Analýza: Do jaké krize odchodem schopného manažera Renault spadl?

Štítky: Nico Hülkenberg Renault Zveřejněno 13. 01 2017 — Tomáš Richtr

Tak jako dobře se mi nesleduje ztráta vlivu Rona Dennise na McLaren, který je jeho adoptovaným dítětem, se stejnými obavami sleduji současný vývoj u Renaultu. A není to dobré. Není to dobré pro značku Renault, není to dobré pro fandy F1, kteří mají rádi velké značky v seriálu, není to dobré pro Nika Hülkenberga.

S okamžitou platností ve své funkci skončil šéf týmu F1 Renault Frédéric Vasseur. Jméno ne tak úplně známé, ale velmi důležité.

Frédéric Vasseur založil se synem současného šéfa FIA Jeana Todta, Nicolase, úspěšný tým formule GP2, ART. Získal tituly s Nikem Rosbergem, Lewisem Hamiltonem, Nikem Hülkenbergem, Stoffelem Vandoornem. Ve formuli GP3 nezískal tým ART titul jedinkrát v historii seriálu. Jinak slavil s Alexandrem Rossim, Valtterim Bottasem nebo Estebanem Oconem. Tituly ve formuli 3 s Julesem Bianchim, Romainem Grosjeanem, Paulem di Restou, jehož kolegou byl Sebastian Vettel, jen přikládají na váze.

Novodobá historie Renaultu je paradoxně velmi smutným příběhem. Gigantický úspěch s Fernandem Alonsem v sezonách 2005 a 2006, než se Alonso rozhodl odejít do McLarenu, kde to vše skončilo fiaskem o rok později, a neuvěřitelným skandálem s úmyslnou bouračkou Nelsona Piqueta v Singapuru 2008. Renaultu se F1 znelíbila a tým F1 přenechal podnikakteli Gérardu Lopezovi. Ten nebyl ekonomicky úspěšný, ale přinejmenším ponechal týmu se sídlem v britském Enstone (původně tým Toleman, za který debutoval Ayrton Senna, následně Benetton s Michaelem Schumacherem a pak zmíněný Renault) dostatek volnosti, že dokázal skoro zázraky. Ty vyvrcholily vítězstvími Kimiho Räikkönena v Abú Dhabi 2012 a Melbourne 2013, nebo stupni vítězů Romaina Grosjeana v Belgii 2015.

Pak ale došel dech a automobilce Renault moc dlouho trvalo, než si rozmyslela založit program Renault Sport, jehož jednou odvětví je F1, a koupit finančně se potápějící Lotus zpět. Renault vyrábí motory ve městě Viry-Châtillon dvacet kilometrů od Paříže. Vyrábí je pro Red Bull a letos i pro Toro Rosso. Týmy, které se vyznačují úspěšnou aerodynamikou, a tím pádem skvělými výsledky. Tím spíš ve srovnání s továrními žlutými monoposty Renaultu. Jehož výsledky jsou naopak velmi žalostné.

Současný tovární tým Renault tak má dvě různá sídla, která v posledních letech trápily různé problémy: jedno v anglickém Enstone, 25 kilometrů od Oxfordu (auto – šasi – Lotus), druhé ve francouzském Viry-Châtillon (motory – Red Bull). Jenomže z doby, kdy byl tým znám jako Lotus, se na partě v Enstone hodně projevila mnohaletá úsporná opatření a vyčerpání. Někdejší šéf inženýringu Bob Bell vzpomíná, jak se tým v Enstone jevil coby zastaralý. Z pohledu infrastruktury, absence (a odchodu) kvalitních lidí, prototypování a v neposlední řadě svěží filozofie.

A tyhle dvě destinace byly spojeny v jeden tým, návratem továrního Renaultu do formule 1. Úkol, který byl podceněn co do náročnosti – to za prvé, a úkol, jehož řešení ovlivňovalo spíše ego než rozumná strategie. Co do odhadu náročnosti i času. Cyril Abiteboul se stal šéfem sportovního programu Renaultu poté, co ránu z milosti udělil zelenému týmu Caterham, dalšímu útočišti neukojeného podnikatelského egoismu malajsijského podnikatel Tonyho Fernandese. Cyril Abiteboul s tak silným francouzským přízvukem a špatnou artikulací, že mu upřímně na setkáních nebo tiskových konferencích nikdy nerozumím. Ale třeba jen nerozumím francouzské angličtině nebo angličtině vůbec.

Právě rodina Cyrila Abiteboula s velkou rolí ve skupině Renault měla zásadní vliv na to, aby převzala skomírající Lotus. Cyril Abiteboul se stal manažerem zodpovědným za (motor část) ve Viry-Châtillon, Frédéric Vasseur dostal na starosti zubožené Enstone. A jak už to tak bývá, a jak zdůrazňuje zkušený insider Mark Hughes například, Vasseur měl zodpovědnost, ale minimální pravomoci. Ty si ponechal Abiteboul, který bystré a svěží Vasseurovy manažerské nároky odmítal. Přinejmenším proto, že Cyril Abiteboul je spíše než manažer vnímán v kruzích F1 jako politik. Konflikt zájmů přítomný u drtivé většiny společností, notabene korporací.

Frédéricu Vasseurovi došla trpělivost, a tak se prostě poroučel, protože vedení Renaultu skrze Abiteboulovu roli nebylo ochotno mu dát alespoň rozumný manažerský prostor, zdroje a čas.

Co platilo před lety, platí i dnes, a tím spíše ve formuli 1: úspěch se očekává do jednoho roku či dvou let. Podívejte se na případ Ferrari. Jenomže i když se vám změní očekávání na manažerské úrovni, asfalt rychleji tvrdnout nebude. S ohledem na historii České republiky, potažmo Československa to zní trapně, ale ‘dodací lhůta’ úspěšného programu ve formuli 1 je opravu přibližně pětiletá. Stačí příklady Red Bullu, Mercedesu, ale klidně i Ferrari z dřívější doby. Tohle jde jen těžko urychlit. A co je důležité, k tomuto času pěti let potřebujete určitou manažerskou svobodu. Svobodu, kterou měli Jean Todt – Ross Brawn ve Ferrari nebo Christian Horner – Adrian Newey v Red Bullu. Svobodu, které Frédéric Vasseur nedostal kousek ani na moment.

Nico Hülkenberg ví, proč se zlobí na Nica Rosberga za to, že mu o volném místě u Mercedesu mohl alespoň důvěrně říci. Než podepsal právě s továrním Renaultem.