Rozhovor s komentátorem F1 Tomášem Richtrem

22 Štítky: Rozhovor Tomáš Richtr Zveřejněno 5. 10 2014 — Tomáš Richtr

Všichni zúčastnění jsou nyní ve velmi emotivním stavu jakéhosi ‚šoku‘ z havárie pětadvacetiletého Francouze Julese Bianchiho. Jedná se o nejzávažnější nehodu od havárie Miky Häikkinena v australském Adelaide v sezoně 1995. Následovaly i další vážné nehody. Felipe Massa v roce 2009, Ralf Schumacher v roce 2004. O haváriích a úmrtích mimo oficiální velké ceny či v jiných sériích ani nemluvě. Poslední jezdeckou obětí závodního víkendu F1 je samozřejmě Ayrton Senna před solidními dvaceti lety.

Ve víru emocí nad havárií a těžkým stavem Julese Bianchiho sahají lidé k přísným a neobjektivním soudům. Pravdou je, že si budeme muset počkat na výsledky nějaké racionálnější analýzy. A pak se rozhodnout k nápravným a preventivním opatřením. To vše s přihlédnutím k faktu, že motorsport byl, je a bude nebezpečný.

Přesto si dovolujeme nabídnout odpovědi na klíčové otázky prakticky bezprostředně po incidentu. Odpovídá Tomáš Richtr a odpovědi jsou vyjádřením čistě jeho názoru:

Otázka: Co přesně se vlastně stalo?

Odpověď: Jde o velmi bizarní nehodu. Při odklízení monopostu Adriana Sutila (Sauber) o kolo později ve stejném místě ztratil kontrolu nad vozem Jules Bianchi na monopostu Marussia. Narazil do servisního jeřábu, který Bianchiho formuli poškodil po celé délce na úrovni hlavy. Proto ta závažná zranění. (Podrobnou analýzu události lze nalézt zde.) Důležité je, že v místě incidentu byly signalizovány žluté vlajky, což přikazuje jezdcům zpomalit. V takovém případě se hlídají i desetinky sekundy a pilot by neměl ztratit kontrolu nad vozem. Na přesnou příčinu si ale musíme počkat.

Otázka: Proč se závod vůbec jel za takových podmínek?

Odpověď: Objektivně, klimatické podmínky na kritické události neměly vliv. Závody F1 se jezdí za horších podmínek. Řadu dní se hovořilo o tajfunu, a tak závod získal pozornost celoplošných médií. Ale podmínky během závodu – až na úvod závodu – byly překvapivě dobré. Svádět následky nehody na klimatické podmínky mi přijde neférové. Stejně jako obviňování pořadatelů, že nepřesunuli start závodu na jinou dobu. Naopak jim risk dost solidně vyšel. Můžeme samozřejmě přestat za takových podmínek závodit, jako například v NASCAR, pak je ale nejprve potřeba, aby se utišila ta část veřejnosti, která má piloty F1 bránící se závodění na mokru za zbabělce.

Otázka: Proč nevyjel safety car hned po nehodě Adriana Sutila?

Odpověď: Zažil jsem již spoustu momentů, během kterých skupiny fanoušků a zástupců týmů kritizovaly výjezd safety caru kvůli „pitomosti“. Sutilova nehoda byla „standardní“ nehodou, která byla vyřešena takzvanou „lokální žlutou“ – omezením rychlosti v místě nehody. Výjezd safety caru vždy ovlivní průběh závodu. Sutil havaroval v době, kdy docházelo k přezutí na jinou specifikaci pneumatik. Ředitelství závodu se snaží zachovat maximálně rovné podmínky. Situace byla zvládnuta naprosto perfektně. Proč Bianchi nezvládl auto ve žluté zóně je nyní nejvíce kritická otázka. Ale mrzí mě, že po Bianchiho nehodě najednou všichni oslavují systém v amerických formulích, kde v případě malé nehody vyjede safety car pokaždé. Léta jej totiž sami kritizovali. Na ředitelství závodu leží obrovská odpovědnost. V úvodu samotné GP Japonska nadávala drtivá většina jezdců, proč se ještě nezávodí. Na jejím konci někteří naopak kritizovali, že safety car nevyjel za podmínek, které byly méně náročné, než v jejím úvodu. Si prostě nevyberete. Není to tak dlouho, co bylo pozastavení GP Velké Británie ’14 kvůli vážně poškozené ochranné bariéře považováno za skandální…

Otázka: Proč jsme neviděli žádné záběry a neměli žádné informace během závodu?

Odpověď: Vedení F1 má (velmi sympatickou) politiku zásadně nevysílat záběry havárií nebo incidentů, které skončily vážnějším zraněním. Upřímně: na nehodě Julese Bianchiho je znát monumentální krvelačnost veřejnosti. Chtějí vidět fotky, videa, prostě všechno. Rozčilují se, že nevidí žádná opakovaná videa na YouTube. Bianchiho nehoda má obrovitánský dopad na touhu po zprávách ze světa F1. Nepoměrně více než čistokrevné sportovní úspěchy. To není dobré, byť je to prostě v lidech. Ale vedení F1 nebude opakovat záběry z incidentů, ve kterých se dotyčný dostane do intimní situace – například viditelného poranění. V tomhle konkrétním případě ani F1 žádné kloudné záběry nemá. Měli jsme možnost vidět, jak se je snaží dohledat. Nicméně jakmile se zjistilo, že Bianchiho nehoda je velmi vážná, byl aktivován předpřipravený scénář: absolutní embargo s výjimkou oficiálních informací, a maximální respekt k situaci od všech účastněných. Pro mě velice sympatický protokol. Jakmile bude něco důležitého, vím, že se to dozvíme.

Otázka: Co se musí po Bianchiho nehodě změnit?

Odpověď: Na to bude možné odpovědět až po zevrubné analýze příčin. Nebude jen jedna, bude to řetězec příčin. Po havárii Felipeho Massy byla zahájena rešerše krytých kokpitů. Doprovázena přirozenou kontroverzí, že už nepůjde o formuli 1. Ale odkrytá hlava je dnes nejslabším článkem. Kokpit je prakticky nezničitelný, ale hlava je dnes předmětem bezpečnostního vývoje. Netroufám si odhadnout, jak dopadne. Předmětem studií budou i bezpečnostní prvky auta, jako je například ta nad hlavou jezdce, která po Bianchiho havárii zmizela.

To je, co se techniky týče. K tomu se určitě přidá konstrukce servisní techniky, jako jsou traktory a jeřáby: jejich některé části jsou na úrovni hlavy jezdce F1, a i když se do traktorů nebourá často, je to oblast ke zlepšení.

Další opatření se určitě dotknou procesního přístupu: Japonci jsou velmi zkušení traťoví maršálové a podle mě neudělali nic špatně. Otázkou spíše je, jak mohl pilot formule 1 ztratit kontrolu nad vozem ve žluté zóně. To je považováno za velmi závažný prohřešek. A stalo se to například i Michaelovi Schumacherovi v Brazílii 2003. V prakticky totožné situaci.

Souhlasím ale s tím, že udělat formuli 1 stoprocentně sterilní z pohledu bezpečnosti asi není reálné. Motorsport je nebezpečný a určitá dávka nebezpečnosti k němu patří. Ale pod traktory by se umírat nemělo.

Otázka: Netrvalo odklízení Sutilova auta moc dlouho?

Odpověď: V takové situaci není důležitý čas, ale bezpečnost personálu. Procesy závodu pamatují na to, že je v místě incidentu závod ‚neutralizován‘ na úroveň bezpečnou natolik, aby se tam dalo pracovat. A jestli to trvá kola dvě nebo deset, je irelevantní do té míry, dokud je myšleno na bezpečnost traťových maršálů, hasičů a nakonec i diváků. Je prokázáno, že před místem incidentu bylo signalizováno žlutou vlajkou. To znamená „Pozor, nebezpečí!“. Pilot se musí přizpůsobit. Nemáme ale Bianchiho vysvětlení samozřejmě, a zatím ani data z telemetrie jeho auta. Pro Marussii to musí být těžší o to více, protože po havárii v jejím autě zemřela testovací pilotka María de Villotová. A také po nárazu do servisního vozu a v důsledku těžkého poranění hlavy. Některé věci hlava prostě nebere…

Otázka: Nešlo signalizaci žlutou vlajkou přehlédnout?

Odpověď: Mávání klasickou látkovou vlajkou určitě lze přehlédnout. Ale již řadu let FIA provozuje systém takzvaných „digi vlajek“, LED panelů, které září, až oči přecházejí. Za zhoršených klimatických podmínek je kontrast paradoxně výraznější. Přehlédnout tyto panely je prakticky nemožné. Navíc, Bianchi měl téměř dvě minuty na to, aby byl o Sutilově nehodě informován přes týmové rádio. Pravou příčinu ztráty kontroly nad vozem prostě nyní neznáme.

Otázka: Jaký je stav Julese Bianchiho a šance na uzdravení?

Odpověď: Bohužel, případ Michaela Schumachera nám ukázal, že musíme být trpěliví a spoléhat na oficiální zprávy. Objem spekulací a nepřesných informací ohledně diagnózy, stavu, vývoje a prognóz je enormní. A nedůstojný. Oficiálně víme, že Bianchi utrpěl vážná poranění hlavy a byl operován. Nyní je na jednotce intenzivní péče.

Musíme čekat, reagovat na oficiální zprávy, a doufat, že na F1 nepadla deka temná éry tragédie v době, kdy jsme svědky fantastického souboje o titul mistra světa, a velmi atraktivních závodů. Teď ale držím palce, moc moc. Tohle jsem ve své profesní kariéře nechtěl nikdy zažít.