala. V Brazílii nedojel, v Imole byl klasifikován na šestnáctém místě (předposlední v cíli). V Monaku, Mexiku a Kanadě se nedokázal kvalifikovat. To už týmu Minardi došla trpělivost a s Camposem rozvázal smlouvu.

Campos byl závoděním unaven a otráven. Zvažoval dokonce, že ukončí kariéru. Neučinil tak a poměrně úspěšně závodil v cestovních vozech. Volant na hřebík definitivně pověsil v roce 1997. Se závoděním však zůstává úzce spojen dodnes.

Jako závodník Campos nepatřil k nejúspěšnějším. Mnohem lépe se mu ovšem vede v pozici týmového manažera. Založil tým Adrian Campos Motorsport (později přejmenovaný jednoduše na Campos Racing).  Zpočátku se soustředil na závodění ve formuli Nissan (dnešní formule Renault). V roce 1999 pro svět objevil talentovaného španělského mladíka, kterým nebyl nikdo jiný než pozdější dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso. Ten pro Campose získal titul.

Camposův tým se postupně rozrůstal a začal závodit na více frontách. Zřejmě nejznámější je jeho působení v sérii GP2, ve které v roce 2008 získal mistrovský titul. V roce 2009 Campos rozjel kampaň na založení týmu formule 1. Kvůli finančním problémům se však vedení týmu musel vzdát. Stáj se pak přejmenovala z Campos Meta na Hispania Racing a později HRT.

Adrian Campos má syna stejného jména, jenž je rovněž automobilovým závodníkem.

Diskuse k článku

Jeden komentář: “Nejneúspěšnější jezdci: Adrián Campos”

  1. Zix napsal:

    Sice Campos Racing neni úspěšnej tým z F1, ale tak trochu mi připomíná třeba Mourinha nebo Fergussona, který jako hráči nebyli moc dobrý (nebo min. né slavný), ale jako trenéři hodně úspěšný a zná je „každej“.

Napsat komentář