Názor: Arogantní F1 zaspala dobu. A stále spí
F1 se diví negativním trendům sledovanosti. Obviňuje všechny možné aspekty kolem sebe, aniž by se pokorně podívala nové realitě do očí.
Zkuste někomu, kdo je s ohledem na svůj rodinný rozpočet nucen opatrně sledovat ceny (například) základních potravin popisovat zážitky z okruhu velké ceny formule 1. Nastane podobný efekt jako chlubit se svým Bentley, obtěžovat popisem zážitků z dovolené na Mauriciu nebo si stěžovat na kvalitu jídla v Alcronu.
V době houževnaté debaty o současné ‘krizi’ formule 1 je přitom přehlížen podobný rozpor: lidé, kteří se diví odlivu diváků a návštěvníků závodů formule 1, jsou z pohledu finančních parametrů F1 – lidově řečeno – čím dál více ‘mimo’.
Představitelé F1 zavádějí faktory ‘zábavnosti’, jako je neférový systém DRS, dvojité body pro závěrečný závod sezony, gejzíry jisker od podlahy aut nebo restarty z pevných pozic. To vše prý proto, aby si udrželi stávající diváky a současně přilákali ty z řad mladých generací.
Je to ale jako snažit se vydělat těžké prachy prodejem luxusních diamantů v Tescu.
Ti, kteří jsou za prosperitu F1 zodpovědní (a kdo to vlastně je?), vedou bláznivou sérii houževnatých debat o rozpočtových limitech, osmnáctipalcových pneumatikách, o formulích hlasitých málo nebo hodně, o statistikách televizní sledovanosti a dalších a dalších infantilně zoufalých nápadech, jak přitáhnout v neděli po obědě v krásném počasí někoho k televizi na dvouhodinový přenos v době, kdy většina ‘normálního’ národa má stále (ještě že tak!) tendenci užívat přírody a pobytu na čerstvém vzduchu.
To vše ve stejné době, kdy se představitelé týmů zlobí na novináře mající nepříjemné otázky. Jako bychom vlastně ani nechtěli problémy řešit, a už vůbec se o nich bavit. Prezident FIA Jean Todt absolvoval za dobu svého mandátu, během které se odjelo 88 velkých cen, jedinou tiskovou konferenci. A to ještě na téma kontroverzní Velké ceny Bahrajnu. Šéf, který se schovává, se jen těžko může zúčastnit akademických debat vedoucích ke skutečnému řešení skutečných problémů. “Je potřeba společným úsilím nalézt kompromis” posloucháme už více než dekádu.
A v tom všem si ti, kteří jsou zodpovědní za prosperitu F1, neuvědomují, že problém je daleko jednodušší: neprodáte to, na co lidé nemají… chuť, čas ani peníze.
Přesněji řečeno: na F1 v jakékoli její podobě budou mít někteří lidé “chuť, čas a peníze”. Jde jen o to, kolik jich bude. A na tento objem je potřeba nastavit finanční parametry tak, aby se z F1 vedle vášnivé záležitosti nestal současně bankrotující byznys.
A přesně v tomto Bernie Ecclestone (zodpovědný za marketingové a finanční aspekty F1) selhává. Jenomže Bernie je velký šéf. Coby obviněn z úplatkářství nadále disponuje mocí, že odváží-li se mu někdo oponovat použitím moderních a věcných argumentů (Adam Parr?), je v tichosti odstraněn. Velký šéf má přeci vždy pravdu, i když ji nemá.
Nejsem si jist, co je pro F1 nebezpečnější: zda Bernieho (s ohledem na úctyhodný věk) přirozená neschopnost vnímat moderní vývoj (a s tím spojené nutné změny vedoucí k adaptaci na tento moderní vývoj), nebo servilita těch, kteří mu nadále pitomě poklonkují, protože se bojí o své místo na výsluní. A o skutečné pravdě debatují ve zbabělém zákoutí za rohem. “Hlavně neurazit.”
Cena důstojné vstupenky na GP Německa (záleží na pozici podél okruhu, kvalitě a objemu výhledu a podobně) se pohybovala od 10 do 15 tisíc korun. I kdybyste v úvahu vzali úplně ty nejlevnější vstupenky (tzv. General Admission – takříkajíc ‘na trávu’, u nichž se kvalita a rozsah možností hodně liší okruh od okruhu), nedostanete se s cenou pod 100 eur. To je 2700 korun na osobu. Vezměte si čtyřčlennou rodinu nebo pár. Lístky, doprava, ubytování (i kdyby jen v kempu), strava, nějaký ten suvenýr na památku… jsme v rozpočtové oblasti od 15 do 60 tisíc korun. Tolik dávají lidé za dovolenou: každoroční vyvrcholení jejich životů.
Umíte si představit něco takového dát za vrcholovou událost v jiných sportech? Liga mistrů, tenis, golf, MotoGP, hokej… a nebo emotivně daleko silnější události typu hudebních festivalů nebo návštěvy mega-koncertu nadnárodní superstar?
Montreal, Silverstone, Red Bull Ring – vše vyprodané závody. Hockenheim v neděli jen něco přes 50 tisíc lidí. F1 není nemocná. Nemocní jsou ti, kteří zapomněli F1 nosit tam, kde o ni mají zájem a mohou si ji dovolit. Ale Bernie Ecclestone slepě tlačí F1 do Indie, Koreje, Ázerbájdžánu. Nesmyslně velký poplatek (velký proto, protože musí uživit dluhy CVC) za pořádání závodu zaplatí zkorumpované vlády; a tribuny budou prázdné. K tomu proti zdravému rozumu ekonomické proveditelnosti budeme vydírat promotéry na Hockenheimringu nebo Monze, sebereme jim všechny možné zdroje příjmů s výjimkou vstupenek, a pak se divit, že se neprodávají a závod je nerentabilní.
Přesně toto je současný problém F1. Ne absence jiskřících podlah, nutnost systému DRS či ‘krvelačných’ soubojů kolo na kolo. Kterých si navíc letos užíváme požehnaně!
Formule 1 je bita na aroganci těch, kteří jsou zodpovědní za její úspěch: myslí si, že ji ‘běžní, normální’ lidé mají za tak drahou, za jakou si ji oni sami považují. Jsou svázaní obřími investicemi do marketingových práv, velkými provozními náklady, do nesmyslných rozměrů nafoukanou exkluzivitou. Jsou svázaní zaslepeností, při které nevidí, že televize, které tak úspěšně po desetiletí finančně ‘dojili’, je nevyhnutelně více a více pouze doplňkovou platformou – nikoli nosnou.
Dělají stejnou chybu, jako média, volající po “starých dobrých” formulích, a hlasitých motorech, ale když se něco takového objeví v našich končinách doslova za humny, nenajdete o tom řádku nebo zmínku. A tribuny zejí prázdnotou.
K formuli 1 byly vždy davy lidí přitahovány hrdiny dané doby; nikoli nezbytně sofistikovanými technologiemi. Hrdiny, dnes přetavenými do PR robotů. Při GP Německa šéf Lotusu ujistil veřejnost, že “Lotus s Pastorem Maldonadem dokáže velké věci”. Na jedné straně dělá z členů své “cílové skupiny” úplné pitomce, a druhý den se bude divit, že se právě oni odvracejí od F1.
Bentley nemám, na Mauriciu jsem nebyl a večeři v Alcronu si nemohu dovolit. Netoužím po tom. Chtěl bych, z perspektivy České republiky a po vzoru fotbalových či hokejových fanoušků – objet velké ceny F1 v Rakousku, Německu, Maďarsku nebo Itálii či Belgii, a nemuset kvůli tomu zastavit dům.
Diskuse k článku