Lauda: Býval jsem neuvěřitelným egoistou
Trojnásobný mistr světa F1 Niki Lauda zavzpomínal v rozhovoru pro Die Zeit na začátky svojí formulové kariéry.
Trojnásobný mistr světa F1 Niki Lauda zavzpomínal v rozhovoru pro Die Zeit na začátky svojí formulové kariéry.
Po nezapomenutelné havárii z roku 1976 na Nürburgringu na sobě neustále máte červenou kšiltovku. Říká se, že sponzoři platí okolo 1,2 milionů eur za umístění loga na ni…
Niki Lauda: „Tak nějak.“
Proč se ceníte na tolik?
NL: „Stal jsem se mistrem světa, pak jsem se dostal do havárie, která je známá i těm, kteří se o autosport nezajímají. I přesto jsem se ale vrátil a znovu se stal šampionem, a to s náskokem půl bodu. Tyto události zvýšily moji popularitu, podtrhl ji pak ještě film Rivalové.“
Říká se, že Vaše první žena Marlene byla zděšená, když jste se po té nehodě znovu postavil na start…
NL: „Vzali jsme se a tři týdny na to jsem havaroval. V té době jsem byl neuvěřitelným egoistou. Vystavoval jsem se nebezpečí smrti každý víkend, z života jsem musel úplně vyloučit různé faktory, které by působily na moji koncentraci, abych neudělal chybu. Taková byla moje práce, můj život. Marlene se s tím dokázala smířit, ačkoliv hodně trpěla.“
Když jste téměř přišel o život, proč jste se znovu a znovu vystavoval riziku smrti?
NL: „To je normální. Jsou lidé, kteří jsou připraveni riskovat, jiní se bojí. Mým dvojčatům je pět, Mia je pořád v pohybu, Max jen když je to nutné. Mia leze nahoru, Max se dívá zespoda. Byli vychováváni stejně, ale spojení genů je u nich různé. Závodníci strach nepociťují.“
Po té nehodě jste se ale bál…
NL: „Ze začátku jsem se bál, po několika závodech strach zmizel.“
Kdy jste si poprvé sedl za volant?
NL: „V patnácti.“
Řidičský průkaz jste nepotřeboval?
NL: „Ne, jezdil jsem na soukromém pozemku. Dědeček a tatínek měli velkou fabriku.“
Proč jste se stal jezdcem a ne továrníkem?
NL: „Bratr mého otce se zabýval motokárami. Rozhodl se posadit mě za volant, v šestnácti mě poprvé přivezl na Grand Prix – na Nürburgring. Tehdy jsem pochopil, že moje priority nejsou ve škole. Maturitu jsem udělal, abych upokojil svoje rodiče. Co nejrychleji jsem si pak koupil první závodní auto.“
Zaplatili ho Vaši rodiče?
NL: „Ne, doma jsme neměli zbytečné peníze, i když dědeček měl dům v St. Moritzu, sluhu v bílých rukavičkách a vůz s řidičem. Peníze mi dala babička. Řekl jsem jí, že je potřebuju, abych mohl koupit půdu.“
Jak se Vaše rodina dozvěděla o tom, že závodíte?
NL: „Z novin. Jednou si přečetli o mém vítězství.“
Poté Vás rodina začala podporovat?
NL: „Ne. Našel jsem si sponzora, který byl schopen zaplatit 2,5 milionu dolarů za to, abych mohl závodit ve formuli 1. Tu sumu musela ale schválit dozorčí rada banky, v níž k mé smůle byl i můj děda. Odmítl to s vysvětlením, že Lauda se musí zabývat ekonomikou, ne sportem.“
Usmířili jste se potom?
NL: „Ne. Rozpor byl definitivní. Nikdy jsem od něj nic víc neslyšel. Umřel dřív, než jsem vyhrál svůj první titul ve formuli 1.“
Diskuse k článku