Názor: Proč je závěr Strategické skupiny jen plácnutím do vody

22 Zveřejněno 18. 05 2015 — Tomáš Richtr

Strategická skupina zpanikařila a zachovala se jako soubor politických stran těsně před volbami. S tím rozdílem, že tady se žádné volby konat nebudou.

Po sérii pokusů, kdy nejlepším výsledkem byly dvojité body pro závěrečný závod, restarty z pevných pozic nebo zákaz úprav zabarvení přileb jezdců, přišla Strategická skupina s návrhem vrátit tankování do velkých cen, otevřít volbu specifikace pneumatik pro daný závod, úpravy aerodynamiky auta, snížení jejich hmotnosti a vylepšení jejich vzhledu.

Fanoušci začali skákat nadšením zejména nad návratem tankování během velkých cen. Ale stejně jako u plánu „vylepšení vzhledu“ formulí zůstává klíčovou otázkou, jak nápady implementovat do života po praktické stránce? Ale popořadě.

Na začátku je potřeba připomenout, že Strategická skupina pravidla neschvaluje, ale pouze navrhuje.  A jak to mnohdy vidíme u návrhu zákonů Poslaneckou sněmovnou, osudy těchto návrhů jsou po jejich předložení všelijaké. A tady to je podobné.

VOLBA PNEUMATIK

Pirelli má pro letošní sezonu formule 1 čtyři specifikace pneumatik od nejměkčí po nejtvrdší (červená, žlutá, bíla, oranžová). Pirelli pro každý okruh vybere dvě, a to v závislosti na technických vlastnostech tratě a očekávaných klimatických podmínkách. Trvá zhruba tři měsíce, než se pneumatiky vyrobí a dopraví na okruh.

Strategická skupina navrhla, že o tom, jaké dvě specifikace z nabídky Pirelli se na daném okruhu objeví, si týmy rozhodnou samy nezávisle na sobě. Jeden tým tak může zvolit kombinaci ‚červená – žlutá‘, jiný ‚žlutá – bílá‘. Pořadatelé F1 si od toho slibují větší prostor, ve kterém mohou tým udělat chybu, nebo naopak z chytré nebo odvážné volby vytěžit na úkor favorita. Zní to jednoduše, ale jednoduché to vůbec není.

Je reálně nemyslitelné, aby si týmy volily specifikaci pro daný okruh  bez toho, aniž by volbu konzultovaly s Pirelli. A Pirelli má naprosto jasnou představu o tom, které specifikace pneu jsou pro daný okruh ty nejbezpečnější. Nakonec to bude Pirelli, které ponese zodpovědnost v případě, kdy pneu nevydrží, protože se na daný okruh ne zcela hodí. Snadno se tak stane, že Pirelli bude trvat na konkrétních dvou specifikacích pro daný okruh pro všechny týmy – stejně jako je tomu dnes. A z atraktivně vypadajícího návrhu se tak stane jen ‚Potěmkin‘.

Abychom byli upřímní, toto pravidlo tu existovalo. Týmy si dokonce až před závodem volily, kterou ze dvou směsí chtějí využít. To ale nebyla životnost pneumatik uměle krácena, jako je tomu dnes. A neexistovalo pravidlo povinnosti během závodu alespoň jednou nasadit každou ze dvou specifikací. Až do roku 2006 to naopak bylo o volbě té lepší a bezpečnější směsi. Jenomže s odchodem Michelinu na začátku roku 2007 byla zavedena zmíněná povinnost do závodu nasadit alespoň jednou specifikace obě, aby to bylo zajímavější. Asi jako atletovi pro běh na 1500 metrů bez překážek předepsat povinnost během závodu alespoň jednou nasadit jak tenisky, tak sandále. K dispozici máme ještě zimní boty a žabky. A pochybuji, že Pirelli dovolí týmu zvolit si žabky například pro takovou Barcelonu, která je na pneumatiky velmi náročná. Vejde-li toto pravidlo nakonec v platnost, bude nakonec prakticky nevyužito, nebo nastartuje obrovskou kontroverzní tahanici o zodpovědnostech mezi týmy a dodavatelem pneumatik; větší než máme dnes. Vzpomeňte na Velkou cenu Belgie 2011.

TANKOVÁNÍ

Tankování se ve formuli 1 uchytilo jako technická novinka, pak bylo zakázáno, a zase povoleno, a zase zakázáno. A zase se chce povolit. A to ten poslední zákaz přišel teprve před pěti lety. Důkaz, jak je svět čím dál více krátkozraký při strategickém smýšlení do budoucna. Tankování bylo zakázáno, protože tankovací zařízení byla drahá na výrobu, provoz a přepravu. Zavést se chce, protože auta jsou se svými 150 litry paliva na startu závodu téměř o deset sekund pomalejší než před deseti lety. Ubrat jim na váze na startu je dobrý počin, ale nikdo si nespočítal, kolik to bude stát, a jaké procesní komplikace to přinese. Taková analýza se ostatně chystá. Chápete ten princip: nejprve se rozhodne o změně pravidla, a pak se provede analýza proveditelnosti. Metoda ‚pokus – omyl‘ v exkluzivní verzi F1. Jedno je jisté: tahle varianta levnější nebude. Přinese vícenáklady v době, kdy týmy ve středu a na chvostu pole volají po úsporách. A tak se bude zase jen debatovat. Tentokrát do března 2016, kdy vyprší termín pro uzavření technických pravidel pro sezonu 2017. Ani bych se nedivil, kdyby se od tohoto nápadu nakonec právě z finančních a logistických důvodů upustilo.

MOTORY, AERODYNAMIKA, VZHLED

Strategická skupina navrhla zvýšit otáčky motorů, (asi) něco udělat s aktuálním pravidlem o maximálním okamžitém průtoku paliva, zvýšit hluk, zrychlit auta o 5 až 6 sekund prostřednictvím „evoluce“ pravidel kolem aerodynamiky, širších pneumatik a snížení váhy auta. A jako bonus „agresivnější vzhled aut“. Tak jo, no. Ale bez toho, aniž by bylo na úrovni znění technických a sportovních pravidel řečeno, JAK konkrétně se například agresivnějšího vzhledu dosáhne, tak jde o pouhé plácnutí do vody s nejistým výsledkem. Přiznám se, že jsem nikdy neměl rád, když to někdo starší používal, ale dnes se tomu nevyhnu: takovýchto návrhů, které skončily přinejmenším v odpadkovém koši, jsem za oněch 16 let, kdy se formuli 1 věnuji detailně, viděl tuny. Jestli z takových návrhů vzešlo 10 či 15 % toho, co bylo původně zamýšleno, tak to byl ještě solidní výsledek. Takže jsem velmi skeptický co do úrovně úspěšného zavedení těchto (spíše) zbožných přání.

Tím nechci říci, že jsem proti těmto změnám. Žádají ale poctivou rešerši a ne panické a populistické návrhy. Protože pak se tyto změny zavedou, přinesou nějaké nežádoucí vedlejší efekty, fanoušci se začnou vztekat, týmy s nimi, ale kvůli úplně něčemu jinému, a bude se volat po změně.

Podívejte se například na návrh nového pravidla v tenise, podle kterého se při podání, po němž se míček otře o síť, ale padne do čtverce, bude pokračovat ve hře. Pravidlo, které podle mého názoru bude bez nadsázky malou revolucí v tenise. Ale zkouší se nejprve na takzvaných ‚challangerech‘, a pak se bude (třeba) zkoušet na turnajích nižší úrovně. A osvědčí-li se, půjde to dál.

Ve formuli 1 ne. Tam to funguje obráceně. Takový Drag Reduction System (DRS) se zkoušel a ladil na úrovni F1, než byl zaveden v GP2. Ono to v té formuli 1 obecně nějak funguje jakoby vzhůru nohama.