Emotivní sloupek Felipeho Massy. Co cítí při ohlédnutí za kariérou a proč končí v F1?

1 Štítky: Felipe Massa Williams Zveřejněno 2. 09 2016 — Marie Tomšíková

Felipe Massa oznámil, že sezona 2016 bude jeho poslední ve formuli 1. Prostřednictvím následujícího textu se ohlíží za svou dlouholetou kariérou a vysvětluje, co ho vedlo k rozhodnutí opustit F1.

Během kariéry pilota formule 1 existuje mnoho jedinečných okamžiků. To, co chci říct, je trochu emotivní. V posledních měsících jsem hodně přemýšlel o své budoucnosti a rozhodl jsem se, že na konci této sezony odejdu z formule 1.

Život nabízí hodně možností a myslím, že je na čase, abych začal dělat něco jiného. Možná mě opět uvidíte za volantem závodního vozu, ale v této chvíli je mou jedinou jistotou, že mám spoustu času na to, abych se rozhodl, co budu dělat. Rozhodnutí o tom, co budu dělat, proběhne v klidu. Stejným způsobem jako jsem se rozhodl ukončit své působení ve formuli 1.

V posledních týdnech se mi honilo v hlavě spoustu různých myšlenek, které mi připomněly mnoho vzpomínek. Samozřejmě, lidé si pamatují můj příběh ve formuli 1, ale předtím se stalo hodně věcí, které položily základy k mé kariéře.

Vzpomínám si na hezké roky v motokárách – sedm let, během kterých jsem poznával svět závodění. Dalším krokem byla auta, a to i v Brazílii. Sezonu a půl jsem závodil ve formuli Chevrolet. Měl jsem málo finančních prostředků, ale v roce 1999 se mi podařilo získat titul. Odměnou byla šance přesunu do nové evropské série formule Renault 2.0 na šest závodů. Nakonec jsem získal mnohem více – vyhrál jsem italský i evropský šampionát ve stejném roce. Pak jsem se dostal do formule 3000. Tam to šlo dobře, získal jsem titul.

Vstup do formule 1 byl neuvěřitelný. Velmi dobře si vzpomínám na mé první testy a to vzrušení! Vzpomínám si také na mou první výhru v Istanbulu v roce 2006. Ale největší radost jsem měl ve stejném roce, kdy jsem vyhrál Velkou cenu Brazílie. Vítězství v Sao Paulu, mém rodném městě, to byl jedinečný zážitek.

Když jste dítě, které sní o formuli 1, vnímáte to jako téměř nedosažitelný cíl. Ale pro mě to byl úžasný život, který mi dal mnohem víc, než jsem si dokázal představit. Nikdy jsem nepředpokládal, že bych jednoho dne závodil pro Ferrari a Williams. Když jsem byl malý, viděl jsem Nelsona Piqueta a Ayrtona Sennu, jak jezdí pro anglický tým. Bylo to jako sen přemýšlet o tom, že bych mohl jít v jejich stopách.

S Ferrari se mi podařilo vyhrát spoustu závodů, mnohokrát jsem byl na stupních vítězů. Také jsem bojoval v šampionátu a jednou jsem ho mohl vyhrát. Ale stále jsem šťastný a klidný člověk.

Sezona 2008 je také spojená s nejhorším okamžikem mé kariéry. Nemluvím o tom, co se stalo v Maďarsku v následujícím roce, protože si nepamatuji nic z toho, co se stalo v Budapešti. Ale moc dobře si pamatuji to, když jsem se dozvěděl, co se stalo ve Velké ceně Singapuru v roce 2008. Mám na mysli „crashgate“. Kdyby nebylo toho incidentu, asi bych vyhrál titul. Vím, že příčinou nebyla chyba pilota nebo týmu. O to těžší je to přijmout…

Na konci sezony v Brazílii jsem věděl, že jsem udělal to nejlepší. Vyhrál jsem závod a ničeho jsem nelitoval. To mi pomohlo přijmout, že mi utekl titul o jeden bod. To, co se stalo v Singapuru, jsem se dozvěděl mnohem později, a to bolelo o dost víc.

V posledních týdnech jsem také přemýšlel o všech lidech, kteří mi pomohli v průběhu mé kariéry. Existuje spoustu lidí v moha různých rolích, které mám spojené s vítězstvím. Od skromného začátku u Sauberu, kde jsem se toho hodně naučil, přes Ferrari, kde jsem se dostal na tu nejvyšší úroveň, a pak velké dobrodružství s Williamsem.

Za těmito týmy stojí tolik lidí, ale i sponzorů, kteří mě podporovali a bez nichž bych neměl takovou kariéru. Ale na prvním místě je má rodina. Můj táta a má manželka Raffaela, to jsou lidé, kteří mi byli nejblíže. Nikdy nezapomenu na jejich lásku a podporu, která posilovala mou motivaci, když mi nebylo zrovna nejlépe. Bez jejich pomoci bych tady nebyl.

Měl jsem velkou podporu i od mé mámy, mého bratra a sestry. Také nemůžu zapomenout na mého syna a přátele, kteří se mnou byli i během náročných dnů. Také byly doby, kdy jsem našel pomoc v náboženství. Mohu děkovat bohu, že mě ochraňuje a dal mi tuto krásnou pohádku.

Když se vrátím zpět v čase, tak vidím tátu, který je se mnou celou mou kariéru. Prvních pár let mě hodně pomohl můj první manažer Riccardo Tedeschi, který mě doprovázel během cesty do formule 1.

Pak také jeden člověk, který mi dal největší příležitost v mé kariéře, Jean Todt. Věřil mi a otevřel mi dveře do Ferrari. Také Nicolas Todt. Oficiálně je mým manažerem, ale je to skvělý kamarád a můj nejlepší kamarád. Spolu jsme toho hodně vytvořili. Prožili jsme spoustu společných chvílí, dobrých i špatných. Jsem si jistý, že naše spojení bude pokračovat i po sportovní stránce.

To, že jsem se rozhodl oznámit odchod z formule 1 na Monze, není náhoda. Před deseti lety také v Monze jeden pilot oznámil, že odchází. Je to někdo, kdo měl větší vliv na mou kariéru než kdokoliv jiný – Michael Schumacher. Na začátku sezony jsem byl povýšen do Ferrari, ale bylo mi řečeno, že už v roce 2007 přijde Kimi Räikkönen.

Má kariéra v „červeném“ měla trvat jen jednu sezonu. Pak se Michael rozhodl, že skončí, a já si byl jistý, že bych mohl ve Ferrari pokračovat i následující sezonu. Deset let od tohoto okamžiku, ve stejném padoku, jsem se rozhodl oznámit mé rozhodnutí.

Má pozornost směřuje k následujícím osmi závodům. Nezačnu se chovat jako důchodce! Pořád budu dělat to, co chci. Dostat auto tak daleko, jak je to možné. Rád bych poskytl týmu významný přínos, protože stále máme před sebou nějaké důležité cíle. Williams bojuje o čtvrté místo v Poháru konstruktérů a já udělám vše pro to, aby se nám to podařilo.

V Sao Paulu to bude zvláštní, poslední Velká cena Brazílie. Vím, že oficiálně bude posledním závodem Abu Dhabi, ale po stránce emocí bude víkend v Sao Paulu skutečným rozloučením, které zůstane v mém srdci…

Čtěte dále: Pro Felipeho Massu je letošní sezona poslední ve formuli 1