Zamyšlení: Kdy si Nico Rosberg získá všeobecný respekt veřejnosti?

26 Štítky: Lewis Hamilton Nico Rosberg Zveřejněno 3. 05 2016 — Lukáš Štěrovský

Vyhrává, přesto není vnímán jako vítěz – takový je současný obrázek Nika Rosberga, lídra letošního šampionátu F1, v očích některých fanoušků. Zdá se, že důvodem, proč tomu tak je, je smůla, která se lepí na paty jeho kolegy Lewise Hamiltona a degraduje tak Rosbergovy výhry. Zčásti tomu tak skutečně je. Při bližším pohledu ale zjistíme, že Rosberg tímto deficitem trpí dlouhodobě.

Chudák Nico Rosberg, chtělo by se říci. Jako by mu úspěch nebyl zkrátka souzen. Pamatujete ještě na jeho společnou etudu s Michaelem Schumacherem u Mercedesu? Sedminádobného šampiona sice Rosberg bodově porazil v každé sezoně, avšak objevily se i takové hlasy, které si stejně našly ospravedlnění, v jehož světle z interního duelu vyšel vítězně Schumacher.

Další příklad. Konec loňské sezony a tři Rosbergovy výhry v řadě. Reakce nejen odborné veřejnosti? Mercedes mu vítězství přenechal, Hamilton se ve víru oslav titulu (jak sám přiznal) naplno nesoustředil a tak dále.

Letošek? Rosberg sice získal čtyři prvenství a se stoprocentní bilancí vede suverénně šampionát. Jenže Lewise Hamiltona sužovaly technické potíže a smůla, jinak by určitě vyhrával, vždyť byl po celou dobu lepší než Němec (roky 2013-2015 a poměr bodů 954 ku 810 ve prospěch Hamiltona), ozývá se napříč fanouškovskými kuloáry.

A co teprve podivná záměna mechaniků obou jezdců, která dala hned vzniknout konspiračním teoriím s jasným závěrem: Mercedes chce, aby letošní šampionát vyhrál Rosberg. Šéfové týmu toto tvrzení okamžitě vyloučili, ale představa – tedy německý mistr v německém voze – je to přece jen lákavá…

Takže i když Nico Rosberg vyhrává, co se dá, v očích některých i přes všechny úspěchy jako by stále prohrával. Od svého vstupu do formule 1 v roce 2007 bojuje za to, aby si vydobyl všeobecný respekt, ale zdá se, že zatím marně.

Proč tomu tak je?

Nutno říci, že ve vnímání nejenom Rosberga a Hamiltona hraje určitou roli, u každého diváka jinak velkou, jakési sociální zařazení jezdců, se kterým se člověk může ztotožnit. Nerespekt vůči Rosbergovi může plynout z toho, že je vnímán jako dítě slavného otce, který mu určitě nevyšlapal, ale přece jen trochu umetl cestičku do královny motorsportu, i kdyby jen tím, že Nico se stal nositelem jeho příjmení.

Hamilton pochází ze zcela jiných a znatelně horších poměrů. Má image v dobrém slova smyslu ‚kluka z ulice‘, který si vše (minimálně na samém začátku kariéry, než si jej pod křídla vzal McLaren) musel vybojovat vlastní pílí a úsilím, zatímco Rosberg vyrůstal až v harmonickém prostředí monackého luxusu, které se promítlo i do jeho závodění.

Tuto skutečnost si ostatně vzal na paškál i sám Hamilton, když během sezony 2014 v rámci psychologické války a boje o titul prohlásil, že Rosberg není skutečný Němec, a to právě z důvodu jeho výchovy v Knížectví.

Realita je taková, že Rosberg by v královně motorsportu nemohl figurovat, pokud by sám nechtěl, pokud by neměl skutečný hlad a touhu po vítězství. Jenže mu chybí ta správná ‚dělnická‘ aura, obraz obyčejného kluka, který se z ničeho vypracoval až na vrchol, tak známý z béčkových amerických filmů.

Jenže právě touto aurou oplývají velké osobnosti ve světě sportu, nikoliv jen formule 1. Stejné označení jako pro Hamiltona platilo či platí i pro Schumachera, Sennu, ale třeba také Valentina Rossiho z MotoGP nebo fotbalistu Christiana Ronalda. A o velikosti jejich fanouškovských základen a celosvětovém věhlasu nemůže být pochyb.

Takže kdy si Nico Rosberg konečná získá všeobecný respekt, po kterém bezpochyby (stejně jako každý sportovec či mediálně známá osobnost) touží? Těžko říct; možná že nikdy. Pomoci mu k tomu totiž nemusí ani onen titul mistra světa, ať už by byl nebo nebyl chtěný samotnou stájí. To je v konečném efektu k Rosbergovi nakonec vlastně úplně irelevantní.

Čtěte dále: Kvůli agresivnímu vývoji měly problémy oba vozy Mercedesu. Závod dokončily se štěstím