V nouzi poznáš přítele
Hrdina dne: fanoušek McLarenu
Že je to průšvih, se už nemusí opakovat. Je, a je velký. A dá se na něj podívat z několika úhlů pohledu. Z pohledu běžného fanouška se jedná o nedůstojný trapas, který je terčem posměchu, vtipů a urážek. Pro jezdce, kteří se navíc dělí o tři tituly mistra světa, to je profesně extrémně frustrující zkušenost, ze které zatím není východiska. Zajímavý je ale také korporátní pohled, který v sobě míchá všechny myslitelné odrůdy byznysu: marketingu, technologií, financí, průzkumu a vývoje, výroby, provozu, atd. atd. atd.
Pro vrcholného manažera je to obrovské selhání. Ptáme se, co Honda dělala celý rok 2014, když měla přístup sice ne k detailních technickým informacím, ale informacím typu, kde je největší problém a jaké části pohonné jednotky jsou nejslabším článkem, a které naopak představují největší výzvu. Ale znáte to: každý zkušený projektový manažer vám řekne, že na začátku projektu se řeší marginálie, a dohání se všechno až na poslední chvíli. Jinými slovy: i kdyby Honda měla na přípravu k dispozici tři roky, výsledek by nebyl o moc jiný. Bohužel.
Pokud je ale skutečně pravda, že některé vlivnější síly tlačí na Hondu, aby se z F1 stáhla, tak to je podle mého názoru obrovská chyba. Ono to při vzpomínce na komunistické pětiletky zní velmi trapně, ale na plánování přeci jenom něco je, a dnešní netrpělivý svět chce výsledky HNED. Ale objektivně řečeno, projekt hybridní pohonné jednotky pro F1 je co do složitosti tak náročný, že při pragmatickém vyhodnocení jeho proveditelnosti se jedná o projekt se životním cyklem tří až pěti let.
Ostatně, podívejte se na Red Bull, který podle mého názoru k tomu po odkoupení Jaguaru přistoupil právě velmi pragmaticky. Hovořilo se přibližně o čtyřech letech, které si cesta na vrchol vyžádá. A umístění na konci každé ze sezon vypadala následovně: 7., 7., 5., 7., 2. místo a pak titul. Know-how a odbornost, kterou si Red Bull a sesterské firmy během tohoto statečného projektu vybudovaly, je nedocenitelné. (O to větší překvapení, že je Dietrich Mateschitz ochoten toto všechno zbourat ze dne na den, ale o tom tento materiál není.)
Ti, kteří tlačí na Hondu, aby raději odešla, jsou spíše příznivci metody ‘pokus – omyl’ než znalci skutečných potřeb toho, jak se z takového globálního průšvihu dostat. Je nutné bojovat. Samozřejmě ne noži, samopaly či zbraněmi hromadného ničení. Ale aplikací organizačních, technologických a všelijakých dalších expertiz. Je potřeba se vykašlat na takzvanou ‘politiku’ a ‘diplomacii’ a rozdíly v kulturním prostředí obou firem (McLaren a Honda). Na to není čas.
Podívejte se na průšvihy Nissanu v Le Mans. Při pohledu zvenčí tyto projekty vypadají jako strašlivý průšvih (což taky jsou), ale firma se nebojí v situaci, kdy pochopí, že filozofie koncepce a řešení míří do slepé uličky, šlápnout na brzdu, přiznat si realitu, a zkusit najít lepší cestu. To samozřejmě neznamená, že by tým McLaren – Honda měl účast ve zbývajících závodech sezony vypustit (protože on ani nesmí), ale ať představitelé McLarenu či Hondy přestanou oblbovat veřejnost různými marketingově zdechlými průpovídkami a ze zbytku sezony si transparentně udělají testovací jízdy F1. To vše s cílem, aby inženýři nabrané zkušenosti promítli do řešení 2016, které zjevně žádá zcela jinou filozofii, při testech v Barceloně jej nastavili do solidně fungujícího paketu a během velkých cen už jen ladili.
Protože například Ferrari je živým důkazem toho, že to prostě jde! A Ferrari sezony 2016 bude ještě lepší.
Čímž se dostáváme k jádru věci: velmi jsou mi sympatičtí fanoušci, kteří podporu týmu McLaren nevzdávají. Ono fandit nejlepším je vždycky snadné, ale zkuste dnes být zuřivým fanouškem tandemu McLaren – Honda. A nesouhlasím se slovy Garyho Andersona, podle kterého McLaren ztratil svou proslavenou profesionalitu. Jak možná víte, Pavel Turek s Ronem Dennisem velmi úzce spolupracoval, a já po léta spolupracoval s Pavlem Turkem (a děje se tak nadále). Tudíž jsem si o Ronu Dennisovi vyslechl řadu neoficiálních a veřejnosti neprezentovaných informací.
A mohu vás ujistit, že Ron Dennis je v současné době nejvíce trpícím manažerem a šéfem závodního týmu na této planetě. A ukázat se na Suzuce před objektivy kamer a mikrofony krvelačných novinářů je projevem nejen velké statečnosti, ale také odhodlání a vůdčího nadání. Ale se svázanýma rukama za zády se basketbal strašně špatně hraje a podobná omezení dnes představují pravidla formule 1 kolem motorů.
Neumím odhadnout, za jakých okolností se to stane, zda s Hondou nebo bez ní, ale na této úrovni McLaren nezůstane. Jednoduše a prostě proto, že je to pro jeho majitele bytostně nesnesitelné. (A některé má prohlášení typu “to je neuvěřitelné” jsou vlastně ventilací právě velmi silného soucítění!) Neumím ani odhadnout, zda to bude za rok či tři. Ale tohle tuhé období jednou skončí.
Plivat špínu, posmívat se, nadávat, to je všechno strašně snadné. A netrpělivost k tomu je dárkem zdarma. Ale beton neztvrdne za pět minut a oblíbenou projektovou praktiku, tedy že když se nestíhá, tak devět žen porodí dítě do měsíce od početí, v praxi ještě nikdo neověřil.
Je nutné uvěřit tomu, že McLaren ví, jak dosáhnout toho, co chce, a Honda to bude umět. Do té doby čest všem věrným, kteří tento fascinující boj na všech myslitelných frontách sledují a vítězství v něm podporují. Protože v nouzi poznáš přítele. A pravého fandu.
Diskuse k článku