GP Kanady: Závod z pohledu strategií

Klání na okruhu Gillesa Villeneuva mohli vyhrát hned čtyři různí jezdci. Podívejme se díky Jamesi Allenovi na závod z pohledu stratégů.

Štítky: Strategie Zveřejněno 11. 06 2014 — Jan Pastorek

Klání na okruhu Gillesa Villeneuva mohli vyhrát hned čtyři různí jezdci. Podívejme se díky Jamesi Allenovi na závod z pohledu stratégů.

Doposud nejnapínavější závod letošní sezóny se rozhodoval až v závěrečných kolech a nakonec se na nejvyšší stupeň vítězů postavil Daniel Ricciardo před Nicem Rosbergem a Sebastianem Vettelem. Za nečekaným výsledkem stály technické problémy vozů týmu Mercedes.

Předzávodní předpoklady

Jedním z hlavních problémů při plánování závodu byla spotřeba paliva. 100 kilogramů nemělo při plném tempu stačit, ale protože hned na začátku vyjel po nehodě jezdců Marussie safety car, všichni šetřili palivo po sedm kol a výpočty se tím staly příznivější.

Co se týče počtu zastávek v boxech, podle simulací nebyl téměř žádný rozdíl mezi jedním a dvěma pit stopy, ale týmy se klonily spíše k té druhé variantě, pokud byla možnost jet na čistém vzduchu, což byl případ zejména Mercedesu.

Jedna zastávka by také byla nebezpečná pro jezdce, kteří potřebovali tvrdě bojovat se soupeři. Navíc teplota tratě stoupla před závodem k 50 stupňům, což byl další důvod přiklonit se ke strategii dvou zastávek. Jen Force India plánovala jednozastávkovou strategii už od kvalifikace a držela se jí.

Preferovanou pneumatikou byla měkká, na kterou jezdci přezouvali při první zastávce. Pokud měla vyjít strategie jedné zastávky, bylo třeba zajet k mechanikům až kolem 20. kola, v případě dvou zastávek stačilo na trati vydržet po startu 12 kol.

Při tom, ale museli jezdci a týmy mít na paměti, že zahřívání měkké směsi trvalo delší dobu, což mohl mít zásadní dopady na pozice na trati.

Red Bull vs. Williams

Vzhledem k problémům Mercedesu měli největší šanci na vítězství jezdci Red Bullu. Interní duel vyhrál Ricciardo, i když startoval až šestý, zatímco Vettel třetí. Při první zastávce byl Red Bull s Ricciardem agresivní a zavolal ho už ve 13. kole, tedy v podstatě stejně jako kdyby nevyjel safety car. Mohl to udělat, protože věděl, že na tvrdší směsi má dostatečné rezervy pro výdrž do druhého pit stopu. Snažil se při tom dostat před jezdce Williamsu.

V případě Bottase se mu to nepodařilo, protože ten zajel přezout hned v dalším kole, ale v případě Massy byl úspěšný, protože se Brazilec zdržel kvůli problémům při přezouvání. To znamenalo ztrátu pozice nejen vůči Ricciardovi, ale také vůči Vergnovi a Alonsovi.

Massa měl proto pravdu, když říkal, že by bez tohoto problému bojoval o vítězství, jelikož rychlost měl velmi dobrou. Williams tak doplatil na agresivní přístup Red Bullu. Britská stáj chtěla využít safety car pro posunutí první zastávky, přičemž kdyby naopak byla agresivní, zřejmě by odrazila útok rakouských soupeřů.

Lepší volbou pro Williams by bývala byla Massova zastávka už ve 12. kole a Bottasova hned v tom dalším. I když s Massovým zdržením by to zřejmě stejně nevyšlo. Navíc Williams v tu dobu nevěděl, že Bottas bude v další fázi závodu o poznání pomalejší než týmový kolega.

Fin doplatil na přehřívající motorgenerátor KERS a musel zpomalit, aby vůbec dojel do cíle, nakonec bral body za sedmé místo.

Klíčové pro výsledek závodu byly druhé zastávky v boxech. Vettel požádal Red Bull, aby ho pomocí strategie dostal před Hülkenberga, a tak byl povolán relativně brzy v 36. kole. To byla ale chyba, protože když vyjel zpět na trať, uvízl německý obhájce titulu znovu v provozu.

Navíc Vettelovo kolo, ve kterém zajel do boxů, bylo o devět desetin sekundy pomalejší než to Ricciardovo. Australan měl k tomu o 2 desetiny rychlejší pit stop, což rozhodlo o tom, že se posunul dopředu před týmového kolegu a za Sergia Péreze.

Pérez a Rosberg se prali se svými vozy, takže když je Ricciardo překonal, vítězství bylo jeho.

Force India rozhoduje o výsledku závodu

Rozhodnutí indické stáje jet jen na jednu zastávku ovlivnilo mono ostatních jezdců. Například jak už jsme zmínili Vettelova snaha překonat Hülkenberga umožnila posun vpřed Ricciardovi. Force India už v pátek zjistila, že má dobrou závodní rychlost, zatímco ta kvalifikační byla horší.

Proto se rozhodla nastavit auto pro závod – s nižším přítlakem a nedotáčivostí, aby šetřila zadní pneumatiky. To samozřejmě mělo dopady na kvalifikační výkon, Hülkenberg získal 11. startovní pozici, Pérez až 13. Ale protože se v Montrealu dá předjíždět, zvlášť s výkonným pohonem od Mercedesu, větší problém to nepředstavovalo.

Vodorovná osa x nahoře představuje ideální časy na kolo vypočítané z průměrné rychlosti vítěze závodu. Barevné linky v grafu pak ukazují, jak se jezdci tomuto ideálu vzdálili.

Pérez se díky tomu stal vedle Rosberga, Ricciarda, Vettela a Massy jedním z jezdců, kteří měli potenciál zvítězit. Nebyl daleko od toho, aby využil problémy Mercedesu, jenomže přišlo selhání senzoru, který ovlivňoval brzdění. Musel ho proto vynulovat, a v tu chvíli ztratil. Bez tohoto problému by se před Rosberga zřejmě dostal.

Pneumatiky držely Mexičanovi dobře, na super měkké směsi zvládl po startu 34 kol, takže na měkké potřeboval odjet jen 36 okruhů.