Wolff byl v Antonelliho věku “idiot”
Šéf Mercedesu Toto Wolff vyzdvihuje Antonelliho, který při svém debutu v F1 ukázal své dovednosti, zatímco Rakušan v 19 letech vyváděl skopičiny.
Kimi Antonelli uzavřel svoji premiérovou sezonu coby závodník formule 1 úspěšně, když se umístil na celkové sedmé příčce se 150 body, přičemž ztratil pouhých šest bodů na sedminásobného šampiona Lewise Hamiltona.
Antonelli vstoupil do formule 1 jako osmnáctiletý, čímž se stal třetím nejmladším jezdcem v historii. Přes několik zaváhání se však za svoje výkony nemusí vůbec stydět, ba naopak.
“Jde o tom, že když mluvíme o Kimim, jsme brutálně upřímní. Ať už když se daří, nebo když se nedaří,” začíná své hodnocení Italovy sezony Wolff. “A pak si člověk uvědomí, že nemluví s dospělým. Kimi je spíše dítě než dospělý. A je potřeba si neustále připomínat, že mu je teprve 19. Ano, v autě je profesionál a motokárám i závodění se věnuje celý život.”
Rakušan si uvědomuje, že Antonelli není vůbec v záviděníhodné pozici, protože ačkoliv je stále dítě, je od něj očekáváno to, co se čeká spíše od dospělých a zkušených závodníků. Na rozdíl od ostatních nováčků se musel naučit okamžitě “plavat” v top týmu, zatímco ostatní mladíci měli šanci rozkoukat se ve slabších týmech, kde na ně není vyvíjen takový tlak.
“Ale co se týká vyspělosti, očekáváme jakési zrychlené dospívání, které je téměř až příliš náročné. Byl do této situace hozen rovnýma nohama a když se podíváte na některé ze slabších závodů, je ta zkušenost prostě ohromující – veškerý zájem, mediální tlak, všude se o vás píše.”
Wolff: Já byl v 19 letech idiot
Zdůrazňuje, že laťku měl Antonelli nastavenou od “extrémně rychlého a zkušeného týmového kolegy” opravdu vysoko, “a přesto si s tím poradil. Myslím si, že to ukazuje, že má do budoucnosti velký potenciál.”
“Když mi bylo 19, byl jsem tak trochu idiot,” pokračuje v podcastu Beyond The Grid s úsměvem.
Ohromilo ho zejména to, jak se vypořádal s enormním tlakem a přiznává, že se občas musí krotit: “Já bych tlaku, kterému je vystaven, neodolal. Proto jsem, když s ním mluvím, někdy trochu přísný – musím se téměř zastavit a říct si: ‘Počkat, vždyť je to ještě dítě.’ A pro nás je to také docela zajímavá lekce.”
“Myslím, že mou rolí je se o něj starat, chránit ho před možnými přešlapy, vést ho, dát mu ruku kolem ramen, když je to těžké, ale být otevřený a upřímný, když se zrovna nedaří,” uzavřel Wolff.
