Analýza: Mercedes hledá náhradu za Rosberga. Jaké má možnosti a co pro něj znamenají?
Ještě tomu nejsou ani celé tři dny, co čerstvý mistr světa formule 1 Nico Rosberg šokoval motoristický svět, když oznámil okamžitý konec své závodní kariéry. Od té chvíle je jasné, že začátek zimní přestávky se ponese v duchu nečekané změny ve startovním poli, která může způsobit výraznější škatulata než jen zaplnění jedné závodní sedačky. Šéf…
Ještě tomu nejsou ani celé tři dny, co čerstvý mistr světa formule 1 Nico Rosberg šokoval motoristický svět, když oznámil okamžitý konec své závodní kariéry. Od té chvíle je jasné, že začátek zimní přestávky se ponese v duchu nečekané změny ve startovním poli, která může způsobit výraznější škatulata než jen zaplnění jedné závodní sedačky.
Šéf Mercedesu Toto Wolff v pátek po Rosbergově rozhodnutí sdělil, že pořádně se tým začne hledáním náhrady zabývat právě dnes. O seznamu možných kandidátů již psal kolega Lukáš Štěrovský, pojďme však nad jednotlivými variantami zapřemýšlet o něco podrobněji.
Mercedes, což ostatně sám Wolff zmínil, se může vydat třemi cestami. Sáhnout do juniorské líhně po mladém talentu, zkusit konkurenčnímu týmu sebrat jezdce zvučného jména nebo přimět některého z pilotů, kteří se rozhodli pověsit přilbu na hřebík, aby se vrátil. Případně, vymyslet další variantu, která by přechodně tvořila kombinaci právě zmíněných. Koho tedy vybrat a proč?
Sebastian Vettel
Začněme velkými jmény. Jaká by to byla kombinace, kdyby Lewise Hamiltona u Mercedesu doplnil Sebastian Vettel. Tihle dva závodníci dohromady od roku 2008 posbírali sedm z devíti mistrovských titulů a jsou největšími ikonami formule 1 v její moderní éře. Vettel by navíc coby Němec jistě dobře nahradil Rosberga také z pohledu marketingové strategie značky.
Čtyřnásobný šampion je jedním z těch, kteří mají se svým týmem smlouvu do konce roku 2017. A byť start působení u Ferrari byl v rámci možností pohádkový, forma italské stáje šla letos dolů, zatímco frustrace německého závodníka přesně opačným směrem.
Vettelova mise u Ferrari jistě neskočila, rád by stáji z Maranella pomohl zpátky na výsluní tak jako svého času jeho krajan Michael Schumacher. Pro demotivující případ však naopak nemusí v historii chodit tak daleko, byl to pilot, kterého Vettel u Ferrari nahradil, Fernando Alonso, který ve Scuderii promrhal pět sezón své kariéry s vozy, které mu nakonec kýžený třetí titul nepřinesly.
Nebylo by proto s podivem, kdyby lákavá nabídka Mercedesu přiměla Vettela přehodnotit situaci a utéci k týmu, který téměř s jistotou znovu o mistrovský titul bojovat bude (pokud tedy Mercedes s příchodem nových technických regulí nezapomene jak stavět rychlá auta).
Fernando Alonso
Vraťme se do let 2010 až 2014. Osobně jsem se domníval, že kombinace Fernando Alonso/Ferrari musí přinést mistrovský titul. Jenže, nestalo se. Italský tým za pět let nebyl schopen dvojnásobnému mistru světa a jezdci, který ukončil nadvládu Michaela Schumachera ze začátku nového tisíciletí, dát dostatečně konkurenceschopné auto. Přesto se Španěl dvakrát probojoval až do finále, tam ovšem v obou případech nestačil právě na Vettela.
Je tak téměř neuvěřitelné, že zatímco Vettelovy schopnosti byly odměněny celkem čtyřikrát, v Alonsově případě se počet získaných titulů zastavil na dvou, vybojovaných ještě v barvách Renaultu v letech 2005 a 2006.
Frustrovaný Alonso odešel od Ferrari k McLarenu. Jednalo se sice o riskantní volbu, neboť stáj z Wokingu se v nové éře hybridních turbomotorů chystala obnovit kdysi slavné partnerství s Hondou, logiku však měla, protože se dá předpokládat, že žádná ze zákaznických stájí, co se týče dodávky motorů, nemůže být silnější než tovární tým a skutečnou naději na titul tedy nepřinese. V době frustrace z Ferrari jedinou takovou alternativu nabízel právě McLaren.
První sezóna obnoveného spojení byla festivalem porodních bolestí a dětských nemocí. V té letošní se McLaren znatelně zvedl a příchod nových pravidel dává naději, že se skokově dostane zpátky mezi nejlepší. Naděje se však zcela jistě nerovná garanci.
Nutno přitom dodat, že Alonsova kariéra se nezadržitelně chýlí ke konci a nečekaně hozená rukavice s logem Mercedesu by tak i přes podepsanou smlouvu na rok 2017 mohla být pro Alonsa příliš lákavá na to, aby ji nezvedl.
Daniel Ricciardo
Chcete-li do svého týmu nejlepšího dostupného závodníka, mnozí vám poradí, že ideální volbou je Daniel Ricciardo. Přestože větší celebritou se u Red Bullu během letošní sezóny stal Max Verstappen, Australan se rozhodně nenechal vycházející hvězdou zastínit.
Ricciardo na svůj první mistrovský titul teprve čeká, ale přestože zatím neměl k dispozici mistrovské auto, dokázal již získat jak pole position, tak vítězství v závodě. Nejednou byl letos největší hrozbou Mercedesu ve dnech, kdy Stříbrné šípy nebyly tak silné, což dokázal vítězstvím v kvalifikaci v Monaku nebo v závodě v Malajsii.
Australan, kterého mimo jiné proslavil široký úsměv od ucha k uchu, zcela jistě není jezdcem, kterému by dělalo problém sžít se s týmem a držet kolem sebe pozitivní atmosféru. V očích mnohých však jistě stoupl i poté, co nezvykle projevil svoji frustraci po Velké ceně Monaka, ve které ho chyba týmu při zastávce v boxech stála téměř jisté vítězství. Ricciardo dokázal, že pod veselým úsměvem se nachází naprosto odhodlaný závodník toužící po úspěchu.
Daniel Ricciardo už není pouze nesmírně rychlý pilot, je také velice silný pod tlakem a čas od času ukazuje, že je schopen předjíždět i tam a tehdy, kdy by jiní do souboje nešli. V sedmadvaceti letech je navíc velmi perspektivní volbou do budoucna.
Max Verstappen
Do formule 1 vtrhl jako velká voda a svou první šanci v hlavním týmu Red Bullu okamžitě ozdobil premiérovým vítězstvím. Již před příchodem do královny motorsportu byl opěvován coby talent, který se vidí jednou za desítky let.
Max Verstappen rozhodně prokázal ohromné dovednosti, rychlost, odvahu a malý respekt ke slavnějším soupeřům, což předvedl řadou velmi pohledných manévrů. Někdy však svou snahu přehnal a dostal se do kontroverzních situací, po nichž sklidil kritiku od svých soupeřů nejen za chování na trati, ale i za svá vyjádření.
Nizozemec by také mohl být žádaným zbožím, dá se však předpokládat, že na něj si Red Bull nebude chtít nechat sáhnout možná ještě více než na výše zmíněného Ricciarda.
Valtteri Bottas
Vylučovat rozhodně nemůžeme Valtteriho Bottase. Tichý Fin odvedl velmi dobrou práci ve svých dosavadních sezónách u Williamsu a vypracoval se v závodníka, díky kterému se tým z Grove nemusí obávat, že s odchodem Felipeho Massy mu bude scházet jezdec schopný stáj v éře nových monopostů vést.
Také Bottas je pro sezónu 2017 vázán smlouvou, v jeho případě by se však na rozdíl od dosud zmíněných jezdců nemuselo jednat o tak velký problém. Součástí jeho managementu je totiž jistý Toto Wolff, Williams by tak Bottase mohl pustit například výměnou za příznivější smlouvu o dodávce pohonných jednotek.
V návaznosti s tím by samozřejmě Williams musel řešit, kdo místo po Bottasovi zaplní. Vedle nováčka Lance Strolla by se však logicky mohl objevit současný junior Mercedesu Pascal Wehrlein, který by tak dostal solidní náplast poté, co jej při výběru náhradníka za Nika Hülkenberga přehlédla Force India.
Pascal Wehrlein
Šampion DTM z roku 2015 by si však jistě přál náplast jinou, právě sedačku u Mercedesu. Nachází se přitom ve velmi slibné pozici. Všechna dosud zmíněná jména by sice byla zajímavými volbami, pocházejí však z hypotetické reality, ve které neexisují dosud uzavřené kontrakty. Jinými slovy, vyvázat zmíněné jezdce z jejich smluv rozhodně nebude zadarmo.
Wehrlein je členem juniorského programu a rodiny Mercedesu. Do formule 1 vstoupil v barvách týmu Manor, který měl k dispozici dost možná nejslabší vůz celého letošního pole. I tak ale Němec v kvalifikaci na Velkou cenu Rakouska nejprve v první části skončil v nejlepší desítce, později vybojoval dvanácté místo, tedy letošní maximum týmu. V samotném závodě získal cenný bod, který až do Brazílie držel týmu naději dosáhnout na desátou pozici v Poháru konstruktérů.
Byl to sice nakonec Wehrleinův týmový kolega Esteban Ocon, který získal angažmá u Force Indie, nutno však podotknout, že se jednalo o rozhodnutí týmu, nikoliv Mercedesu. Wehrlein byl jednoznačně lepším jezdcem Manoru, než Ocon nahradil Ria Haryanta, i po příchodu Francouze však pořád podával lepší výsledky než jeho kolega.
Pascal Wehrlein je pro Mercedes dost možná vůbec nejlepší volbou. Členem jeho juniorského programu není pro nic za nic, tým dobře zná a leccos pro něj již natestoval. Otázkou samozřejmě zůstává, zda by dokázal naplnit mistrovské ambice týmu, Mercedesu však na druhou stranu stačí, aby pravidelně sbíral slušné porce bodů, boj o titul nepochybně bude schopen zajistit Hamilton.
Je pravda, že na Wehrleina může být brzo a neosvědčí se. Pro Mercedes by však nakonec mohl být přechodnou variantou pro sezónu 2017, než vyprší kontrakty výše zmíněným jezdcům.
Esteban Ocon
Nemůžeme přeskočit Estebana Ocona. Srovnání s Wehrleinem sice naznačuje, že by Mercedes měl sáhnout spíše po Němci, nesmíme však zapomínat na Oconovy úspěchy. Ve své první (půl)sezóně ostudu rozhodně neudělal a do formule 1 přišel coby šampion GP3 z roku 2015 a evropské formule 3 z roku 2014, kde v přímé bitvě na trati porazil Maxe Verstappena.
Je pravda, že Nizozemec absolvoval svoji vůbec první sezónu automobilového závodění, Ocon však své tituly rozhodně nezískal náhodou.
Ocon je v tuto chvíli smluvně vázán k Force Indii, pro Mercedes je však rozhodně snazší vyvázat závodníka z týmu, kterému dodává pohonné jednotky. I v případě Francouze se dá namítat, že na velký tým je příliš brzy, příklady Lewise Hamiltona či Maxe Verstappena však ukazují, že i odvážné tahy se mohou vyplatit.
Carlos Sainz jr.
Daniel Ricciardo a Max Verstappen by z prostředí Red Bullu rozhodně byli prvními volbami kteréhokoliv týmu, pokud by byli volní. Realita je však taková, že nejsou. Tím však výčet talentů ve službách rakouské značky zdaleka nekončí.
Na svůj velký postup do top týmu jistě čeká Carlos Sainz jr. Po solidním startu vedle Verstappena letos Španěl ve zbytku sezóny zcela zašlapal do země Daniila Kvjata, který před Velkou cenou Španělska musel Verstappenovi uvolnit místo u Red Bullu a sám sestoupit zpět do Toro Rosso. Sainz ve společných 17 závodech získal 42 bodů, zatímco Kvjat jen čtyři.
Španěl byl za své výkony odměněn třetí sezónou u Toro Rosso a byť je rozhodně dobré zůstat ve startovním poli, jistě to není postup, který by si mladý jezdec představoval. Red Bull však ve svém hlavním týmu zřejmě jen tak místo mít nebude, mladíci z jeho juniorky se tak rozhodně dívají také po jiných nabídkách.
Opět platí, že Sainz má smlouvu na rok 2017. Otázka však zní, zda by se jej Red Bull snažil udržet za každou cenu. Díra by po Španělovi určitě nezůstala, hned za dveřmi totiž stojí například Pierre Gasly, který jako první junior Red Bullu třímá v ruce trofej za celkové vítězství v GP2.
Jenson Button
Zmínili jsme velká jména i juniory, pojďme ještě krátce nahlédnout do třetí kategorie, tedy mezi jezdce, které by Mercedes do svého týmu “vytáhl z důchodu”. První jméno, které okamžitě vyvstane na mysli, je Jenson Button.
Brit po dojetí Velké ceny Abú Dhabi vypadal jako šťastně připravený na aktivity mimo závodní tratě formule 1. Není se čemu divit, poslední roky u McLarenu nebyly snadné a zejména brázdění chvostu pole v roce 2015 nebyly něčím, bez čeho by mistr světa z roku 2009 nemohl být.
Vidina uvolněného harmonogramu, kdy si Button poprvé od roku 2000 bude moci dělat co chce, kdy chce je sice lákavá, nabídku od čerstvých trojnásobných šampionů by však jistě nebylo snadné odmítnout. Pro Mercedes je zajímavý mimo jiné tím, že z jezdců bez závodní sedačky pro příští rok má nejvíce zkušeností. Hamiltonovým kolegou navíc už tři sezóny byl.
Může se přitom jednat o přechodnou roční variantu, než se ze svých smluv uvolní Vettel, Alonso či Bottas, nebo než Wehrlein či Ocon naberou další cenné zkušenosti. Button je sice také smluvně vázán, v roce 2017 bude rezervním jezdcem McLarenu s tím, že tým má navíc opci pro rok 2018, vyplatit Buttona z kontraktu však jistě bude snazší a levnější než zmíněná velká jména.
Čtěte dále: Odejít po zisku titulu? Nic pro Hamiltona
Diskuse k článku