Úvaha: Rok (nejen) Schumacherových tragédií
#KeepFightingMichael
Někdy je až neuvěřitelné, jak čas rychle letí. I když… to bude asi relativní pojem. Jak krutě pomalu musí čas plynout pro ty, kteří se nacházejí přímo ve víru událostí? Dnes je to rok, kdy jsem s kolegy zažil možná jeden z nejhorších momentů naší ‘kariéry’ F1. Informaci o tom, že se při lyžování velmi vážně zranil Michael Schumacher.
Házet věci do perspektivy je velmi ošemetná záležitost. A ještě ošemetnější je snaha tragédie ‘porovnávat’. Pokud porovnávat, pak podle jakých… ‘parametrů’? Počtu obětí? Míry dopadu? Nebo tím, jak ‘známé’ či ‘slavné’ oběti jsou? Ne, do toho se pouštět nebudu. Přijde mi až skoro masochisticky úchylná snaha porovnávat tragédie Michaela Schumachera (přičemž zprávy o něm generovaly několikanásobně větší čtenost než běžné dění kolem jakéhokoli víkendu Grand Prix, a bouraly servery), akci osamoceného střelce v Sydney letos v prosinci (která si vyžádala tři mrtvé včetně útočníka a obří vlny sympatií a moře květin) a smrt více než 130 dětí v pákistánském Péšávaru (u níž velikost vln sympatií běžné komunity se s těmi ve vztahu k Sydney paradoxně moc nedají srovnávat). To vše téměř na den přesně u příležitosti desetiletého výročí tragických vln tsunami v Indonésii, jejíž následky si vyžádaly 230 tisíc obětí?
A co všechny ty ‘menší’ či ‘větší’ tragédie mezi tím, o kterých ani nevíme, protože jsme se o nich na vlně sedmé velmoci světa nedozvěděli?
Někdy je potřeba si připustit, že i pro nás, zapřísáhlé fanoušky F1 existuje i svět mimo F1. A také to, jak jsou tyto světy propojeny. V neděli se tak stalo v souvislosti se ztrátou letu QZ8501 společnosti AirAsia Tonyho Fernandese, bývalého spoluvlastníka týmu Caterham F1. Můžeme se na něj zlobit za jeho prapodivný přístup k závěru štace Caterhamu ve formuli 1, ale jeho osobní statečnost vystoupit před médii a příbuznými cestujících pohřešovaného letu je velmi obdivuhodná. Nemluvě o současném, mnohahodinovém a nepochybně hrůzostrašném trápení pasažérů trajektu Norman Atlantic na hranici Jónského a Jadranského moře. Ostatně.. nemluvě o dalších… mediálně ‘méně atraktivních’ tragédiích.
Mimochodem, není ‘úžasné’, jak v době různých moderních technologií nedokážeme – z pohledu právě těchto moderních technologií – tak ‘primitivní věc, jako během několika hodin zachránit lidi z hořící lodi pár desítek kilometrů od břehu?
Člověk má přirozenou tendenci ke konci kalendářního roku bilancovat. Nebo se minimálně pokusit dát věci do větších souvislostí a širší perspektivy. Jak moc by nám byl zvuk nové generace pohonných jednotek úplně šumafuk, kdybychom se nacházeli právě teď na trajektu Norman Atlantic v plamenech? To je prostě život. Velice jednoduše a hlavně cynicky můžeme být také rádi, že tam nejsme.
Jenomže dívat se na svět a dění v něm pouze ‘globálně’ není řešením. Někdy se musíme zaměřit na větší detail. A tím je také i ten náš svět. Svět F1. V jeho měřítku je Schumacherova událost velkou tragédií. Stejně jako ta Julesa Bianchiho. Hodit tuny oficiálních, méně oficiálních i šílených zpráv o vývoji Schumacherova stavu za poslední rok na papír, to aby se Greenpeace spojili se Zelenými a vyhlásili válku. Celý ten rok lze přitom shrnout do tří kategorií:
- Tuny spekulací, ať už skutečných nebo údajných Schumiho kamarádů, nebo těch vycházejících z rádoby odborných, či skutečně odborných komentářů
- Z oficiálních zpráv Schumacherovy rodiny
- Absolutně bizarní příběh sebevraždy podezřelého z odcizení Schumacherovy lékařské dokumentace, jen dokládající úchylnost moderní doby a zoufalost některých počinů
Prvního je požehnaně, druhého poskrovnu, třetí si nezaslouží komentář. Schumiho rodina nabízí jen implicitní stanoviska typu “chce to čas, rekonvalescence potrvá úměrně závažnosti Michaelovým zraněním”. Abych nebyl špatně pochopen: Schumacherova rodina to vlastně dělá velmi šikovně. Přesně, jak ona sama z úcty k nešťastnému Michaelovu stavu chce, nás nechává v absolutním limbu. Nevíme vůbec nic. A je jedno, zda si třeba bývalý pilot F1 Philippe Streiff, sám po nehodě upoutaný na vozíku a dlouhodobý přítel Schumacherovy rodiny, takříkajíc ‘honí triko’ a predikuje vývoj Schumacherova stavu až do té míry, že by třeba “jednou mohl chodit o berlích”. Ve stejný den, kdy jeho někdejší manažerka Sabine Kehmová říká, že “dosahuje pokroku odpovídajícího rozsahům jeho zranění “. Což jen posiluje Dilema popsané na GPF1 už v červnu.
Schumacherova rodina chce, abychom si v paměti primárně uchovali vzpomínky na Schumacherovu výjimečnost, sílu, houževnatost a příkladnost, spíše než abychom byli zhrouceni jeho současným nemohoucným stavem. A právě to budeme respektovat, aniž by nám to vzalo právo si na Schumiho a jeho blízké dnes a denně vzpomenout. Tedy nejen dnes.
#KeepFightingMichael
#ForzaJules
Diskuse k článku