Téma: Hamilton si sám sobě potřeboval připomenout, kým je. Má na titul?
Lidé přestávali věřit, ale sedminásobného mistra světa jednoduše nesmíte podceňovat. Lewis Hamilton za Ferrari konečně vyhrál a vypadá to, že nemusí jít o ojedinělou záležitost.
Když byla začátku roku 2024 oznámená přestupová bomba v podobě odchodu Lewise Hamiltona od Mercedesu k Ferrari, fanoušci si malovali ty nejkrásnější scénáře – Hamilton bude tím kdo svým osmým titulem vrátí legendární stáj na vrchol.
Od roku 2022, tedy nástupu tzv. “ground effect” éry, to Hamiltonovi příliš nejelo. Kdysi suverénní pilot se spíše trápil a jeho jediná výhra na trati přišla při domácí GP Velké Británie v roce 2024. O závod později přišlo další vítězství po diskvalifikaci týmového kolegy George Russella z prvního místa.
68 závodů a dvě vítězství. Poslední tři roky s Mercedesem už byly jen stínem legendárního tažení v letech 2014 až 2020, kdy Hamilton získal šest ze svých sedmi mistrovských titulů.
Přestup k Ferrari se tak zdál být ve správnou chvíli. Nové prostředí, nová motivace. Dokázat, že na to má i ve věku, které začíná číslovkou čtyři.
Jenže přišel mírný šok. Hamilton na tom byl ještě hůře než v posledních letech u Mercedesu a kromě jediného vítězství ve sprintu v Číně se rokem 2025 protrápil. Žádné stupně vítězů (poprvé v kariéře) a na konci roku více než 80-ti bodová ztráta na týmového kolegu Charlese Leclerca.
Mnozí začali Hamiltona odepisovat a posílat do důchodu. Ať uvolní sedačku mladým talentům. Pravdou je, že na úroveň Hamiltonových schopností byl rok 2025 opravdu špatný. Jenže Hamilton i lidé ve Ferrari věděli, že Řím nelze postavit za rok. Hamilton si musel na plno věcí zvykat a dalších plno věcí si musel prosadit.
Rok 2026 je zlomový. Nová pravidla, druhý rok s týmem, o rok starší. Pokud to nepůjde letos, tak už pravděpodobně nikdy. A světě div se, Hamilton zrychlil. Už v prvním závodě v Austrálii šlapal na paty Leclercovi a skončil těsně čtvrtý. V Číně přišlo premiérové pódium v barvách Ferrari – načekal se na něj více než kterýkoli jiný pilot Ferrari před ním. Poté přišla série průměrných závodů, kde měl navrch Leclerc. Opět se začaly objevovat komentáře, že Hamiltona skutečně dohání věk a na více než občasné záblesky geniality to nebude.
Jenže přišla Kanada. Skvělé tempo, v cíli druhé místo. Nejlepší dosavadní výsledek kariéry. Okruh v Montrealu Hamiltonovi historicky sedí, vyhrál zde sedmkrát. Nic to neznamená. Další závod, další druhé místo! Tentokrát je to v ulicích Monaka, kde se chyby neodpouští. To letos pocítil Leclerc, který boural v kvalifikaci i závodě. Hamilton naopak udržel chladnou hlavu a svého týmového kolegu opět předčil.
To už není náhoda. Dvě druhá místa zažil naposledy v roce 2022. Na řadě je Barcelona, další okruh, který pro něj patří mezi ty lepší. V sobotní kvalifikaci mu chybělo pouze šest setin k pole position! Hamilton byl opět plný energie a po sobotě cílil na vítězství. Takové sebevědomí jsem od něj v této části víkendu viděl naposledy v roce 2021.
V neděli Hamilton doručil. Díky skvělé zvolené strategii, tempu a následnému výjezdu virtuálního safety caru se sedminásobný šampion dostal před do té doby vedoucího George Russella a ujel mu o 20 sekund. Výsledkem bylo první vítězství v barvách Ferrari, 106. celkově a 249. pro legendární stáj, která naposledy vyhrála v Mexiku v roce 2024. Je Lewis Hamilton skutečně zpátky?
Připomněl si, kým je
Je vcelku paradox, když o sobě statisticky nejúspěšnější pilot v historii formule 1 pochybuje. Jenže taková byla realita. Lidově řečeno je vám k prdu více než 100 vítězství, 100 pole positions a sedm mistrovských titulů, pokud je to minulost a vaše poslední výsledky jsou za očekáváním sebe samého i veřejnosti.
Vidět rozhovory s Hamiltonem v průběhu minulé sezóny bylo někdy velmi bolestivé. Několikrát během rozhovorů připustil, že je bezradný, k ničemu nebo pomalý. Ano, toto byly skutečně jeho slova. Slova šampiona, který ještě před několika lety válcoval konkurenci a získával jeden titul za druhým.
Po síti v minulém roce začalo kolovat legendární video, kde fanoušek řve na Hamiltona: “Lewis, remember who you are”! Hamilton se usmál, poslal fanouškovi vztyčený palec a šel dál. Tato fráze jakoby se od té doby stala hnacím motorem. Hamilton si skutečně sám sobě musel dokázat, že i v pokročilém věku a v nové stáji dokáže podávat výkony, které budou odpovídat jeho standardní úrovni.
Může pomýšlet na titul?
Ne, nezbláznil jsem, když Lewise Hamiltona po jedné výhře po dvou letech zařazuji do konverzace o mistrovský titul. Je tu hned několik bodů, kvůli kterým musíme tento scénář brát vážně.
V první řadě musím připomenout to, co jsem již zmínil výše. Lewis Hamilton je ve skvělé formě a jeho výsledky nejsou náhodou. Současná generace monopostů mu sedí mnohem více. Do formy se dostává také Ferrari obecně. V Barceloně měl být italský tým spíše pozadu, ale po vylepšeních byl opak pravdou. Stále ještě čekáme na dopad ADUO, který může udělat hodně, ale také nemusí. Konkurenti očekávají, že Ferrari udělá po vylepšení motoru velký krok dopředu a své si od toho slibuje i samotné Ferrari.
V rámci nových technických pravidel je důležitou součástí boje o titul spolehlivost. Ferrari je na tom v tomto ohledu zatím velmi dobře a žádné problémy řešit nemuselo. To Mercedes již naopak musel skousnout odstoupení Russella v Kanadě a Antonelliho v Barceloně. A to se bavíme pouze o odstoupení a nikoli o problémech v průběhu celého víkendu.
Poslední bod, který bych v tomto ohledu zmínil, je Hamiltonův mindset. Když cítí krev, je jako vyměněný. Tak to bylo vždy a tak to bude i nyní. Pokud Hamilton ucítí, že má byť jen malou šanci na titul, jeho výkony půjdou ještě o kus nahoru.
Na druhou stranu nespíme propadat přehnanému optimismu. Mercedes by měl mít v příštích závodech stále navrch a Kimi Antonelli vede šampionát o 41 bodů, což rozhodně není málo. Zásadním bodem ze všech zmíněných bude v boji o titul to, jestli ADUO pomůže Ferrari tolik, jak se očekává. Pokud ano, může nás čekat fantastická bitva dvou gigantů mezi týmy, ze který může vyjít jako vítěz mladá nastupující hvězda F1 nebo také legendární šampion, který získá rekordní osmý titul.








