Byl jsem fanouškem ve Studiu F1 před GP Abú Dhabi

Štítky: 2015 Zveřejněno 6. 12 2015 — Jan Dohnal

Formule 1 se přesunula z Novy na placenou televizní stanici Sport 1 HD a Sport 2 HD, kde televize získala své sympatie: Hned první sezonu zde vytvořila nový divácký rekord. Stalo se tak během GP Itálie 2015. Také díky těmto úspěchům se společnost AMC Networks International, která provozuje programy Sport 1 HD a Sport 2 HD, a komentátor Tomáš Richtr rozhodli uspořádat soutěž o zájezd na poslední předzávodní studio sezony 2015. Úkol soutěže byl jednoduchý. Stačilo si tipnout nejrychlejší kolo GP Brazílie a 30 nejpřesnějších časů vyhrálo. Soutěž neměla jiný cíl, než vlastně sestavit jakýsi pořadník. I já měl tu čest se na toto předzávodní studio podívat. Sice jako člen realizačního týmu, ale také v roli fanouška. To proto, abychom si uměli představit, jak právě fanoušek takovou událost asi prožívá. Proto vám přináším nejen reportáž o návštěvě studia, ale i o mém posledním Grand Prix víkendu, záměrně z pohledu běžného fanouška.

Píše se pátek 27. listopadu a já si plním své povinnosti běžných dní, zatímco po okruhu Yas Marina v Abú Dhabi se proháněly vozy F1. Nemohl jsem dočkat, až se dostanu domů, abych stihl druhý trénink na GP Abú Dhabi, který vyhrál Nico Rosberg před Lewisem Hamiltonem a Sergiem Pérezem. Hned po tréninku jsem nemyslel na nic jiného než na třetí trénink, kvalifikaci a následně na cestu do Budapešti, odkud se přenosy F1 vysílají. Jenže co se v sobotu ráno nestalo. Nešel internet a já se začal bát, protože jsem neměl napsané odjezdy a příjezdy vlaků. Ovšem jakmile skončil poslední trénink sezony, internet naskočil a já byl opravdu rád. Do začátku kvalifikace jsem si všechno zjistil. Jenže jsem se na kvalifikaci už pořádně nesoustředil, protože jsem věděl, že za pár hodin budu na cestě do studia, a proto jsem po skončení kvalifikace neváhal ani vteřinu a šel se připravovat na cestu.

Autobus, který svážel fanoušky do studia, startoval z Prahy o půlnoci ze soboty na neděli. Před třetí ráno byl v Brně a před pátou v Bratislavě. Na místě byl po sedmé ráno v neděli, o závodním dni. Řeknete si: které pako je ochotno tohleto podstoupit? Ano, není to zrovna nejsladší spánek v historii, ale nejen já, ale spousta dalších fanoušků prostě chtěla být “u toho”!!

Vlak mi jel v půl osmé večer, a proto jsem se nemohl jít podívat na rozsvícení vánočního stromečku. To mi ale náladu nezkazilo, slzy jsem neronil, a já v pohodě odjel. V jedenáct jsem dorazil do Prahy a musel jsem čekat tři čtvrtě hodiny, než přijel autobus. Když autobus přijel, nemohl jsem uvěřit, že fakt pojedu. Rozumíte: věděl jsem, že pojedu. Nejen já, ale i další nadšenci. Ale když už se to fakt děje, tak ten pocit je úplně jiný. Prostě jako “není to sen”!. Nasedl jsem společně s dalšími účastníky zájezdu (ano, ano, na podšálky nás upozornili) a jeli jsme. Zastavili jsme se ještě pro kamarády z Moravy a pro naše bratry ze Slovenska.

V šest ráno jsme měli budíček, protože jsme měli dostat menší dárek na přivítanou. Jednalo se o tričko Ferrari, malinké reklamní předměty, vstupní kartičku do studia (takový malý virtuální padock pass!) a kartičku na kterou jsme museli (pardon, chtěli!) napsat, kdo v přípravě na start nedělního závodu vyjede z boxů jako první. Tým televize AMC totiž pro nás měl během Studia F1 připravenou soutěž o model formule 1 Red Bull RB9 na dálkové ovládání. Jako ne že bychom z té soutěže byli smutní!

V sedm ráno jsme dorazili do areálu AMC Networks International paradoxně vlastně jen kousíček od Hungaroringu. Dostali jsme snídani a čekali jsme na příjezd Tomáše Richtra, jeho kolegy Števa Eiseleho a také závodníků Jana Charouze a Štefana Rosiny. Čekali jsme až do půl jedenácté. Ano, byla to docela dlouhá čekací doba. Trochu jsme to i chápali, protože kluky z televize čekal strašně náročný den. Kromě toho, že připravili předzávodní Studio F1 trvající 90 minut, se rozhodli nás do něj pozvat. Když to všechno skončilo, prozradili nám, že příprava této akce je stála hodně sil, a ze samotného dne byli nervózní. Také proto s námi nebyli hned od rána, ale v klidu se připravili na nároční den.

Dalo se to vydržet. Dočkali jsme se. Tomáš a Števo si pro nás kolem půl jedenácté dopoledne přišli a vzali nás do studia. Tam nás čekalo seznámení s průběhem přenosu a jakou roli vlastně ve vysílání máme. Bylo nám celkem logicky vysvětleno, že jsme součástí přenosu a byli jsme velmi sympaticky požádáni o to, abychom pomohli tvorbě přenosu a jeho poskytnutí těm, kteří tu s námi nejsou a jsou doma u televizních obrazovek. Protože pro ty lidi to právě děláme. Byly nám vysvětleny citlivé momenty, kdy se hodí zatleskat (pokud někdo z hlavních aktérů náhodou řekne “jakoby” něco vtipného), nebo kdy můžeme protestovat. Zejména Števo byl úžasný, když se nebál zahrát, že jak odchází se Studia při zjištění, že se nemůže zúčastnit naší soutěže. Kluci museli být nervózní z toho množství zodpovědností. Ale byli perfektní a uměli dát najevo, že jediné, o co tu běží, jsme my, a televizní diváci. Přesněji řečeno: nedávali to najevo, ono jim o to skutečně šlo. Však se to také v jednom nebo dvou momentech projevilo: když se situace začala jakoby vymykat z kontroly, kluci si zjednali pořádek. Ale nebylo to nic arogantního, nebo neslušného. Všechno to bylo motivováno cílem nezklamat diváky. To není klišé. Tak jsem to prostě cítil. Bylo jasně vidět, že jim na tom strašně záleží. Nezklamat.

Také jsme trénovali zvedání červenou a žlutou kartou. No… v jiných přenosech to používají pro fotbal. Proto žlutá a červená. Ale dokázali jsme to využít i pro F1! Kluci připravili úžasnou situaci, kdy zahráli, že jim názory expertů nejsou dost dobré, a tak nám pokládali otázky, na které šlo odpovědět ANO nebo NE (žlutá nebo červená). Ukázalo se to jako úžasné adrenalinová zábava. Trénink jsme zvládli na výbornou.

Před hlavním přenosem se začalo napětí zvyšovat. Přeci jen, přímý přenos je přímý přenos. Ten adrenalin bych vám přál zažít. Pro rozptýlení nám pustili závod GP2 s komentářem Pavla Fabryho, který ale trval jen pár zatáček, jelikož došlo k hromadné kolizi hned po startu.. Nebyl by to tak velký problém, kdyby nedošlo k poškození bariéry, která se nestihla včas opracvit. Závod byl nakonec zrušen, protože jinak by ovlivnil další program víkendu, včetně přenosů na Sport 2 HD. Tomáš Richtr mezi nás přišel, aby si s námi popovídal, ale bylo na něm vidět, jak je z nestandardního průběhu programu nesvůj. Protože to prostě není “perfektní”. Studio F1 jako takové totiž začíná za 20 minut!

Těch 20 minut uteklo jako voda. A pak to všechno vypuklo! To, kvůli čemu jsme jeli až do dalekého Maďarska, je tady!! Předzávodní studio trvající hodinu a půl. Jak to nakonec vypadalo zvenku, se můžete sami přesvědčit:

Je úchvatné sledovat, kolik hektické koordinační aktivity se děje například během komerční pauzy. Tomáš má sluchátko, skrze které komunikuje s režií. V jednu chvíli došlo k omylu: po skončení vysílání jednoho videa začal normálně mluvit na kameru. A po dvou větách přestal! Vypadalo skoro srandovně sledovat jej, jak k někomu mluví, a ten někdo tady vůbec není. Slyšeli jsme, jak se snaží zjistit, kde je problém. No problém naštěstí nebyl! Jen se zapomnělo, že teď běží malá, tříminutová komerční pauza.

Všichni víme, že Tomáš dělá bizarní chyby během přenosů. A lidé se na něj kvůli tomu zlobí. Ale sedím tady a sleduji, co všechno obstarává, jaké má zodpovědnosti. V jakém stresu musí být. Jak je do toho zapálen a jak touží po tom, abychom to prožívali s ním. Já bych se teda na jeho místo nepostavil ani náhodou!!

Jako ta soutěž, ve které jsme měli tipovat jezdce, který jako první vyjede z pitlane na startovní rošt. Záběr na toho prvního jezdce byl mizerný a krátký. Kluci improvizovali, a najednou z režie přišel dvakrát opakovaný záběr. Dokonce s kroužkem na daného pilota. Chápete to? Kluci dělali, jako že se normálně baví, přitom nějak na pozadí, přes Tomášovo sluchátko, nebo tak nějak, probíhala horečná aktivita identifikovat toho pilota, který boxy opustil jako první. Upřímně? Já ani nechápu, jak to zvládli! Cítil jsem adrenalin za ně! A my byli u toho! Prostě… WOW!!

Přenos Studia skončil. Úplně to v nás vibruje. Kluci ze sebe skoro strhali mikrofon porty a šli na komentování přenosu. Poděkovali nám a slíbili, že hned po skočení závodu za námi přijdou.

Závod vyhrál Nico Rosberg před Lewisem Hamiltonem a Kimim Räikkönenem. Na čtvrtém místě skončil po chybě v kvalifikaci Sebastian Vettel. Start závodu byl divoký pro Fernanda Alonsa a Pastora Maldonada. Oba spolu totiž kolidovali. Naneštěstí to pro Maldonada znamenal konec závodu. Trochu mi to připomnělo úvodní závod sezony, kterým byla GP Austrálie, kde si Maldonado také moc nezazávodil.

GP Abú Dhabi:

GP Austrálie:

Jak slíbili, tak po skončení závodu přišli. Bylo na nich vidět, že jsou vyčerpaní. Jestli dobře počítám: přijeli za námi v 10:30. Od té doby se nám permanentně věnovali. Všechny věci, jako scénář Studia F1, už v té době musel být připraven s přesností na minutu. Fotili jsme se s nimi a chtěli podpisy. Skoro jsme se ostýchali, protože jsme měli takový pocit, že po tom všem, co pro nás udělali, je hloupé je obtěžovat s takovými “kravinami”. Ale víte co? Bylo vidět, že to pro ně nejsou žádné kraviny! Ano, byli unavení, ale byli šťastní. Měli pocit, že to zvládli se ctí, a vidět naše nadšené (byť taky unavené) obličeje pro ně bylo velkou odměnou.

To nás ještě Honza Charouz vzal do komentátorské kabiny, odkud páni komentátoři komentovali přenosy F1. Teprve na slupkách od banánu a prázdné skleničce, takové jako “marketingové neodstatky”, teprve pochopíte, že to pro ně není procházka růžovou zahradou.

Přišel čas na cestu domů. Že byl všemu konec? Kdepak! Tomáš nám připravil úžasné překvapení, ale v zájmu diskrétnosti jsme se dohodli, že zůstane pouze mezi lidmi, kteří byli na místě. Prostě výhoda toho být přímo u toho! Místo toho nabídneme alespoň tajemné video.

Při cestě zpátky jsme zastavili na skleničku šampaňského, kterou nám ve znamení vděku nabídlo AMC! V autobuse jako třešnička na dortu přišel film Rivalové a na kameru natáčené rozhovory s Tomášem o tom, co nás v sezoně nejvíce potěšilo, co nás naopak nejvíce naštvalo, a na co se těšíme příští sezonu! Chápete, co všechno jsme nacpali do jednoho dne?

Po příjezdu do Prahy jsem musel tři hodiny čekat na vlak, protože už bylo pozdě a nádraží bylo zavřené. Čekal jsem venku v dešti a zimě. Přežít mi pomohly pořád čerstvé dojmy z akcemi nabitého dne.