Pomůže si Alonso odchodem z Maranella?

22 Štítky: Fernando Alonso Ferrari McLaren Zveřejněno 7. 10 2014 — Tomáš Bohuslav

Měla to být pohádka, o které si budou fanoušci formule 1 vyprávět ještě dlouhá desetiletí. Fernando Alonso a Ferrari – kombinace, která si měla podmanit královnu motorsportu a stát se jakousi fabrikou na tituly. Jenže nakonec to celé dopadlo tak trochu jinak.

Asi jen málokdo by si na začátku roku 2010 pomyslel, že pět let trvající spolupráce mezi historicky nejúspěšnějším týmem F1 a podle mnohých zřejmě nejlepším jezdcem současného startovního pole dokáže navzdory původním předpokladům vyprodukovat leda tak velké množství promarněných příležitostí a přemíru frustrace.

O Alonsově vynuceném odchodu z Maranella se v důsledku neuspokojivé formy italské stáje hovořilo již řadu měsíců. Avšak poté, co během letošní sezony došlo na klíčových postech Ferrari k výrazným změnám, jež znamenaly konečnou pro šéfa Scuderie Stefana Domenicaliho, šéfa oddělení motorů Lucu Marmoriniho a posléze i samotného prezidenta automobilky Lucu di Montezemola, brala již světová média Alonsovo odloučení od italské stáje v podstatě za hotovou věc.

Ačkoliv obě strany, tedy jak Alonso, tak Ferrari ústy svého nového šéfa Marca Mattiacciho, veřejnost dlouhodobě ujišťovaly o vzájemné loajalitě a ačkoliv do této chvíle ještě stále nebylo nic oficiálně potvrzeno, Španěl na konci letošní sezony Maranello skutečně opustí a s největší pravděpodobností zamíří do konkurenčního McLarenu.

Otázkou však zůstává, proč by Alonso riskoval návrat do týmu, s nímž se v roce 2007 ve zlém rozešel, tím spíš když se nad jeho konkurenceschopností v nadcházející sezoně vznáší pořádně velký otazník. Inu, zkrátka proto, že mu vlastně ani nic jiného nezbývá. Podle renomovaného novináře Marka Hughese byl totiž dvojnásobný šampión ze Scuderie de facto odejit!

Vše se údajně seběhlo ve středu po Velké ceně Singapuru, kdy spolu Alonso s Mattiaccim měli v Maranellu schůzku ohledně budoucnosti Ferrari. Španěl na ni mířil v domnění, že jeho pozice v týmu je neotřesitelná, a novému šéfovi důrazně vysvětlil, jak by podle něj měla stáj postupovat v cestě k opětovnému návratu na vrchol. Spoléhal na to, že to byl přeci on, kdo obětoval nejlepší léta své kariéry týmu, jenž mu za celých pět let nedokázal poskytnout konkurenceschopný monopost.

Za minulého vedení by Španělovi takovéto chování s největší pravděpodobností prošlo, u Marca Mattiacciho ale tentokrát tvrdě narazil. Mattiacci Alonsa uzemnil s tím, že šéf je tu on, a celá schůzka údajně skončila slovní přestřelkou, v níž Španěl utrousil směrem ke svému nadřízenému cosi o zku*****novi.

Když pak Španěl rozzuřeně opustil místnost, Mattiacci se dlouho nerozpakoval, zvedl telefon, zavolal Sebastianu Vettelovi a sdělil mu, že Ferrari je nyní připraveno aktivovat předběžnou smlouvu, kterou se Scuderií kdysi podepsal, a že jestli má stále zájem, jsou pro něj v Maranellu dveře otevřeny.

A jak je již světu formule 1 po uplynulém víkendu v Suzuce dobře známo, ani Vettel příliš dlouho neváhal a během pátečního večera ve svém pokoji oznámil Christianu Hornerovi, že na konci sezony Red Bull opustí a že počínaje novým ročníkem bude hájit barvy Ferrari.

Z výše uvedeného pak jasně vyplývá, že se Mattiacci vzdal služeb dvojnásobného světového šampióna a současně jednoho z nejvíce ceněných jezdců ve startovním poli zcela dobrovolně. Otázka, která je nasnadě, zní: ‚Proboha, proč?‘

Důvod je prostý – údajně měl již po krk neustálých Alonsových stížností, které nebyly nijak ku prospěchu a často uvnitř týmu vytvářely jen velmi vypjatou atmosféru. Poprvé se prý objevily v roce 2010 po prokaučovaném závodě v Abú Dhabí, kde španělskému pilotovi proklouzl třetí titul mistra světa doslova mezi prsty, a od té doby byl jejich výskyt čím dál tím častější.

Hughes se domnívá, že si mohl Alonso v minulosti tyto manýry dovolit z jednoho prostého důvodu, a sice že za dob starého vedení to byl právě on, kdo byl jakýmsi středobodem Ferrari, okolo kterého se vše točilo. To se ale nyní změnilo. Mattiacci v něm chtěl mít především zaměstnance, jenž je týmu plně oddán, a nikoliv někoho, kdo je kvůli svým prohlášením, po nichž krvelačná italská média vždy tak prahnou, celému managementu na obtíž.

Ona středeční schůzka, na které měli oba pánové najít společnou řeč ohledně budoucnosti Ferrari, skončila fiaskem. Fernando udělal podle Hughese stejnou chybu jako tehdy před sedmi lety během angažmá v týmu Rona Dennise – přecenil svoji vyjednávací pozici a pohádal se se svým nadřízeným, což má za následek, podobně jako v roce 2007, předčasné ukončení smlouvy a vynucený odchod ze stáje. Ze stáje, o níž ještě několik měsíců zpátky tvrdil, že bude ve formuli 1 jeho poslední.

Mattiaci po Alonsovi žádal trpělivost, vysvětlil mu, že Ferrari se na základě jeho odhadů může na vrchol vrátit nejdříve v horizontu dvou let. To však Španěl slyšet nechtěl.

Na jeho obranu je potřeba konstatovat, že je to vlastně celkem pochopitelné. Čas je neúprosný, a pro sportovce to platí dvojnásob. Chce-li dosáhnout na kýžený třetí mistrovský titul, pak se bude šance na jeho zisk každým dalším rokem už jen snižovat. Alonso je v Kristových letech, je na vrcholu své formy a nikdo, dokonce ani on sám, nemůže odhadnout, jak dlouho se v této pozici bude ještě nacházet. Na rozdíl od takového Sebastiana Vettela tedy musí přemýšlet jinak. Krátkodobě. Už si nemůže dovolit promrhat další rok či dokonce dva.

Španělský pilot se dostal do nezáviděníhodné pozice. Jeho dny ve Ferrari jsou sečteny, přičemž z Maranella odchází zrovna ve chvíli, která je, co se budoucnosti týče, zřejmě nejperspektivnější za posledních pět let. Scuderia před touto sezonou získala zvučné jméno v podobě bývalého technického ředitele Lotusu Jamese Allisona a monopost pro rok 2015 bude prvním, který bude vyvíjen kompletně pod jeho taktovkou.

Jenže ten už Alonso řídit nebude. Namísto toho se s největší pravděpodobností vrátí do McLarenu. Ostatně, nic jiného už mu vlastně ani nezbývá. Leda by snad chtěl vyčkávat, jak se vyvine boj o letošní titul mistra světa, a doufat, že rivalita mezi oběma jezdci Mercedesu přeroste do takové míry, že bude vedení Mercedesu nuceno se jednoho z nich zbavit. Něco takového je však jen stěží představitelné. A stejně tak by nebyla žádným řešením ani případná roční pauza. Alonso by tím pouze promarnil další rok své kariéry, kdy se nachází na vrcholu sil.

Ovšem i samotný přestup do McLarenu vyvolává řadu otázek. Nikdo v tuto chvíli není s to říct, v jaké formě se bude tým z Wokingu v příští sezoně nacházet. Obnovená spolupráce s Hondou jej může podstatně přiblížit špici startovního pole, ale také nemusí. Z tohoto pohledu je proto pro Španěla návrat do britské stáje ohromným rizikem.

Daleko bezpečnější by bylo setrvat v Maranellu alespoň ještě jeden rok, a teprve potom, když už by bylo jasnější, jestli se McLarenu spolupráce s Hondou vyplácí či jestli jde forma Ferrari opět vzhůru, činit nějaké další kroky.

Návrat do Wokingu je zcela určitě krokem do neznáma, jenže v tuto chvíli Alonsovi vlastně ani nic jiného nezbývá, neboť ve Scuderii se pro něj již dveře zavřely.