Zvláštní, ale přece pravdivé: Nejzajímavější rekordy a (ne)úspěchy formule 1

2 Zveřejněno 20. 08 2016 — Šimon Trantina

Přemýšleli jste někdy, jak vypadala nejtěsnější kvalifikace historie královny motorsportu? Nebo jaká byla největší mezera mezi prvním a druhým v cíli? Zatímco svět F1 si nyní užívá zaslouženou letní přestávku, její oficiální web sestavil seznam toho nejzajímavějšího, co v historických tabulkách najdete.

Sdílení úspěchu

Tři nejúspěšnější piloti své generace – Fernando Alonso, Lewis Hamilton a Sebastian Vettel proti sobě soupeřili zatím ve 167i závodech a dohromady na svém kontě mají 226 umístění na stupních vítězů. Může tak znít velice zvláštně, že všichni tři na jednou se na pódiu potkali jen a pouze třikrát. Poprvé se tak stalo v USA v roce 2012, kdy v závodě zvítězil Lewis Hamilton před Vettelem a Alonsem. V ročníku 2013 to byl zas německý jezdec, kdo za sebou nechal Alonsa s Hamiltonem v Kanadě a Belgii.

Nechtěný hattrick

Hans Heyner díru do světa ve formuli 1 neudělal, mnohem více se mu dařilo v seriálech cestovních vozů, kde zaznamenal několik důležitých úspěchů. V jeho domácí Velké ceně Německa v roce 1977 se mu však podařilo velmi zvláštním počinem nesmazatelně zapsat do historie F1. Heyner jezdil za nový německý tým ATS, který neměl k dispozici nijak rychlé auto. Do německého závodu se nekvalifikoval, přesto do něj odstartoval, což bylo později sportovními komisaři shledáno jako nepřípustné. Závod ani nedojel kvůli selhání převodovky, načež byl kvůli nelegálnímu startu diskvalifikován. Zaznamenal tak rekord, který bude jen těžko překonán. Dokázal se do jedné velké ceny nekvalifikovat, nedokončit ji a zároveň z ní být diskvalifikován.

Tři jezdci na pole position

Poslední závod ročníku 1997, Velká cena Evropy ve španělském Jerezu, se zapsala do historie nejtěsnější kvalifikací na prvních třech příčkách. Michael Schumacher na ferrari a Jacques Villeneuve s Heinzem-Haraldem Frentzenem ve vozech Williamsu totiž zaznamenali na tisícinu stejný čas! Pole position nakonec získal Kanaďan Villeneuve, který den poté v závodě získal titul mistra světa po neslavné kolizi se Schumacherem. Damon Hill na čtvrtém místě zaostal pouze o 58 tisícin vteřiny.

Nedostižný Clark

Legendární Jim Clark absolutně zazářil v GP Belgie roku 1963, kdy vedl během všech okruhů a o kolo předjel všechny závodníky až na Bruce McLarena, který závod dokončil na druhém místě. Mezera mezi ním a Clarkem v cíli činila neuvěřitelné 4 minuty a 53 sekund! Formule 1 na tento výkon vzpomíná jako jeden z nejlepších v její historii. Faktem, který tento počin činí ještě neuvěřitelnějším, je ten, že skotský gentleman závod odstartoval z osmého místa. Díky skvělému startu se však hned dostal do vedení a už ho nepustil.

Magická trojka

V historii najdete jen tři mistry světa, kteří nikdy v závodě nezvítězili po startu z nižší než třetí pozice. A jen jeden z nich ve formuli 1 nezávodil v padesátých letech minulého století, je jím Sebastian Vettel. Tento fakt ho však nemusí trápit vzhledem k tomu, že se svými dvaačtyřiceti vítězstvími je čtvrtý v historických tabulkách.

Pole position není všechno

Jedním z největších smolařů mezi jezdci F1 je bezpochyby italský závodník Teo Fabi. Ačkoli jste o něm možná nikdy neslyšeli, v osmdesátých letech si jakožto pilot Tolemanu a Benettonu nevedl špatně. V roce 1985 získal v Německu pole position, když ve svém tolemanu zaznamenal úžasné kolo a na druhé místo měl náskok více než jedné sekundy. V roce 1986 přestoupil do nově vzniklého týmu Benetton a zde získal další dvě vítězství v kvalifikacích, ve Spielbergu a Monze. I přes tyto tři triumfy v kvalifikačních jízdách Fabi za svou kariéru ve formuli 1 nikdy nevedl celé kolo. Dost tomu napomohly i problémy v italském závodě, do kterého měl startovat ze zasloužené pole position. Před startem ho ale potkaly technické trable, a proto byl odsunut na chvost startovního roštu.

Jaký otec, takový syn

Ve formuli 1 jsme měli možnost sledovat 12 synů, kteří se snažili jít ve stopách svých otců, například nynějšího jezdce Mercedesu, Nika Rosberga. Některým se povedlo své tatínky překonat, někteří zůstali za očekáváním. Tím nejúspěšnějším tandemem otec-syn jsou zatím Graham a Damon Hillovi, kteří jsou jedineční tím, že oba získali titul mistra světa. Graham v letech 1962 a ’68, Damon v roce 1996. Oba ve svých kariérách jezdili za Brabham, což by samo o sobě nebylo tak zajímavé. Tím co jejich angažmá u tradičního týmu udělalo kuriózním, jsou jejich poslední závody pro stáj Jacka Brabhama. Tyto dvě velké ceny od sebe dělilo přesně 20 let a jak Graham, tak Damon se v nich umístili na jedenácté příčce.

Uzavírající se kruhy

Rivalita mezi Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem je tou nejznámější a nejdramatičtější vůbec. Tyto dva pojí i zajímavý poznatek o jejich prvním a posledním závodě. Jedná se o to, že Prost zvítězil při prvním Sennově startu, zatímco Brazilec triumfoval v „profesorově“ poslední velké ceně. Nejsou jedinými, kterým se tento kruh podařilo uzavřít, zvládli to i Michael Schumacher s Jensonem Buttonem a opět Alain Prost s Alainem Jonesem. Třeba máme i momentálně k něčemu podobnému nakročeno, Kimi Räikkönen totiž vyhrál první Hamiltonův závod, Alonso první Rosbergův.

Úplně poslední

Ačkoli se Velké ceny Evropy 2011 nezúčastnil největší počet aut (tento rekord drží GP Německa roku 1953, kdy se na startovním roštu seřadilo 34 vozů), jeden rekord si však připsala. Narain Kartikejan ve svém HRT totiž dojel jako poslední, a to na čtyřiadvacáté příčce. To se nikdy předtím ani poté žádnému jinému jezdci nepovedlo, protože takový počet aut nikdy jindy závod nedokončil.

Sennův nečekaný úspěch

Ayrton Senna byl v GP Evropy roku 1993 v Donningtonu nezastavitelný, jeho výkon byl dechberoucí. Legendárním se stal jeho počin hned z prvního kola závodu, kdy z pátého místa předjel všechna auta před sebou a úvodní okruh zakončil na prvním místě, které udržel až do konce závodu, ve kterém vyhrál s naprostým přehledem. Ve spolupráci s jeho mechaniky se mu však během tohoto podniku podařil i jeden doslova husarský kousek. V polovině závodu zajížděl pro nové pneumatiky do boxů, jeho „obsluha“ však nebyla připravená, a tak brazilská legenda musela boxovou uličku projet bez zastavení. Tehdy nebyl v boxech žádný rychlostní limit, takže Sennovi tato zkratka umožnila nastavit nejrychlejší kolo závodu přesto, že během něj absolvoval průjezd boxy.

„F1 není pro starý“

Nyní se jen málokdy stává, že by pilot vydržel ve formuli 1 do čtyřicítky. Fyzické i psychické nároky tohoto extrémního sportu bývají natolik náročné, že jen závodníci v nejlepší kondici je mohou zvládnout. Dříve tomu tak nebývalo, výborně to dokládá srovnání průměrných věků jezdců na pódiu z letoška a roku 1950. Při Velké ceně Švýcarska byl tehdy průměrný věk nejlepších tří jezdců 46 let a 9 měsíců. Při letošní GP Německa je toto číslo téměř poloviční. Činí totiž 25 let a 10 měsíců.

Nesmiřitelní rivalové?

Michael Schumacher a Jacques Villeneuve se o titul mistra světa v roce 1997 prali jako lvi do posledního dechu. Navzájem se tlačili za hranice svých možností a ze sedmnácti závodů si rozdělili dvanáct triumfů. Dohromady byli šestnáctkrát na pódiu (každý osmkrát) a třináctkrát jeden z nich startoval z pole position (Villeneuve desetkrát). I přes tato čísla však spolu ani jednou nesdíleli stupně vítězů.

Čtěte dále: Soutěž o kšiltovku Automotodromu Brno

Zdroj obrázků: www.formula1.com