Technika: McLaren MP4/6 pomohl Sennovi k poslednímu titulu
McLaren MP4/6 je posledním vozem, který získal titul s manuální převodovkou a dvanáctiválcovým motorem. Zasloužil se o to Ayrton Senna.
McLaren MP4/6 je posledním vozem, který získal titul s manuální převodovkou a dvanáctiválcovým motorem. Zasloužil se o to Ayrton Senna.
Vše podřízeno dvanáctiválci
McLaren v prvních čtyřech letech spolupráce s Hondou získal vždy jezdecký i konstruktérský titul. S modely MP4/4 a MP4/5 vyhrávali Ayrton Senna i Alain Prost. Ve stejném trendu chtěl tým z Wokingu pokračovat i s novým vozem MP4/6. Honda na sezonu 1991 připravila nový motor RA121E, který měl oproti svému předchůdci dvanáct válců. Japonský výrobce tak během čtyř let představil již třetí konfiguraci. Agregát byl proto logicky větší a těžší než předchozí desetiválec, což mělo být kompenzováno vyšším výkonem. Blok, jehož části svíraly úhel šedesát stupňů, i hlavy válců byly opět z hliníku. Pohonná jednotka byla vybavena většími písty a objem válců 3494 cm3 a disponovala čtyřmi ventily na válec. Vrtání bylo 90 mm, zdvih 45,8 mm, rozvod byl DOHC. Motor dosahoval výkonu 537 kW (720 koní) při 13800 otáčkách za minutu.
První testy nového agregátu proběhly už v létě roku 1990, posloužily k nim dva speciálně upravené modely nesoucí označení MP4/5C. Monopost MP4/6 byl k dispozici už v lednu. Znovu ho navrhl Neil Oatley, součástí týmu konstruktérů byl i Henri Durand, který přišel v průběhu roku 1990 z Ferrari, odkud přinesl určitou inspiraci. Oatley vycházel z úspěšného MP4/5, které získalo s mírnými modifikacemi předchozí dva tituly. Hlavní úpravy se týkaly především umístění robustnější pohonné jednotky. Aby se hmotnost ušetřila jinde, došlo k odlehčení příčně uložené manuální šestistupňové převodovky McLaren, později byla snížena hmotnost hlav válců, vačkové hřídele a ojnice.
Šasi bylo z uhlíkových vláken, monokok z hliníkové struktury. Zavěšení Poussoirs, jehož poloha se rovněž oproti předchozímu modelu mírně změnila, tvořila dvojitá trojúhelníková ramena, táhla ovládaná vinutými pružinami a tlumiči Showa. Řízení bylo hřebenové, chlazené brzdové kotouče karbonové. Tým v průběhu sezony vystřídal dodavatele Carbone Industrie a Brembo a používal pneumatiky Goodyear. Vůz vážil 575 kilogramů, byl dlouhý 4496 mm, široký 2120 mm a dlouhý 965 mm. Rozvor činil 2972 mm, rozchod vpředu 1824 mm a vzadu 1669 mm. Vlivem větších rozměrů měl monopost větší torzní tuhost, navíc se skládal z menšího počtu základních částí než dříve.
K potvrzení dominantní pozice byly nutné inovace
Šéf týmu Ron Dennis si ponechal Ayrtona Sennu i Gerharda Bergera. I přes rozsáhlý testovací program nebyli jezdci před sezonou moc spokojeni s novým motorem. Senna nebyl přesvědčen, že Honda přechodem na dvanáctiválec udělala správně, tvrdil, že přidaný výkon dostatečně nekompenzuje zvýšenou hmotnost. Akimasa Jasuoka argumentoval, že Honda se zaměřuje na spolehlivost a motor do prvního závodu doladí. Sice pro úvod sezony kvůli zajištění větší spolehlivosti dodala konzervativnější specifikaci, nicméně Senna hned ve Phoenixu zajel pole position a závod přesvědčivě vyhrál. Vítězství získal i v dalších třech závodech. Motor byl sice relativně spolehlivý, za celou sezonu odešel v závodě jen třikrát Bergerovi, a nakonec i výkonný, ale dvanáctiválec byl pochopitelně žíznivý a Sennovi v průběhu sezony dokonce dvakrát došel benzín, v Silverstone a na Hockenheimu, kde ho jeho největší soupeř v boji o titul Nigel Mansell v čestném kole odvezl na voze do boxů. Tyto problémy částečně souvisely i se skutečností, že dodavatel paliva Shell v té době experimentoval s hustotou a viskozitou paliva.
McLarenu po suverénním úvodu sezony vyrostl silný soupeř v podobě Williamsu FW14 s desetiválcovým motorem Renault a Mansellem a Riccardem Patresem za volanty. Angličan ve střední fázi sezony vyhrál pětkrát a Ital dvakrát. Senna proto konstruktérům McLarenu i Hondy zdůrazňoval nutnost úprav. Tým v průběhu sezony testoval poloautomatickou převodovku, ale na rozdíl od Ferrari a Williamsu ji nechtěl nasadit v závodech. Naopak došlo ke změnám na stabilizátoru, přibyla možnost nastavení světlé výšky kokpitu a Oatley přepracoval také bočnice a oba spojlery. Honda představila třetí specifikaci motoru, která umožňovala krátkodobě 14800 otáček za minutu. Tu Japonci poprvé přivezli do Maďarska a Senna tam po třech měsících, během kterých se odjelo pět závodů, zase vyhrál.
Senna se v Maďarsku vrátil na vítěznou vlnu a v kombinaci s dalšími umístěními na pódiu dokončil sezonu ve velkém stylu. Nakonec celkově vyhrál sedmkrát, přidal tři druhá a dvě třetí místa. Berger zvítězil jednou se Sennovou pomocí, na stupních vítězů ale stanul za tři druhá a dvě třetí místa ještě pětkrát. Senna získal svůj třetí mistrovský titul, Berger, kterého v průběhu roku potkalo více technických závad než Brazilce, obsadil celkově čtvrté místo. V součtu to stačilo na další Pohár konstruktérů. Kombinace McLaren-Honda tak vybojovala i ve čtvrté společné sezoně oba tituly mistra světa. McLaren MP4/6 je posledním vozem, který získal titul mistra světa s manuální převodovkou, Honda je posledním dvanáctiválcem s mistrovským titulem.
Na dvacet let konec spolupráce
McLaren použil upravený model MP4/6B i v úvodu sezony 1992, ale na rychlé williamsy s Mansellem a Patresem už nestačil, Senna za nimi dojel třetí v Kyalami, i když Honda připravila kompaktnější verzi motoru. Celkem si modelová řada MP4/6 připsala v osmnácti startech osm výher, dalších jedenáct pódií, deset pole position a pět nejrychlejších kol. Monopostů MP4/6 bylo vyrobeno celkem jedenáct. Jeden z nich se v letech 2011 a 2014 objevil na Festivalu rychlosti v Goodwoodu.
Na Williams FW14B, který si připomeneme v příštím dílu našeho seriálu, nestačil ani nový model MP4/7A. Senna i Berger sice dokázali vyhrát více než jeden závod, ale McLaren sužovaly technické závady a v šampionátu se před oba piloty červenobílých vozů dostala také nová vycházející hvězda Michael Schumacher. Honda se rozhodla na konci sezony formuli 1 opustit a McLaren si musel na další vítěznou éru počkat až do roku 1998, kdy začala přinášet ovoce spolupráce s Mercedesem.
V závěru loňského roku, tedy přesně po dvaceti letech McLaren s Hondou znovu navázaly spolupráci. Na její výsledky se budeme moci těšit od příští sezony.
Diskuse k článku