Winkelhock a spol.: Nejkurióznější debuty všech dob
Říkají vám něco jména jako Ernst Loof nebo Marco Apicella? Pravděpodobně ne, ale přesto i oni se zapsali do historie formule 1.
Mnoho mladých závodníků sní o svém prvním startu ve formuli 1. Pro některé se tento sen skutečně splní – ale pro jiné se může změnit v noční můru. Ne vždy totiž debut proběhne tak, jak by si člověk přál.
Své o tom ví Isack Hadjar. Mezitím to vypadá, že se Francouz ve formuli 1 usadil, ale začátek sezóny pro něj byl všechno, jen ne šťastný. Jezdec týmu Racing Bulls se totiž vůbec nedostal na startovní čáru.
Zatímco jeho 19 soupeřů stálo v březnu v Melbourne na startu, závod už pro nováčka skončil. Hadjar totiž za velmi obtížných podmínek udělal osudovou chybu – ještě během zaváděcího kola rozbil své auto.
Kontrolu nad vozem ztratil už ve druhé zatáčce a narazil pozadu do bariéry. Viditelně zdrcený se pak vracel do garáže, což tehdy poradceRed Bullu Helmut Marko označil za “trochu trapné”.
Dnes se ale Hadjar tomuto momentu pravděpodobně už zasměje – jeho debut každopádně patří mezi ty nejkurióznější v historii Formule 1.
Markus Winkelhock – GP Německa 2007
Existují však i pozitivní příklady. Každý zarytý fanoušek formule 1 si určitě vzpomene na Markuse Winkelhocka, který s minimálními zkušenostmi za volantem vozu královny motorsportu nahradil v roce 2007 v domácí GP Německa na Nürburgringu v týmu z chvostu pole Spyker Christijana Alberse. To, že startoval z posledního místa, nikoho nepřekvapilo. Ovšem nikdo nečekal to, co přišlo poté.
Spyker šel do obrovského risku, který, jak se později ukázalo, měl doslova cenu zlata. Jelikož hrozil déšť, tým se rozhodl ještě na konci zaváděcího kola zavolat Winkelhocka do boxů pro pneumatiky do mokra. A ten opravdu dorazil. Zatímco Winkelhock v prvním kole v klidu kroužil, soupeři se nedokázali na slickách na trati udržet a hromadně vyjížděli mimo ni, či zajížděli do boxů.
Protože podmínky byly velmi špatné, ředitelství závodu se rozhodlo závod zastavit. Při restartu tak Winkelhock startoval z první příčky. Přestože ji udržel jen několik metrů a kvůli technickému problému později odstoupil, do historie se ale zapsal s nezapomenutelným debutem.
Michael Schumacher – GP Belgie 1991
Němci zkrátka šílené debuty milují. 16 let před kuriozní premiérou Winkelhocka se dostal do úzkých Eddie Jordan, jehož jezdec Bertrand Grachot byl zatčen za útok na taxikáře. Mladičkému Schumacherovi pomohla za volant drobná lež jeho manažera Wiliho Webera.
Ale tu mu později nemohl Jordan zazlívat, protože Schumacher všechny ohromil svým výkonem už v kvalifikaci, když v ikonickém zelenomodrém voze zaznamenal sedmý nejrychlejší čas a na startu stál dokonce čtyři pozice před svým zkušeným kolegou Andreou de Cesarisem.
V závodě mu štěstí nepřálo, protože ten pro něj skončil 500 metrů po zhasnutí červených světel kvůli problému se spojkou. Nicméně toto selhání nezastínilo jeho heroický výkon a nebránilo Benettonu, aby jej získal do svých řad – a to už od následují velké ceny.
Marco Apicella – GP Itálie 1993
Další domácí velká cena, další na hlavu postavený debut. Velká cena Itálie 1993 na Monze. A opět je na scéně Jordan.
Italský závodník Marco Apicella dostal šanci před domácím publikem. Jenže jeho debut měl jepičí život. Apacella totiž dojel pouze do první zatáčky, kde se připletl do hromadné nehody. Byl to zároveň jeho jediný start ve formuli 1, proto je jeho jméno často skloňováno s jedním nelichotivým rekordem, a sice nejkratší kariéra v F1 všech dob. To ale není pravda.
Ernst Loof – Nürburgring-Nordschleife 1953
Toto prvenství si totiž “ubránil” Ernst Loof, jehož jméno figurovalo v roce 1953 na startovní listině na legendární Nordschleife. Loof se kvalifikoval jako 31. a v závodě absolvoval pouze dva metry (!), než se mu rozbilo palivové čerpadlo.
Vincenzo Sospiri – GP Austrálie 1997
Loof ujel alespoň nějaký ten metr na rozdíl od Vincenza Sospiriho. Do formule 1 přišel jako úřadující šampion formule 3000. Šanci dostal u týmu Lola. Avšak v Melbourne byly monoposty Lola více jak 10 sekund za ostatními, což znamenalo, že se nekvalifikovali. Před dalším závodem to Lola definitivně zabalila…
Mark Webber – GP Austrálie 2002
Debut jak z říše snů, tedy alespoň z pohledu Minardi, které angažovalo talentovaného Australana Marka Webbera. Úvodní závod jim vyšel na výbornou. Po dvou letech bez bodu jim Webber přivezl před domácím publikem 2 body za páté místo (tehdy bodovalo pouze první šest jezdců).
Pro Minardi bylo páté místo nejlepším umístěním za posledních osm let. Po oficiálním ceremoniálu na stupních vítězů slavili Webber a šéf týmu Paul Stoddart tento skvělý počin na pódiu jako vítězství.
Jacques Villeneuve – GP Austrálie 1996
Villeneuve ukázal svůj nesporný talent už při svém debutu, když vypálil všem rybník – nejenže se kvalifikoval před týmovým kolegou Damonem Hillem, nýbrž získal premiérovou pole postition. Vše nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o senzační debut.
Ale na konci závodu postihla jeho williams technická závoda – únik oleje. Hill jej díky tomu dojel a uzmul vítězství. Brit vyhrál první tři závody, než se Villeneuve dočkal na Nürburgringu svého prvního triumfu. V celkovém hodnocení však na pozdějšího mistra světa Hilla nestačil, ale stát se vicemistrem světa během prvního roku v F1 také není k zahození…
Giancarlo Baghetti – GP Francie 1961
To, co se nepodařilo Villeneuveovi, se podařilo o 35 let dříve Giancarlovi Baghettimu z týmu FISA v Grand Prix Francie 1961 v Remeši. Ital měl k dispozici o 10 koní slabší vůz, než měla konkurence, ale přesto vytáhl z rukávu v kvalifikaci fantastické kolo, které mu vyneslo 12. místo na startu.
Byl to Baghettiho závod, ve kterém se postaral o velké překvapení, když s náskokem jedné desetiny na druhého Dana Gurneye triumfoval. Dodnes je tak jediným jezdcem, kterému se tento husarský kousek podařil hned při debutu (s výjimkou Silverstonu 1950). Na stupně vítězů se ale Ital už nikdy poté nepodíval.
Hans Heyer – GP Německa 1977 (Hockenheimring)
Bezpochyby nejkurióznější příběh se připisuje Hansi Heyerovi, který debutoval v roce 1977 na Hockenheimringu. Do závodu se sice nedokázal kvalifikovat, protože skončil se ztrátou 4,5 vteřiny na 27. místě, ale přesto do velké ceny odstartoval.
Start mu totiž umožnili jeho přátelé mezi traťovými maršály. Samozřejmě se jednalo o nelegální start. Jeho přítomnosti na trati si všimli ostatní až v devátém kole, když odstupoval kvůli technické poruše. Heyer byl ze závodu následně diskvalifikován – ze závodu, kterého se vlastně neměl vůbec zúčastnit.
