Komentář: Naivní Mercedes hledá chybu u jezdců

32 Štítky: Lewis Hamilton Mercedes Nico Rosberg Zveřejněno 6. 12 2015 — Tomáš Richtr

Některá teatrální gesta by si mohlo vedení týmu F1 Mercedes odpustit. Jako například to mediální vyhrožování svým pilotům, že jestli se jakože ‘neuklidní’, tak je jakože ‘rozsadí’. Protože Mercedes chce “dva hodné a chlapíky”.

Jak jsem v úvodu naznačil: kdyby to byl nějaký roztomilý pokus o pobavení publika, tak bych to vzal. Jestli to ale Toto Wolff myslel vážně, tak se u mě zařadil mezi nejnaivnější šéfy týmů F1.

Před pěti lety mě oslovili kolegové ze serveru Psychologie.cz se zajímavým dotazem na souvislosti mezi uměním rychle řídit vůz F1 a psychikou závodníka. Na iDnes.cz pak vyšel článek s nadpisem “K úspěchu vede bezohlednost, chladná hlava a charisma. Vítejte v F1”.

Důvod, proč jsem si na to vzpomněl, je ten, že to pořád platí. Mají-li mát Hamilton a Rosberg (a kdokoli jiný na jejich místě) ambice na zisk titulu mistra světa, pak ať Toto Wolff zapomene na představu, že z nich budou “hodní hošánci”, co spolu budou chodit na večeře a budou za kamarády.

F1 je bezohledně nemilosrdný sport, ve kterém týmy nenechají na konkurenci nitku suchou. Proč by to měli dělat jezdci? Letošní Velká cena Velké Británie ukázala, že stačí rozdíl jediného okruhu v rozhodnutí zastavit pro novou sadu pneumatik, abyste přišel o vítězství v závodě. K těmto rozhodnutím pilotovi pomáhají inženýři v boxech. Chcete-li vyhrát, musíte nejen rychle zvládnout auto, najít s kolegy lepší strategii, ale v režimu jakéhosi “risk managementu” také pochybovat. Jít skoro až na schizofrenní úroveň. Podezřívat. Všechno zpochybňovat, abyste našli cestu za vítězstvím.

Kdepak. V takovém prostředí nečekejte kamarádství, přátelství, nebo snad gentlemanské jednání v rukavičkách či politicky korektní vystupování. Právě psychologický souboj je jednou z nezbytných zbraní špičkového sportovce.

Co byste čekali od vztahu Alain Prost a Ayrton Senna? Dvou diametrálně odlišných osobností? Chcete vinit jednoho nebo druhého? To tým se rozhodl pro tuto výzvu, a Ron Dennis to prostě jen nezvládl uřídit. Stejně jako nezvládl uřídit vztah Lewise Hamiltona a Fernanda Alonsa v roce 2007. Neobviňujte ani Hamiltona ani Alonsa. Jsou od nich očekávány výsledky, ke kterým jsou potřeba vlastnosti, které se paradoxně vedení týmů v nich snaží ve stejnou dobu potlačit.

To samé se stalo ve vztahu Mark Webber a Sebastian Vettel během jejich působení v Red Bullu. V autobiografické knize na několika místech Webber popisuje, jak jeho respekt vůči Christianu Hornerovi postupně upadal, protože to byl prostě příliš měkký šéf bez pravomocí, který nezvládl vztah Webber – Vettel ukočírovat. A neobviňujte Vettela, že zkoušel jít na limit, nebo lehce přes něj. Ve špičkovém sportu nebo jakémkoli klání jinak uspět ani nejde.

Prost a Senna se vzájemně respektovali po ukončení kariéry prvního z nich. Webber po odchodu z F1 sportovně uznal, že Vettel byl rychlejším pilotem. A Hamilton již dnes velmi dospěle očekává, že se nad současnou rivalitou s Rosbergem za pár let zasmějí.

To ale až poté, kdy skončí tento velmi napjatý boj mezi nimi. Ta rivalita, ten napnelismus mezi nimi, bez toho nejde uspět. Je to konkurence.

Pokud začalo vedení Mercedesu mít pocit, že bez rozloučení s jedním z jezdců to nepůjde ukočírovat, pak to není chyba jezdců, ale selhání šéfů týmu.