Začalo to Schumacherem: Piloti, kteří debutovali od Jordanu po Aston Martin

Štítky: Aston Martin Force India Historie Jordan Midland F1 Racing Point Spyker Zveřejněno 10. 02 2025 — Bára Goldmannová

Pro tým se sídlem v Silverstone debutovalo celkem 16 pilotů, avšak pod jeho šesti různými identitami. V roce 1991 se rozrostl startovní rošt o nový tým založený Eddiem Jordanem – a nesl právě jeho jméno. Postupem let se měnili jak majitelé, tak názvy. Přes Spyker, Force Indii až po dnes nám známý Aston Martin.

Ti, kteří se stali šampiony

Nováček startovní listiny sezony 1991 tým Jordan poskytl příležitost prokázat své kvality pozdější legendě formule 1 Michaelu Schumacherovi, avšak nejslavnější debut týmu trval pouze jeden závod. Vycházející hvězda ohromila sedmým místem v kvalifikaci na GP Belgie. Byť závod pro Schumiho skončil po pár zatáčkách, tak si jej Flavio Briatore okamžitě stáhl do Benettonu. Zbytek jeho hvězdné kariéry všichni známe…

Ti, kteří se prosadili

Timo Glock se dočkal své premiéry dříve, než se čekalo. Giorgia Pantana trápily finanční problémy, tak jej pro GP Kanady 2005 nahradil právě německý závodník. A zaujal na první dobrou, když dojel do cíle na sedmém místě. Posléze nastoupil ještě do posledních třech závodů sezony, kde se mu ale na výkon z Kanady nepovedlo navázat. To mu ale kariéru neukončilo, protože pro nacházející sezonu se přesunul do Toyoty, s níž získal za dva roky tři pódia. S královnou motorsportu se rozloučil až po sezoně 2012.

Adrian Sutil zažil dvě, potažmo tři “transformace” týmu. Jako testovací pilot působil za éry Midlandu, ale svůj premiérový závod odjel v roce 2007 se Spykerem, přičemž první bod bral v Japonsku za osmé místo. Zatímco o rok později, když otěže nad týmem převzal Vijay Mallya a tým byl přejmenován na Force Indii, nedokázal bodovat ani jednou. Přesto ale jejich overal oblékal až do sezony 2013, než kariéru zakončil u Sauberu.

Ralf Schumacher následoval svého staršího bratra Michaela a stejně jako on si odbyl debut v Jordanu. Během sezony 1997 dokázal, že se do formule 1 nedostal jen díky svému příjmení, protože už ve svém třetím závodě ve formuli 1 získal podium, aby o rok později své portfolio vyšperkoval dalšími stupni vítězů. Později ve Williamsu se dočkal i svého prvního vítězství (GP San Marina 2001), ke kterému jich přidal ještě dalších pět. Své formulové tažení ukončil s Toyotou v roce 2007.

Eddie Irvine debutoval v roce 1993, když se účastnil posledních třech podniků sezony. Byť se ukázal ve velmi dobrém světle poté, co v Japonsku dojel osmý, tak následující sezonu coby stálý pilot odstartoval katastrofálně, protože v prvním závodě způsobil nehodu, kvůli které dostal zákaz startu do dalších třech velkých cen. V roce 1996 přišel velký milník v Irově kariéře, jelikož šel do Ferrari, kde o tři roky později bojoval o titul. Zároveň to byla jeho poslední sezona v Maranellu, než se na závěr své kariéry upsal na tři roky Jaguaru.

Rubens Barrichello vydržel ve formuli 1 úctyhodných 19 let. Debutoval v roce 1993 s Jordanem, ve kterém závodil ještě dva roky. Žádných zázraků se mu dosáhnout nepodařilo. Přesto získal celkem 17 bodů. V následujících třech letech u Stewarta na sebe upoutal pozornot, která mu zajistila místo u Ferrari. Se stájí z Maranella se stal dvakrát viceministrem. V nejlepší trojce se ještě umístil v sezoně 2009, když skončil v barvách Brawn GP na celkovém třetím místě. Kariéru zakončil s Williamsem.

Ti, kterým štěstí nepřálo

Paul di Resta je posledním debutantem jak za éry Force Indie, kdy tým vedl indycký obchodník Vijay Mallya, tak i vůbec (od té doby žádný pilot v týmu nedebuoval). Britovým prvním závodem byla Grand Prix Austrálie 2011. Jejich overal oblékal tři roky. Jelikož žádná další nabídka nepřišla, tak se posléze přesunul do DTM. Ale o čtyři roky později – v sezoně 2017 – se dočkal překvapivě jednoho startu za Williams, když v Maďarsku nahradil nemocného Felipeho Massu. Jeho tehdejší výkon v kvalifikaci označil Toto Wolff jako “neuvěřitelnou práci”. Nicméně závod kvůli technickému problému nedokončil. Tento nečekaný návrat byl zároveň jeho úplně posledním startem ve formuli 1.

Markus Winkelhock je pro změnu prvním a také posledním debutantem Spykeru. Pro Grand Prix Evropy 2007 na Nürburgringu získal místo po Christjanu Albersovi, který po GP Velké Británie tým opustil. Jenže se jednalo jak o Němcovu premiéru, tak i derniéru, protože pro zbytek sezony Spyker podepsal Sakona Yamamotu. Přesto se nesmazatelně zapsal do historie. Winkehock se totiž dostal do vedení a ve čtvrtém kole už měl náskok přes půl minuty na druhého Felipeho Massu. Byť měl závod skvěle rozjetý, promluvila technika a on musel v 15. kole svůj vůz odstavit kvůli problémům s hydraulikou. Další šanci už nedostal…

Tiega Monteiru angažoval Jordan pro sezonu 2005, v níž se odehrál nechvalně proslulý podnik v Indianapolis, do kterého odstartovalo pouze šest formulí týmů Ferrari, Jordanu a Minardi. Přesto Portugalcovi podium už nikdy nikdo neodpáře. Podruhé ještě bodoval ve Spa, když dojel osmý. Byl i u přerodu Midlandu na Spyker v roce 2006.

Po boku portugalského závodníka debutoval také Ind Narain Karthikeyan. Ale narozdíl od Monteiry dovezl body pouze z GP USA a po roce se s ním tým rozloučil. Druhou šanci dostal po šesti letech u HRT, v němž byla ale vyhlídka na body na míle daleko.

Byť Giorgio Pantano ovládl v sezoně 2008 šampionát GP2 (předchůdce formule 2), další nabídka z formule 1 nepřišla. Takže sezona 2004 zůstává jeho jedinou v královně motorsportu. Ale ani tu kvůli finančním potížím nedokončil a po 14 odjetých závodech u jeho jména svítila nula.

Zsolt Baumgartner debutoval v sezoně 2003 na domácí půdě v Maďarsku, když zaskakoval za zraněného Ralpha Firmana. Ještě se zúčastnil následující velké ceny na Monze, než dostal u Minardi pro sezonu 2004 stálé angažmá. Maďar se stal týmovým hrdinou, jelikož v této sezoně to byl on, kdo připsal na bodové konto jediný bod.

Ralph Fireman přišel do formule 1 v roce 2003 jako úřadující šampion formule Nippon. Zatímco Giancarlo Fisichella nečekaně v Brazílii vyhrál, tak Fireman ve Španělsku získal jeden bod, čímž vzdal hold skomírajícímu týmu. Ale poslední dva závody musel kvůli zranění vynechat. Do kokpitu se už nikdy nevrátil.

Takuma Sato získal sedačku pro sezonu 2002 díky partnerství s Hondou, tuto šanci obměnil jediným bodovaným finišem před domácím publikem v Japonsku. Později se ale Honda začala soustředit více na tým BAR, do kterého si Sata přetáhli, než podepsal počínaje sezonou 2006 se Super Aguri. Úspěšnější byl ale až za mořem v legendární Indy 500, kde dvakrát triumfoval.

Čí kariéra byla tou nejkratší v historii šampionátu? Ta Marca Apicella. Ital dostal šanci ve svém domácím závodě na Monze 1993. Závod pro něj však skončil v první zatáčce úvodního kola, protože se zamotal do hromadné nehody. Jeho závodní kariéra tak trvala pouhých 800 metrů. Dalšího nasazení se již nedočkal.

Pro poslední tři závody sezony 1991 Roberat Morena nahradil Alessandro Zanardi, který dojel dvakrát devátý (tehdy bodovalo pouze prvních 6 pilotů). Ani následující sezonu neodjel celou. Opět odstartoval pouze do tří velkých cen, tentokrát s Minardi, ale dvě z nich nedokončil. Štěstí zkoušel ještě s Lotusem a Williamsem, ani tam ale neprorazil. Jak se později ukázalo, talent mu nechyběl. Po nevýrazné štaci ve formuli 1 se přesunul do USA, kde se stal dvojnásobným šampionem seriálu CART. K jeho návratu do kolotoče formule 1 v roce 2001 s Williamsem nakonec nedošlo, jelikož měl během závodu CART na Lausitzringu těžkou nehodu a museli mu být amputovány obě nohy.

Jméno týmu	Pilot
Jordan (1991-2005)	Michael Schumacher (1991) Alessandro Zanardi (1991) Eddie Irvine (1993) Rubens Barrichello (1993) Marco Apicella (1993) Ralf Schumacher (1997) Takuma Sato (2002) Zsolt Baumgartner (2003) Ralph Fireman (2003) Giorgio Pantano (2004) Timo Glock (2005) Tiego Monteira (2005) Narain Karthikeyan (2005)
Midland (2006)	nikdo
Spyker (2007)	Adrian Sutil (2007) Markus Winkelhock (2007)
Force India (2008-2018)	Paul di Resta (2011)
Racing Point (2019-2020)	nikdo
Aston Martin (2021-současnot)	nikdo