Nelson Piquet – prostořeký šampión z města samby

Chtěl napodobit svého krajana Emersona Fittipaldiho, nakonec se mu podařilo jím nastavenou laťku posunout ještě o kousek výše.

2 Zveřejněno 17. 08 2014 — Tomáš Bohuslav

Chtěl napodobit svého krajana Emersona Fittipaldiho, nakonec se mu podařilo jím nastavenou laťku posunout ještě o kousek výše.

Tento brazilský závodník toho během čtrnácti sezon, jež ve formuli 1 strávil, stihl opravdu hodně. Jeho bilance se zastavila na úctyhodné hranici čítající 204 odjetých Grand Prix, 485,5 získaných bodů, 23 vítězství, 24 pole position a 3 mistrovských titulů.

Tak jako všichni jeho kolegové miloval pocit vítězství, kromě závodního kokpitu byl rovněž velmi platný při vývoji monopostu a dodnes mluví tak, jak mu pusa narostla. Za svoji prostořekost je mnohými nesnášen, druzí jej naopak obdivují. Nic to však nemění na skutečnosti, že v o osobě Nelsona Soutomaiora, jak zní závodníkovo skutečné jméno, našla formule 1 jednu z největších legend své historie.

Jeho příběh začíná 17. srpna 1952, tedy na den přesně před dvaašedesáti lety. Nelson Soutomaior se narodil do zámožné rodiny pozdějšího brazilského vládního činitele Estácia a jeho ženy Clotildy. Část svého dětství prožil v Riu de Janeiru, posléze se však společně s oběma rodiči přestěhoval do nově vybudovaného hlavního města Brasília.

O Nelsonově sportovním nadání nemohlo být nikdy pochyb. Jako náctiletý představoval pro svoji rodnou zemi jednu z neslibnějších tenisových hvězd budoucnosti. Když mu bylo šestnáct let, poslali jej rodiče do tenisové akademie v San Francisku, kde měl nadále rozvíjet svůj talent. V té době už ale běhání po antukových dvorcích představovalo pro mladého Brazilce pouze druhořadou aktivitu, neboť se nechal okouzlit vůní benzínu a spálených pneumatik a k nelibosti otce i matky zaměřil svoji pozornost na motokárové závodění.

Aby unikl průšvihu, vystupoval během svých závodnických aktivit pod matčiným jménem Piquet, které následně ještě pro jistotu zkomolil na ‚Piket‘. A i když se nedlouho poté stal brazilským motokárovým šampiónem, rodiče se s jeho vášní pro rychlost stále nedokázali smířit, takže jej přihlásili na vysokou školu, kde měl studovat filozofii a management. Tam nicméně vydržel pouhý jeden rok, načež se následně vrátil do rodné Brazílie.

Doma prodal Nelson své auto a za inkasované peníze si koupil monopost formule Vee, s nímž se zúčastnil stejnojmenného šampionátu. V sezoně 1976 tuto kategorii zcela ovládl a na radu svého ‚mentora‘ a krajana Fittipaldiho se vydal závodit na Starý kontinent.

Dalším krokem na jeho cestě do vysněné královny motorsportu byla evropská série F3. Piquetovy začátky měly k dokonalosti daleko, s novým vozem značky Ralt jakoby se ale vše k dobrému obrátilo. Dostavila se tolik kýžená vítězství korunovaná třetím místem v šampionátu a jméno Piquet rázem nabylo na významu. Všechny tyto skutečnosti si nicméně vyžádaly také svoji daň. Dlouhých osmnáct měsíců musel Brazilec bydlet v útrobách starého obytného vozu, a navíc se během této doby stihl rozvést se svou první manželkou Marií.

V polovině roku 1978 pak přišla od týmu Ensign nabídka, která se neodmítá. Morris Nunn tehdy šestadvacetiletého závodníka posadil do monopostu formule 1 a dal mu šanci zúčastnit se Velké ceny Německa. Piquetův debut sice nikterak slavně nedopadl – v jednatřicátém kole závodu musel kvůli poruše motoru odstoupit – v tomto výjimečném klubu se ale udržel již natrvalo. Následující tři závody odjel v barvách stáje BS Fabrication, která používala staré mclareny, načež z něj sám velký Bernie Ecclestone udělal ve svém Brabhamu týmového kolegu Nikiho Laudy.

Piquet 2

Ačkoliv sezona 1979 byla z pohledu výsledků celého týmu poměrně trestuhodná, Piquet se předvedl v tom nejlepším možném světle, a tak když se Lauda rozhodl na konci roku poprvé pověsit závodní přilbu na hřebík, stal se novým lídrem této věhlasné stáje.

S pohonnými jednotkami od Forda byl Brabham rázem o poznání konkurenceschopnější, což Piqueta v kombinaci s jeho konzistentními výkony dostalo v roce 1980, možná i trochu překvapivě, do boje o titul mistra světa. V Long Beach si na své konto připsal premiérový triumf ve formuli 1 a po devíti bodech, kterými bylo tehdy vítězství v závodě oceňováno, bral i v Zandvoortu a Imole. V dalších třech kláních navíc stanul na pódiu, což mu dva závody před koncem sezony zajišťovalo jednobodový náskok na Alana Jonese, druhého uchazeče o titul. Ani v Montrealu ani ve Watkins Glen ovšem Piquet šachovnicový praporek neviděl, čehož jeho australský protějšek dokázal náležitě využít a dojel si pro svůj jediný mistrovský primát.

3001_0018.jpg

Sezona 1981 byla ve srovnání s tou předchozí v podstatě jako přes kopírák, Brazilec měl na kontě tři vítězství a znovu se ocitl v přímém boji o šampionát. V posledním závodě – Velké ceně USA – se mělo rozhodnout mezi ním, Carlosem Reutemannem a Jacquesem Laffitem. Piquet nakonec v nervy drásajícím klání v Las Vegas skončil se svým BT49C až jako pátý, avšak vzhledem k tomu, že oba jeho rivalové dopadli ještě hůř, mohl se radovat ze zisku kýženého titulu. Jednalo se tehdy o jednu z nejvyrovnanějších sezon vůbec, neboť celkový rozdíl mezi mistrem a vicemistrem světa, jimž se stal Reutemann, činil po patnácti odjetých závodech pouhý jeden bod.

Piquet 4

Před novým ročníkem se vedení stáje rozhodlo namísto agregátů značky Ford použít pohonné jednotky BMW. A právě zde spočíval kámen úrazu! Německé motory byly velmi nespolehlivé a do značné míry nesly vinu na nelichotivých výsledcích Brabhamu v sezoně 1982. Pár světlých momentů by se však přesto našlo. Tím nejpamátnějším z nich byl bezesporu Brazilcův heroický výkon v Kanadě, kde si i navzdory popáleným chodidlům dojel pro lehce překvapivé vítězství.

„Vyhrávání je pocit, který si neumíte představit. Občas si ve zpomalovacím kole nachčiju do kalhot,“ svěřil se kdysi Piquet.

Do podvědomí fanoušků se tehdy ovšem zapsal i proslulou šarvátkou s Eliseem Salazarem, s nímž se dostal do kolize během klání na Hockenheimringu. Piquet tenkrát kroužil na prvním místě, zatímco Chilan jezdil s jednokolovou ztrátou. V jejím důsledku nicméně dopadla Velká cena Německa pro oba dva jezdce úplně stejně, a sice odstoupením krátce před polovinou závodu.

Dvacet získaných bodů na kontě každopádně Brazilcovi tehdy na lepší než jedenáctou příčku nestačilo, v následujícím roce však přišel obrat o 180 stupňů.

Monopost BT52 byl o poznání konkurenceschopnější než jeho předchůdce, i co se spolehlivosti týče, a Nelson Piquet tak měl v rukou opět nástroj, s nímž mohl pomýšlet na mety nejvyšší. Sezonu začal rodák z Ria de Janeira znamenitě, a sice triumfem na domácí půdě. A ačkoliv v jejím dalším průběhu měl navrch spíše Alain Prost z Renaultu a již čtyři závody před koncem ročníku se zdálo, že si s přehledem dojede pro svůj premiérový titul mistra světa, zásluhou mocného finiše se misky vah nakonec převrátily na Brazilcovu stranu.

Piquet 5

Coby dvojnásobný šampión byl Piquet už unaven ze všeho cestování, které je nedílnou součástí F1, a dokonce zvažoval, že pověsí závodní přilbu na hřebíček. Nakonec ale dal na radu Nikiho Laudy a pořídil si soukromý tryskáč. Díky němu měl najednou více času i na svoji další zálibu – jachting. Se svou osmnáctimetrovou jachtou nejraději brázdil vody Středozemního moře a užíval si bohémského života.

A protože všechen tento luxus pochopitelně nebyl levnou záležitostí, stávaly se peníze pro Piqueta čím dál tím důležitějším aspektem. Brabham BT53 byl sice pekelně rychlý, což ostatně dokazuje i devět získaných pole position v sezoně 1984, velmi často jej však brzdila nespolehlivost. Ta brazilského pilota vyřadila hned z osmi závodů, takže tentokrát si musel na nějaké mistrovské ambice nechat zajít chuť. V dalším ročníku byly pro změnu Achillovou patou Brabhamu zase italské pneumatiky Pirelli.

Piquet 6

Vzhledem k neuspokojivým výsledkům požadoval Piquet od Ecclestona významné navýšení platu, chtěl-li Bernie, aby pro něj dvojnásobný šampión závodil i nadále. Ten však jeho požadavek neakceptoval, takže si Brazilec nakonec plácl s Frankem Williamsem.

Williams se v té době řadil ke špičce startovního pole, ať už co se zázemí či konkurenceschopnosti jeho monopostu týče, a tak zde měl Piquet ty nejlepší možné vyhlídky na opětovný návrat na vrchol. Ještě před začátkem sezony 1986 však věci nabraly špatný směr. Frank Williams skončil po vážné automobilové nehodě nedaleko okruhu Paul Richard na vozíku a v týmu najednou propukl zmatek. Ten posléze vyústil v otevřenou válku mezi Brazilcem a jeho stájovým kolegou Nigelem Mansellem, neboť ten nehodlal v žádném případě dělat Piquetovi dvojku. To mělo za následek jediné, a sice že se oba dva až velmi často obírali o body, čehož dokázal dokonale využít Alan Prost a oběma uzmul mistrovský titul doslova před nosem.

Piquet pak z čiré frustrace obvinil vedení Williamsu, že protěžuje svého krajana, a s Mansellem si pak přes média vyměnil několik ostřejších slov. Samotného závodníka označil za „nevzdělaného pitomce“ a jeho ženu za „hloupou a škaredou“. Britský pilot tehdy odvětil s tím, že „Piquet je jen odporný člověk“.

Válečná sekera zůstala vykopána i v ročníku 1987, kdy spolu oba dva jezdci svedli další nelítostný boj. Ten byl poznamenán Brazilcovou těžkou nehodou v kvalifikaci na Velkou cenu San Marina, v níž mu v zatáčce Tamburello praskla pneumatika, což mělo za následek ošklivě vyhlížející náraz, po kterém dostal zákaz startovat v nedělním závodě.

Série vynikajících a hlavně konzistentních výsledků ovšem vrátila rodáka z Ria de Janeira zpět do bitvy o šampionát. V následujících dvanácti závodech si na své konto připsal tři vítězství, šest druhých a jedno třetí místo. To Mansell během této sezony zaznamenal výher hned šest, ve zbylých kláních však i kvůli několika technickým problémům ztratil velké množství bodů, které již posléze nedokázal získat nazpět. Napínavá sezona nakonec byla rozhodnuta o něco dříve, než by si asi většina nezaujatých fanoušků přála. Mansell totiž vážně havaroval v kvalifikaci na VC Japonska, a ročník 1987 tak pro něj skončil poněkud předčasně. Piquet tedy mohl slavit zisk třetího titulu mistra světa.

Ani tímto počinem nicméně nedokázal přesvědčit některé své kritiky. Ti mu vyčítali zejména to, že není dobrým ambasadorem sportu, jelikož se nerad účastnil doprovodných marketingových akcí. Na to Piquet pochopitelně reagoval po svém: „Co tím myslí? Myslí tím, abych dělal hodně publicity? Nechci se s nikým skamarádit. Nes**u se s tím kvůli slávě. Chci jen vítězit.“

Když Honda na konci roku opustila Williams a přešla k McLarenu, nechal se brazilský pilot zlákat tučnou nabídkou od Lotusu. Také jeho vozy byly poháněné japonskými agregáty, mclareny však byly tehdy nepolapitelné a sezonu 1988 zcela ovládly. A protože následující ročník dopadl z pohledu výsledků ještě o poznání hůře, vydal se Piquet hledat štěstí do Benettonu.

Pod taktovkou Flavia Briatoreho si trojnásobný šampión polepšil, během dvou let zaznamenal tři vítězství, k zisku dalšího titulu mistra světa už nicméně bylo daleko. A vzhledem k tomu, že pro sezonu 1992 neobdržel žádnou zajímavou nabídku, rozhodl se po dlouhých čtrnácti letech formuli 1 nadobro opustit.

Na motorsport ovšem tak úplně nezanevřel. V roce 1992 se objevil ve slavném závodě 500 mil Indianapolis, jenž měl pro něj poněkud neslavný konec. Piquetův vůz totiž během tréninku utrpěl mechanickou závadu, která vyústila v zřejmě nejvážnější nehodu jeho závodní kariéry. Brazilec skončil s otřesem mozku a zlomeninami na obou dolních končetinách. O rok později se nicméně po dlouhé rekonvalescenci do Staré cihelny vrátil, byť samotný závod z důvodu selhání motoru opět nedokončil. V průběhu devadesátých let se rovněž zúčastnil několika čtyřiadvacetihodinovek, poté usedl za volant závodního speciálu už jen příležitostně.

Piquet 7

Kromě světa rychlých kol slaví Nelson Piquet úspěchy také v podnikatelské sféře. Doma v Brazílii založil společnost zabývající se výrobou satelitních navigací, která mu dodnes vydělává nemalé jmění.

Co se týče jeho soukromého života, může se pyšnit ‚titulem‘ sedminásobného otce, přičemž v současné chvíli žije se svou třetí ženou jménem Viviane.

Diskuse k článku

Napsat komentář