Z archivu: Je tohle ještě… „normální“?

"Měl jsem v to pondělní ráno 17. října 2011, po skončení druhého ročníku GP Koreje, na kterou si dnes už stejně nikdo nepamatuje, na programu spoustu povinností. Dával jsem si snídani v jednom pražském obchodním domě, ale místo reflektování uplynulého závodu F1 se mi po tváři valily slzy kvůli úplně něčemu jinému. V Americe po brutální nehodě zemřel velikánský sympaťák motorsportu, Daniel Wheldon. Před svou kariérou komentátora F1 jsem se věnoval mimo jiné oválovým závodům v Americe, které mě uchvacují do dnes. Přesto mě Wheldonova nehoda donutila k myšlenkám, které vedly ke zveřejněnému textu níže. Myšlenkám, které už před osmi lety uměly připustit, že jednou může být oválové závodění ukončeno. Myšlenkám formulujícím text, který může působit nesrozumitelným dojmem, protože je produktem emocí na straně jedné, ale filozofického uvažování o dlouhodobém vývoj na straně druhé. Dnes jsem zahlédl vyjádření fanouška, který si už monopost F1 bez konstrukce Halo / Svatozáře neumí představit. To, a nedávná havárie v Belgii, spolu s nedávným zraněním Roberta Wickense, ale hlavně nadčasově v textu předpovězená oběť Julese Bianchiho, mi připomněla text, který jsem před osmi lety napsal, a který beze změny znovu nabízím. Jeho kostrou je skutečnost, že nemám vyhraněný názor, ale různé polemiky jsou na místě. Polemiky, které lidstvu umožňují nestát na místě."

15 Štítky: Bezpečnost Jules Bianchi Zveřejněno 28. 08 2018 — Tomáš Richtr

Text byl zveřejněn v říjnu 2011, tedy ještě před tragickými haváriemi Justina Wilsona nebo Julese Bianchiho.

„Při záběrech nehody formulí v americkém seriálu IndyCar bez nadsázky mrazí. Malí bezmocní človíčkové létající v ohnivých koulích jako v nějakém Armagedonu. Bez přehánění masakr, který si vyžádal život úspěšného a milovaného pilota a nechal za sebou tisíce truchlících. Bylo by ale chybou, jakkoli brzo může na takovou myšlenku být, zaměřit se jen na tuto tragédii a událost samotnou. Chcete-li, nic takového se nestane jen tak pro nic za nic.

V anglicky mluvících zemích se tomu říká ‚velká lekce‘ a není tím myšleno nic negativního. Ba právě naopak. Denně kolem nás umírají lidé, a když se najde místo v novinách, nebo je bouračka mimořádně tragická, najdete o ní krátkou zmínku. Čtenář ji očima přelétne a jde se bez emocí věnovat předpovědi počasí na další dny. Smrt určitých jednotlivců oproti tomu dokáže zvednout neuvěřitelnou vlnu smutku, pozornosti, emocí a mnohdy tvrdých a nepromyšlených prohlášení.

Nelze se tomu divit, ani se nejde zlobit. S těmito jednotlivci, které jsme až na pár výjimek nikdy nepotkali, máme spojeno až překvapivě mnoho: obdivujeme je, milujeme obor, ve kterém působí, sdílíme s nimi na dálku smutky i radosti, studujeme jejich život tak, jakoby patřili do toho našeho. Náš šok a zármutek je v případě tragického nebo předčasného úmrtí přímo úměrný intenzitě překvapení, se kterou nechala o sobě vědět smrt. Přišla po dlouhé přestávce, vlastně jsme už na ni úplně zapomněli. Její absence nás nechala ukolébat ve falešném přesvědčení nezranitelnosti a vlastní lidské dokonalosti. Zasáhla nás v tom nejhlubším nitru, kterým jsou emoce, a vyvolala nefalšovanou a devastující vlnu tsunami.

S empatií tyto strastiplné a smutné prožitky nabývají na intenzitě. Před malou chvílí jsme se ještě s širokým úsměvem loučili ve stylu ‚zlom vaz‘ a o pár desítek minut později jen sledujeme rukavice, brašnu, osobní mobilní telefon, civilní oblečení, pro které si už nemá kdo dojít, neboť dotyčný právě zemřel. U něj doma jsou konfrontováni s krutou realitou, že malé dítě už táta do ruky nikdy nevezme, manželku už neobejme, večer si do postele vedle ní nikdo nelehne…

Závodění není jen hazard

O to těžší je ve vlně hysterických reakcí najít a upnout se k racionální myšlence. Lidé mají tendenci vyzývat k „důkladnému prošetření příčin havárie a přísně potrestat viníka“. Ty pravé příčiny ale neodhalí nějaké šetření něčeho, co je vcelku jasné. To ukáže až čas. Mnoho času. Příčina nespočívá v tom, že formulový závodník se srazil s jiným, jeho auto vylétlo do vzduchu a narazilo do ocelové konstrukce.

Motorsport si o takové situace vysloveně říká a jde jen o to, na jakou přijatelnou míru rizika budeme vyvíjet takové bezpečnostní opatření, aby pro nás motorsport zůstal častěji zábavou než příčinou obav a smutku. Pochopitelně, tím absolutním bezpečnostním opatřením je motorsport zcela zrušit. Ale motorsport není jen bezhlavé hazardování se životem. Jeho posláním je kromě výdělečné činnosti zejména technologický výzkum, ze kterého těží bezpočet oblastí našeho běžného života.

Jak se vyvíjí svět, vyvíjí se i chápání věcí, které donedávna byly zcela samozřejmé, nebo naopak byly považovány za technologický vrchol. Nebýt potopení Titaniku v roce 1912, nebyla by zavedena mnohá bezpečnostní opatření v námořní dopravě, alespoň ne tak rychle. Přes ohromnou ztrátu na lidských životech nelze ignorovat přínos, který taková tragická událost měla, a takový přinos zadarmo nikdy nebude. Mnohé naduté hlavy, které naopak rozvoj v oblasti bezpečnosti a dalšího vývoje svou byrokracií brzdí, někdy bohužel probudí opravdu až smrt.

Místo obviňování druhých bychom měli v nadhledu vyjet o pár pater nahoru a podívat se z podstatně větší výšky. Podobně, jako se to stalo v minulosti už mnohokrát. Vždyť zas až tak daleko nejsou doby, kdy škopek na hlavě závodníka silného auta byl považován za výrazný bezpečnostní pokrok. A v té době asi doopravdy byl. Jenomže, co se nevyvíjí, je mrtvé, a z pohledu současného chápání bezpečnostních standardů je takový škopek na hlavě vnímán spíše srandovně. Je to ale nezbytný mezistupeň ve vývoji bezpečnosti, bez kterého bychom se zcela jistě neobešli a bez kterého bychom nedošli tam, kde jsme dnes.

Civilizovaná zábava?

Je to ale konečná? Zcela jistě by byl hlupákem ten, kdo by si myslel, že ano. Už to není o škopku na hlavě, ale o upřímných otázkách na téma, zda není závodění na vysokorychlostních oválech, na kterých jezdí formule s otevřenými koly v rychlosti hodně přes 350 km/h jen pár milimetrů od sebe, jakýsi přežitek? A to bez ohledu na skutečnost, že se jedná o tradici existující desítky let?

Odpověď na tuto otázku nám nejspíše dají až děti našich dětí, které zšedivělým dědečkům na sklonku jejich života budou vyjadřovat své udivení nad tím, jak jsme se mohli na začátku nového tisíciletí bavit takovouto primitivní a nebezpečnou zábavou?! Stejně jako dnes nechápeme my, jak mohli před několika desítkami let závodit piloti F1 ve vozech s horními okraji kokpitů pod úrovní jejich ramen a chodidly daleko před přední nápravou. Jak mohli v dobách ještě o něco mladších považovat pletivo s kusy klacků za významný bezpečnostní prvek anebo plátěnou pokrývku hlavy za ochranný prvek vůbec?

V takových těžkých dobách je potřeba maximálně využít přínos například 47 pilotů F1, kteří v letech 1952 až 1994 za svou lásku ke sportu zaplatili životem. Přínos, který jsme byli schopni ocenit až s velkým odstupem času. Přínos, který je jedním z nejvýznamnějších motorů pokroku. A také nejdražším. Smrt Daniela Cliva Wheldona v neděli 16. října 2011 na oválu v Las Vegas, po které na světě zanechal milující ženu, dvě malé děti, nespočet oddaných kolegů, přátel a armádu fanoušků, by neměla zůstat jen těžko uvěřitelnou tragickou událostí. Měla by donutit lidstvo zamyslet se nad tím, zda by nebylo dobré některé věci přehodnotit a začít dělat jinak. Jenom tak nebude Wheldonova smrt zcela zbytečná.

V době vzniku těchto řádků se jela Velká cena Malajsie silničních motocyklů. Při ní jen týden po Wheldonovi tragicky zahynul Ital Marco Simoncelli. V soutěži, ve které prakticky nechránění šílení bikeři sviští rychlostí přes 300 km/h, a co týden si lámou prsty, ruce, žebra, klíční kosti… Sluší se tuto soutěž, stejně jako IndyCar na oválech, označit za ‚civilizovanou zábavu‘? Možná právě tuto otázku se v současných dnech rozhodla důkladně zanalyzovat paní Smrt.“

Diskuse k článku

15 komentářů: “Z archivu: Je tohle ještě… „normální“?”

  1. Pet napsal:

    já si pamatuji dobu, kdy nebylo povinné zapínat si bezpečnostní pásy, tak jsem to nedělal, a přišlo mi to naprosto normální. Když se zapínání stalo povinností, strašně mě to štvalo a nadával jsem, kterej vůl to vymyslel. Dnes si neumím představit, že bych jel bez pásů i jen pár set metrů do obchodu pro rohlíky.
    Steně tak halo – byl jsem zásadně proti zavedení, ale teď ho vůbec nevnímám a ani při záběrech z kokpitu mě nenapadne, že mi ve výhledu něco zavazí (asi i díky nové grafice). Pro zavedení halo byla nejhorší ta dlouhá a zbytečná veřejná rozprava – kdyby se o tom tolik nepsalo a nediskutovalo, ale jednoho dne by se to objevilo na všech formulích bez dalšího vysvětlování, možná by někdo pár dní brblal, ale pak by to zase rychle vyšumělo.
    Lidský tělo není stavěny na nárazy v rychlostech 300 km/h. Buď tedy přijmeme skutečnost, že se někdy něco špatného přihodí, nebo namontujme do aut omezovače a piloti se můžou prohánět ukrutnou rychlostí 80 km/h. Až budou auta na dráze jezdit bez pilotů, kteří je budou řídit na dálku ze simulátorů, tak na oplátku budou tribuny bez fanoušků.

  2. Tomáš Richtr napsal:

    Ano, se vzájemnými myšlenkami a názory se neztotožňujeme.

  3. palik8 napsal:

    Tomáš Richtr – Abych to uzavřel: S vaším zamyšlením se neztotožňuji a myslím, že pro celý motorsport bude lepší, když se s ním neztotožní ani ostatní fanoušci, ani lidé, kteří se motorsportu věnují.

  4. Tomáš Richtr napsal:

    Jak říkám, jen takové zamyšlení. Já rozhodně nemám ambici nic rušit.

  5. palik8 napsal:

    Dobře, ale dáváte to do souvislosti s nehodou Bianchiho, nehodou v Belgii a systémem Halo. Navíc v úvodu tvrdíte, že vás oválové závody dodnes fascinují, ale podle toho, co píšete v článku, byste je nejraději zrušil. Zajímá mě proto, „co tím chtěl básník říci“.

  6. Tomáš Richtr napsal:

    jj284b, překvapuje mě, kde jste k tomu statistickému závěru přišel

  7. Tomáš Richtr napsal:

    palik8, podle mého názoru nejde o zpochybnění motorsportu, ale spíš zamyšlení na oválovými závody. Je to zajímavá podívaná, ale jestli už to není příliš velká ruská ruleta. Zamyšlení není zpochybnění.

  8. jj284b napsal:

    mna na tom clanku prekvapuje len to, ze sa tam nikde nespomina McLaren a Alonso… lebo poslednu dobu sa mi zda ze pan Richter o nicom inom ani rozpravat nevie…

  9. palik8 napsal:

    Tomáš Richtr: Dobrá, tak jsem to dočetl celé. Můj názor se ale nemění. Zajímalo by mě, proč máte tak rád motorsport, když tolik zpochybňujete jeho smysluplnost.

  10. Tomáš Richtr napsal:

    Jirko, přesně tak, úvaha.

  11. Tomáš Richtr napsal:

    Asi ze stejných důvodů jako vy…

  12. palik8 napsal:

    Tomáš Richtr: Smím se zeptat, proč?

  13. Jirka_1 napsal:

    Článek docela fest nic neříkající. Takové typy článků jsme se učili psát ve škole, mám dojem, že se tomu říkalo úvaha. Prostě slova pro slova.

    Řešíme smrtelné úrazy v motorsportu. Dobře. Tak si spočítejme, kolik za poslední rok zemřelo závodníků ve všech závodech pod hlavičkou FIA. Pak porovnejme s počtem mrtvých třeba v Praze nebo jiném kraji ČR. A pak v republice, Evropě, na světě. A budeme dál stupňovat – válka v Sýrii, Jemenu, Afghanistánu, Somálsku atd. Slušný nepoměr, že? A nebo když někde bouchne sopka, je velké zemětřesení nebo jen tak z plezíru spadne nějaká skála nebo sjede bahno či lavina přes vesnice v údolí. Přesto všechno o tom většina světa ani neví, resp. to nijak nepociťuje. Lidí je cca 7,7 miliard, denně jich zemře přirozenou smrtí skoro 160 000 a zároveň se jich přes 200 000 narodí. Ale jak to říkal Stalin – smrt jedince je katastrofa, smrt milionů je statistika…

    Apollo 13 – kvůli třem jedincům se vynaložilo obrovské úsilí a také peněz na to je dostat z vesmíru na Zemi živé. Obrovská sláva. Mezitím se poslaly do Vietnamu další tisíce vojáků zemřít. Beze slávy, v tichosti.

    Ale k věci – motorsport je vyhazování peněz do kanálu, už dávno to není o technologiích pro cestovní vozy, už je to pouze o zábavě pro lidi a touze jiných lidí jezdit legálně rychle a třeba si na tom ještě namastit kapsu. Někdo při tom zemře? Je to jeho volba, každý víme, že sednout za volant je i v civilu jednou nohou v hrobě a druhou v kriminále. Smysl závodění na ovále mi dodnes uniká, je to jen a pouze o výdrži a umění zatáčet doleva v extrémní rychlosti. Amíci jsou v tomhle ohledu zvláštní sorta.

    Každý jednou zemře, někdo v posteli, jiný se rozmlátí v autě, další zemře na nějakou nemoc. Tak proč to stále řešit…

  14. Tomáš Richtr napsal:

    Váš příspěvek jsem, proboha, raději ani nedočetl

  15. palik8 napsal:

    Proboha, já to raději ani nedočetl. Kdyby totiž takto uvažovali všichni, musela by Formule 1 a možná celý motorsport skončit. Na Formuli 1 mi dnes vadí spousta věcí. Jednou z nich je v posledních letech až neuvěřitelná bezpečnostní hysterie. Když v Kanadě 2007 tvrdě havaroval Robert Kubica a vyvázl jen s lehkým zraněním, všichni si pochvalovali, jak jsou vozy F1 bezpečné. Přitom už tehdy jsem si říkal, že F1 je sice mnohem bezpečnější než dříve, ale přijde den, kdy prostě znovu dojde ke smrtelné havárii. Co to však způsobí, to jsem vážně nečekal. Stačilo několik smrtelných havárií v jiných sériích (včetně té Wheldonovy) a jedna přímo v F1, a vše se vyvinulo v až paranoidní náladu. Dnešní myšlení v F1 na mě zkrátka působí dojmem, že kdyby si pilot při nehodě zlomil nehet, byly by okamžitě zavedeny titanové rukavice. Jakoby nějaká větší havárie byla něco šokujícího, nedej bože aby se ještě pilot zranil. Když si uvědomím, kolik zdravotních problémů potká v kariéře hokejistu, atleta nebo alpského lyžaře, musím se jen zasmát. Snaha udělat Formuli 100% bezpečnou by ji jen zabila. Navíc když dnes vidím, co si ve vysokých rychlostech dovolují Magnussen nebo Verstappen, říkám si, jestli by to nakonec nemělo opačný efekt. Piloti by získali pocit nezranitelnosti a začali by se chovat jako dobytci. Rozhodně netvrdím, že se nemá dbát na bezpečnost. Dnes už nehrozí, že by vůz při havárii narazil do stromu, do elektrického sloupu nebo skončil mezi diváky. Udělal se velký pokrok. Ale smrt k motorsportu patřila, patří a měla by patřit dál. Formule 1 dnes není žádný krvavý sport, bilancí jediné smrtelné havárie za posledních dvacet let se nemůže pochlubit žádná jiná elitní série. Ale měla by zůstat nebezpečná, to je totiž na ní to atraktivní. Fanoušky kromě soubojů na trati přitahují i velké havárie. Nikdo samozřejmě nechce vidět piloty umírat, ale to je prostě součást hry a pokud se to některému pilotovi nelíbí, může vždycky odepnout pásy, sundat přilbu a jít dělat něco jiného. Nikdo je nenutí do těch monopostů vlézt.

Napsat komentář