Vzpomínka na jednu z nejvýznamnějších osobností F1: Ikonického majitele týmu Jordan, Eddieho Jordana

Štítky: Eddie Jordan Zveřejněno 21. 03 2025 — Bára Goldmannová

Eddie Jordan, celým jménem Edmund Patrick Jordan, v mládí uvažoval o tom, že se stane knězem, nakonec se však rozhodl pro kariéru ve financích – pracoval jako úředník v Bank of Ireland. Práce bankéře jej však nenaplňovala, proto jeho další kroky směřovaly do oblasti podnikaní. Doba byla proti němu. Stávka jej totiž donutila hledat jiné způsoby obživy, takže se přestěhoval do Jersey, kde měl dvě zaměstnání, aby se uživil. V té době poprvé “přičichl” k motorsportu, když si vydělával na motokárovém okruhu Belle Vue v St Brelade.

Z brigádníka na motokárovém okruhu závodníkem

Myšlenka závodní kariéry se mu natolik zalíbila, že si po návratu do Irska koupil vlastní motokáru a v roce 1971 debutoval v irském motokárovém šampionátu, který ovládl. O tři roky později se přesunul do tamní odnože formule Ford. Po sezoně 1975 ve formuli 3 byl nucen si dát pauzu, protože si během závodu v Mallory Parku zlomil nohu. Když se noha vyléčila, zkusil štěstí v formuli Antlantic a sklízel další úspěchy. Jakožto nováček sezony 1977 vyhrál tři závody, aby o rok později zvedl nad hlavu tu nejcennější trofej – titul.

V sezoně 1979, kdy v šampionátu britské formule 3 začala platit nová pravidla ohledně přísavného efektu, jej angažoval tým irské závodní legendy Dereka McMahona, jenž podporoval Dereka Dalyho, Davida Kennedyho a Tomyho Byrna na cestě do F1. Stal se týmovým kolegou Stefana Johansona. McMahon v něm ale viděl ještě jiný potenciál, než ten na trati. Dal mu totiž také na starosti řízení týmu. Na trati dostával cenné lekce od pozdějších velkých jmen jako Nigel Mansell nebo Andrea de Cesaris.

Přestože na okruzích příliš nevynikal, tak přeci jen ještě dostal pár příležitostí, ukázat se za volantem. Kromě účasti v legendární 24 hodinovce v Le Mans v roce 1981, kde se o BMW M1 dělil s manažerem pěvecké skupiny Pink Floyd Stevem O’Rourkem a Davidem Hobbsem, hostoval na Silverstone v šampionátu Dunlop Rover 2016 GTI Challenge – doprovodné sérii GP Velké Británie. Dobrou vizitku si ale neudělal, protože po startu ze čtvrté pozice a následných hodinách skončil 10.

Jako závodník pohořel, ale jako manažer exceloval

Přestože jako závodník nedokázal prorazit, tak na svět motorsportu nezanevřel. Helmu pověsil na hřebík a začal zužitkovávat svůj podnikatelský talent. Zatímco se mu jako pilotovi nedařilo přilákat potenciální sponzory, v manažerské funkci exceloval.

Pravděpodobně si myslel, že formule 1 je pro něj nedosažitelná. Inu, z části to pravda byla – šance na angažmá v královně motorsportu byla na míle vzdálená, ale…

V roce 1980 založil rodák z Dublinu svůj vlastní tým nesoucí jeho jméno. Začátky byly vskutku krušné a stáj bojovala o přežití. Tým se dostal poprvé do povědomí v britském šampionátu F3 v roce 1983, kdy bojoval bývalý testovací jezdec Jordanu, Ayrton Senna, s pilotem týmu Jordan-Ralt, Martinem Brundlem. Brazilec Brundla porazil v posledním závodě šampionátu.  V roce 1988 tým poskočil o úroveň výše – do  Formule 3000, v němž s Johnnym Herbertem za volantem vyhrál svůj první závod. O rok později Jordan vyhrál mistrovství jezdců F3000 s budoucí hvězdou formule 1, Jeanem Alesim. Zároveň otevřel cestu dalším budoucím jezdcům královny motorsportu – Martinu Donnellyovi či Eddiemu Irvinovi.

Označení monopostu bylo terčem posměchu

V následujících letech se zdál být sen o vstupu Jordan Grand Prix čím dál blíže. Pomáhaly tomu početné úspěchy, které sklízel se svými svěřenci. V továrně v Silvestone sestavil s minimálním rozpočtem tým, který měl na starosti vývoj monopostu pro formuli 1. Gary Anderson spolu s Andrewem Gereenem a Markem Smithem navrhli vůz pod názvem Jordan 911. Byť byl představen na začátku roku 1991 v černém hávu, před začátkem sezony se debutant dočkal svých dnes již ikonických barev – zelené a modré, přičemž celému livery dominovalo logo titulního sponzora, výrobce nápojů 7-UP.

Označení “911” přilákalo pozornost Porsche, ale také jízlivých novinářů, což donutilo Jordana model přejmenovat na 191. Veterán mezi novináři Jabby Cromac se tehdy proslavil výrokem “Proč se vůbec snaží?” načež Jordan posměváčkům poslal jasný vzkaz: “Ať jdou do prdele. Ukážu jim.”

Hrdina, který přivedl do formule 1 množství legend

Kromě firmy 7-UP docílil dohody s dalšími velkými společnostmi jako Fujifilm či Tic Tac. Byť byla 191 konkurenceschopná a tým měl za sebou silné sponzory, na konci sezony se začaly dluhy navyšovat. Nepomohl tomu ani fakt, že jeho pilot Bertrand Gachot skončil na dva měsíce ve vězení poté, co nastříkal londýnskému taxikáři do obličeje pepřový sprej. Jordan byl rázem pro GP Belgie bez pilota.

Záchranné lano mu hodil nečekaně Mercedes, který uvolnil jistého Michaela Schumachera. Mladý Němec udělal takový dojem, že si vysloužil místenku v Benettonu. Jordan nakonec zimu přežil a v následujících sezonách tvrdě dřel, aby se v mistrovství udržel co nejdéle. Výsledky byly do konce dekády jak na houpačce. Vrcholem působení jeho týmu ve formuli 1 byla sezona 1999, kdy skončili na fantastickém třetím místě, čímž navázali na relativně vydařenou předchozí sezonu, kterou zakončili jako čtvrtí – v témže roce rovněž získali své první vítězství, když Damon Hill ovládl promočený závod na okruhu Spa-Francorchamps.

Prodej podílu a ztráta zájmu

Jordan prodal 40% podíl ve svém týmu soukromé investiční společnosti Warburg Pincus. Radost z nově nabytého bohatství otupila jeho soustředění. Zasvěcení si všimli, že zatímco dříve se Eddie plně soustředil na každý aspekt podnikání, po tomto bodě se začal stahovat do pozadí.

Objevily se potíže se zajištěním sponzorů, nejlepších technických pracovníků a motorů – a nedostatek financí a konkurenceschopnosti se odrážel i v rotujícím obsazení jezdců, od nichž se očekávalo, že si přinesou vlastní rozpočet. Do roku 2005 Jordan bojoval o udržení týmu nad vodou a nakonec se rozhodl prodat svůj zbývající podíl. Tým od té doby změnil několikrát majitele, než se dostal do rukou americkému podnikateli Lawrence Strollovi a od roku 2021 nese název Aston Martin.

Jordan posléze přesunul své podnikání do oblasti nemovitostí, dostihů a fotbalu a pokračoval v charitativní činnosti jako patron organizace CLIC Sargent (nyní známé jako Young Lives vs Cancer) a zároveň byl komentátorem na televizní stanici BBC a Channel 4.

Koupil si také další rezidenci v Jihoafrické republice, kde se stal sousedem technologického guru F1 Adriana Neweyho, který tam rovněž vlastní nemovitost. V roce 2024 Jordan působil jako Neweyho agent při jednáních o jeho vysoce sledovaném přestupu z Red Bullu do Aston Martinu.

Ačkoli na Velké ceny nejezdil často, zůstal v centru dění a jeho jedinečná kombinace vtipu a postřehů z něj udělala vyhledávaného experta v televizi a rádiu. V posledních letech založil podcast “Formula for Success” s bývalým jezdcem F1 Davidem Coulthardem.

Poté, co mu na jaře minulého roku diagnostikovali rakovinu prostaty a močového měchýře, podstoupil léčbu včetně několika kol chemoterapie, ale v prosinci bylo odhaleno, že se rakovina rozšířila do jeho páteře a pánve.

“Jděte se nechat vyšetřit,” vyzýval posluchače svého podcastu, “protože v životě máte šance.”

V posledních měsících podnikl kroky k zajištění svého odkazu a vedl konsorcium, které odkoupilo profesionální část rugbyového klubu London Irish z nucené správy s cílem vrátit ho do soutěže v roce 2026.

“S hlubokým zármutkem oznamujeme, že zemřel Eddie Jordan OBE, bývalý majitel týmu formule 1, televizní komentátor a podnikatel. Zemřel pokojně s rodinou po svém boku v Kapském Městě v časných ranních hodinách 20. března 2025,” stojí v oficiálním prohlášení rodiny Jordanových. “EJ přinášel všude, kam přišel, charisma, energii a irský šarm. Všichni cítíme bez jeho přítomnosti obrovskou prázdnotu. Bude chybět tolika lidem, ale zanechal po sobě spoustu skvělých vzpomínek, které nám i přes zármutek vykouzlí úsměv na tváři.”