Tsunodu angažmá v Red Bullu “vysálo”. Vůbec jsem si neužíval život, přiznal

Tsunodovo působení v rakouské stáji bylo katastrofální. S odstupem času přiznal, že ho enormní tlak, pod kterým se ocitl, psychicky i fyzicky zcela vyčerpal.

Štítky: 2025 2026 Racing Bulls Red Bull Yuki Tsunoda Zveřejněno 18. 09 2026 — Bára Goldmannová

Stejně jako jeho předchůdci si i Yuki Tsunoda v sesterském týmu Red Bullu, Racing Bulls, počínal velmi dobře. Loni však po úvodních dvou závodech sezony přišlo nečekané povýšení. Liam Lawson totiž v Red Bullu výrazně zaostal za očekáváním a rakouská stáj se rozhodla dát šanci právě Japonci.

Tsunoda si po několika povedených testech věřil a tvrdil, že mu vůz Red Bullu sedí. Očekával proto, že bude Maxu Verstappenovi mnohem blíže než Lawson. Jenže s postupem sezony se ukazovalo, že realita bude výrazně odlišná. Tsunodovy výkony se nezlepšovaly a zůstávaly na míle vzdálené očekáváním.

Po 22 závodech měl na kontě pouhých 33 bodů, přičemž jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo v Ázerbájdžánu. Ani v kvalifikacích se mu nedařilo. Do poslední části se probojoval pouze sedmkrát a hned pětkrát vypadl už v Q1. Na poměry pilota Red Bullu šlo o výrazně podprůměrné výsledky, a tak jeho působení v rakouské stáji na konci sezony skončilo.

Jak Tsunoda, tak Lawson a další Verstappenovi bývalí týmoví kolegové odcházeli z Milton Keynes zlomení. Tsunoda v podcastu Beyond The Grid promluvil o tom, jak se tehdy cítil: “Rok 2025 byl rozhodně nejtěžším rokem mé kariéry a naučil jsem se během něj obrovské množství věcí. Jsem typ člověka, který se dokáže mezi závodními víkendy zregenerovat třeba dobrým jídlem nebo něčím podobným. Ve druhé polovině sezony jsem s tím ale začal mít opravdu velké problémy. Když jsem se vrátil domů, cítil jsem se nějakým způsobem úplně vyčerpaný.”

Vyčerpaný Tsunoda zkrátka nedokázal najít motivaci, která by ho posouvala vpřed. Dokonce odhalil, že ho to “už nebavilo” a nejhorší pro něj v tak náročném období bylo, že se neměl o koho opřít, protože všichni jeho blízcí byli příliš daleko.

“Normálně se dokážu zresetovat a načerpat novou energii, když si dopřeju něco, co mám opravdu rád, nebo dělám něco, co mě baví. Tentokrát se ale ta energie nevracela. Nikdy nepřišla zpět a závody mezitím stále pokračovaly, jeden za druhým. Zažíval jsem obrovské vzestupy a pády a v určitém okamžiku jsem si uvědomil, že si vlastně vůbec neužívám život. Nebavilo mě to, v jaké jsem situaci, a pravděpodobně jsem si ani tolik neužíval samotné závodění ve formuli 1 jako během prvních tří let.”

“Bylo to pro mě velmi těžké období. Snažil jsem se proto i mimo závodění přijít na to, co s tím můžu dělat a jak si pomoct. Když se na to dnes podívám zpětně, přemýšlel jsem, jestli existuje něco jiného než jídlo a podobné věci, co by mě dokázalo udělat šťastným. Normálně jsou to především přátelé, jenže většinu z nich mám v Japonsku. A tehdy mi vlastně došlo, že jsem od Japonska daleko. Něco takového jsem si snad naposledy uvědomil během své první sezony ve formuli 3.”

“Řekl jsem si, že je to něco, co musím vyřešit sám. Hodně mi pomáhali psychologové, trenér a další lidé, ale ve druhé polovině sezony byl program závodů opravdu nabitý, takže to bylo velmi náročné období. Zároveň mi ale ten rok dal příležitost podívat se mnohem hlouběji sám na sebe než kterýkoli předchozí.”

Tsunoda nakonec o své místo na startovním roštu přišel. Do Red Bullu byl povýšen Isack Hadjar, zatímco za Racing Bulls si odbyl debut ve formuli 1 Arvid Lindblad. Japonec se tak stal rezervním jezdcem obou týmů.

Po letní přestávce však dostal další šanci. Hadjar si poranil zápěstí, do Red Bullu proto jako jeho náhrada zamířil Lawson a uvolněné místo v Racing Bulls připadlo právě Tsunodovi. Šestadvacetiletý Japonec tak mohl od Zandvoortu nastoupit do posledních tří Velkých cen a věří, že díky náročnému období v roce 2025 je dnes lepším jezdcem.

“Nemyslím si, že někdy ještě zažiju takový tlak, takové trápení a tak těžké chvíle jako v roce 2025,” pokračoval Tsunoda, jehož slova cituje portál Motorsport.com. “Od té doby jsem čelil spoustě velkých výzev. Nějakým způsobem si ale dokážu užívat i chvíle pod tlakem a cítím se v nich velmi komfortně. Naskočil jsem do vozu, který jsem nikdy předtím neřídil, čekala mě sprintová kvalifikace a VCARB si vedl velmi dobře – v Poháru konstruktérů byl pátý. V závodě tedy člověk nemohl nic pokazit, chtěl získat body. A přesto jsem si říkal, že jsem vlastně úplně v pohodě. Necítil jsem na sobě takový tlak.”

Zažije ještě někdy ve své kariéře něco tak náročného jako loni? “Nemyslím si.”