Téma: Sprinty jsou matoucí. Výhra Hamiltona je důkazem
Lewis Hamilton vyhrál první závod v barvách Ferrari. Reálně ale vítězem velké ceny s Ferrari stále není. Matoucí, že?
Zažili jsme to již s Oscarem Piastrim. Australský závodník vyhrál sprintový závod v Kataru v roce 2023. Někdo to bral jako první výhru Piastriho ve formuli 1, nicméně oficiálně se jako první výhra považuje za tu při GP Maďarska o rok později.
Čína hostila druhý závod mistrovství světa F1 v roce 2025 a stejně jako v roce minulém, i letos jsme se mohli na okruhu v Šanghaji těšit na formát sprintového víkendu. V něm přišlo příjemné překvapení. Nejrychlejší čas ve sprintové kvalifikaci zaznamenal Lewis Hamilton ve Ferrari.
Následující den to bylo ještě lepší. Hamilton suverénně ovládl sprint a dojel si pro své první vítězství v barvách Ferrari. Mělo to emoce, mělo to grády. Reálně ale šlo pouze o sprint a v historických tabulkách má Hamilton stále 105 vítězství a 104 pole positions, z toho žádné s Ferrari.
Je statistické zaznamenávání sprintů správné?
Od uvedení sprintů do formule 1 jsme byli svědky 19 závodů toho typu. Z pohledu statistik se zatím sprinty příliš neřeší, jelikož se nepropisují do historických statistik výher nebo pole positions. Jiné je to u bodů – body, které vyjede ve sprintu, se vám do historických tabulek započítají.
Pravděpodobně by nebylo fér, kdyby měl sprint s méně než třetinovou délkou hlavního závodu stejnou statistickou hodnotu jako hlavní závod. Pro zajímavost – z 19 dosavadních sprintů jich hned 11 vyhrál Max Verstappen. Pokud by byly sprinty započítávány do hlavních statistik, Verstappen by měl na kontě již 74 vítězství.
Sprinty si tedy tak trochu žijí vlastním životem. Obdobná situace je v podstatě v motocyklovém šampionátu MotoGP. Zde mají sprinty ještě větší váhu. Jezdí se totiž každý závod a za vítězství je k dispozici 12 bodů, přičemž boduje hned 10 jezdců. Stejně jako ve formuli 1 se zde výhry do celkových statistik nezapočítavají.
Neokradne vítězství ve sprintu radost z “opravdového” vítězství?
Vraťme se k sobotní dominantní jízdě Lewise Hamiltona. Sedminásobný mistr světa byl po sprintové výhře středem pozornosti a jak on, tak jeho tým si všechnu pozornost zasloužili. Tak trochu ale bojuji s tím, jestli tato výherní “ochutnávka” nemůže pokazit dojem z prvního opravdového vítězství Hamiltona s Ferrari.
Když se opět vrátím k Oscarovi Piastrimu, jeho první výhra ve formuli 1 byla ověnčena kontroverzí v podobě týmové režie jeho týmu. Když tuto kontroverzi pomineme, média připomněla, že Piastri již ve formuli 1 vyhrál, byť se jednalo o sprint. Dost možná by i bez zmíněné kontroverze nebylo nadšení z premiérové výhry v hlavním závodě takové, jaké by se slušelo.
Už víme, jaké to je, když Lewis Hamilton s červeným Ferrari stojí na P1 a raduje se z výhry. Ale vlastně to nebyla ta pravá výhra. Není to kritika sprintu, jen se jako milovník statistik občas v moderní F1 ztrácím.
Na druhé straně bylo skvělé vidět, jak je sprintový formát víkendu schopný přinést různé výkonnostní rozdíly v různých částech víkendu. Zatímco ve sprintové části Hamilton zářil, v hlavní části víkendu svůj výkon společně s Ferrari zopakovat nedokázali. Sprint je matoucí, ale rozhodně má své místo v moderní F1.
