Sice jsem byl (a jsem) zastáncem myšlenky, že by se Formule E neměla pokoušet srovnávat s Formulí 1, ale tento týden v Monaku proběhlo oficiální představení monopostu 3. generace. Naštěstí u příležitosti dalšího závodu šampionátu, tak aby karbonová stopa daná cestováním byla co nejmenší…
Vidina stylového představení podoby vozů pro nadcházející roky převážila, a tak se víc než o závodě v Monaku mluví o tom, jak monopost vypadá. O design se postaralo studio Stellantisu a pokud se budeme striktně bavit o vizuálním pojetí, šlo hlavně o to se fyzicky zbavit dojmu, že Formule E je kdesi na pomezí monopostu a prototypu. To se povedlo, i když designéři nezapřou, že vůz bez zadního spoileru je inspirován plánovaným hypercarem Peugeotu. Přední kola jsou odkrytá a opticky z monopostu vystupuje písmeno V. Záleží samozřejmě na zbarvení vozu, což bylo také důležité kritérium pro týmy. Stávající vozy totiž tolik vystupovaly ze zavedených standardů, že bylo obtížné graficky pracovat s reklamními plochami. První návrhy závodních liveries vypadají skvěle a koneckonců podtrhují slova některých závodníků, že líbivost tvaru monopostu je v přímé úměře s použitými barvami. Ne všichni jezdci, kteří měli v listopadu možnost poprvé vůz spatřit, totiž nový model považovali za líbivý, jakkoliv hlavně boční profil vozu zůstává unikátním.
Důvodem jejich obav ale mohlo být i to, co z roviny designu přechází do praktického využití. Kratší a lehčí vůz je vždycky vítán, ale kombinace odkrytých předních kol spolu s tamním hnacím ústrojím schopným generovat až 250 kW při dobíjení může způsobit velké problémy při tolik častých soubojích kolo na kolo. A ty k elektrickým formulím prostě patřit musí. Nedovedu si představit situaci, kdy by zástupci šampionátu přišli s tím, že se pojede pouze na trvalých tratích a koncept návštěv metropolí bude zapomenut. Ostatně už zmiňovaná karbonová stopa se promítla i do technického zpracování šasi. K už známé recyklovatelnosti pneumatik Hankook připočtěme fakt, že i komponenty budou vyrobeny z použitých materiálů. Osobně doufám, že třetí generace vozů poslouží jako platforma pro další technologie, které bude možné zastavit do takto kompaktního monopostu. Mluví se o možnosti mít motor pro každé kolo, separátní řízení každého kola, aktivní zavěšení. Prostě Vé jako vývoj.
Vé… Vé jako Vesuv, vivisekce, Vietnamská válka. (Jako fanoušek seriálu Přátelé jsem si to nemohl odpustit, S04E03)
Vé jako – vítězství. V Římě si na tuto vzácnou komoditu udělal monopol Mitch Evans, ale Monako je možná nejtěžší závod k předpovědím. Věřím, že stejně jako loni, kdy se konečně jelo na plném profilu trati, bude kvalifikace nejtěsnější v roce a závod jakbysmet. Rozestupy v tabulce jsou po pěti jízdách stále malé a po solidním italském vystoupení se znovu vytáhne tým DS, tentokrát možná s Antoniem Felixem da Costou, který byl ve Věčném městě hodně bit. V lepší polovině tabulky ale najdeme povětšinou oba jezdce z předních týmů, čest výjimkám Robinu Frijnsovi a Jakeu Dennisovi. Osobně jsem zvědavý na rychlost mercedesů, protože minule zdaleka ne všechny vozy měly potřebnou rychlost, což neplatí jen o továrním týmu, ale především o tom zákaznickém, který po úvodním double headeru měl slušně našlápnuto.
Vé jako Venturi má jistě velká očekávání vrátit se po třech závodech alespoň na stupně vítězů. A to na domácí půdě v – možná na dlouhou dobu poslední – sezóně, kdy stále závodí pod monackou licencí. Od příštího roku totiž Venturi bude spolupracovat s Maserati, které je jedním z už potvrzených deseti týmů ve startovní listině. Tým před devíti lety pomáhal zformovat Leonardo di Caprio, který poté stál i za filmem And We Go Green, který zajímavým způsobem mapuje počátky Formule E. Středomořské knížectví letošním kalendářem potvrdilo, že elektrické monoposty ve svých ulicích rádo uvítá každý rok, což je jasný signál toho, že se rozjezd povedl. Teď je třeba začít s natáčením pokračování. Možné záběry pro sequel nabídnou legendární místa v Sainte Devote, Mirabeau či La Rascasse už tuto sobotu.