Technika: Williams FW11B s motorem Honda pomohl Piquetovi ke třetímu titulu

3 Štítky: Historie Honda Nelson Piquet Nigel Mansell Technika Williams Zveřejněno 3. 05 2014 — Filip Fikejz

Williams FW11B s motorem Honda byl roku 1987 nejrychlejším vozem. Jeho jezdci Piquet a Mansell se spolu utkali o titul, radoval se Brazilec.

Williams roku 1983 začal používat motory Honda. Tato volba se ukázala jako správná. V letech 1984 a 1985 získali Keke Rosberg a Nigel Mansell dohromady pět vítězství, ale vozy měly problémy se spolehlivostí, proto se Williams nezapojoval do bojů o titul. Příslibem byl konec roku 1985, kdy Mansell s Rosbergem vyhráli poslední tři závody sezony a pomohli Williamsu ke třetímu místu v Poháru konstruktérů. Do další sezony už měl britský tým nejvyšší ambice.

Spoluzakladatel týmu Patrick Head jako technický ředitel a Frank Dernie jako hlavní konstruktér společně navrhli monopost FW11, který byl díky vynikající aerodynamice nejrychlejší v závodním poli. Monokok vozu Williams FW11 byl z uhlíkových kompozitů. Přední zavěšení tvořila trojúhelníková ramena, táhla a jednotka s tlumičem a pružinami, zadní zavěšení tvořila trojúhelníková ramena, spojovací táhla a jednotka s tlumičem a pružinami. Brzdy byly kotoučové, kola byla obuta do pneumatik Goodyear. Vůz využíval pětistupňovou manuální převodovku Williams/Hewland. Vůz vážil 540 kilogramů.

Šestiválcový přeplňovaný motor Honda RA166-E s úhlem bloků osmdesát stupňů byl uložen podélně uprostřed vozu, blok i hlavy válců byly hliníkové, objem motoru byl 1494 cm3. Agregát disponoval čtyřmi ventily na válec, rozvod byl DOHC. Motor dosahoval v závodním režimu výkonu 800 koní (597 kW) při 12000 otáčkách za minutu a v kvalifikačním režimu přesahoval dokonce 1000 koní (735 kW). Byl tak jedním z nejvýkonnějších agregátů F1 své doby. Tým používal palivo Mobil. Honda se vyznačovala lepší spotřebou než třeba agregát TAG Porsche, který používal McLaren.

V roce 1986 Williams angažoval k Mansellovi dvojnásobného mistra světa Nelsona Piqueta. Ten vyhrál hned na úvod v Brazílii. V průběhu sezony s Mansellem závodili vyrovnaně. Angličan vyhrál pětkrát, Piquet čtyřikrát. Společně s Alainem Prostem bojovali v závěrečném závodě sezony v australském Adelaide o titul mistra světa. Nejlepší výchozí pozici měl Mansell, stačilo mu dojet do cíle na čtvrtém místě, ale v průběhu závodu ho potkal defekt a musel z druhého místa odstoupit. Piquetovi druhé místo v cíli nepomohlo, z titulu se radoval vítězný Prost. V šampionátu skončil Mansell druhý a Piquet třetí. Williams vyhrál Pohár konstruktérů. Zakladatel týmu Frank Williams měl v průběhu sezony vážnou dopravní nehodu, po které zůstal na invalidním vozíku. Tým dočasně vedl Head, Williams se d čela týmu vrátil, jakmile to bylo po náročných rehabilitacích možné.

V roce 1987 Williams představil jen mírně modifikovaný FW11B. V průběhu sezony začal experimentovat s reaktivním zavěšením, které bylo lehčí a méně komplikované než konvenční varianta. Ve skutečnosti se jednalo o aktivní zavěšení, ale tento název používal Lotus, proto se Williams rozhodl pro jiné označení. Tento systém zkoušel pouze Piquet, Mansell k němu po zkušenostech z Lotusu neměl důvěru. Piquet dosahoval s reaktivním zavěšením lepších časů a rozhodl se ho nasadit i ve velkých cenách. Poprvé s ním závodil v Monze, kde si dokonce mohl dovolit zmenšit zadní křídlo. Na rovince dosáhl rychlosti 352 km/h, zajel pole position a s přehledem zvítězil před Ayrtonem Sennou na Lotusu. Mansell dojel až třetí a rozhodl se reaktivní zavěšení přece jenom vyzkoušet. V Portugalsku ho jen testoval, ve Španělsku už s ním také závodil a zvítězil. Konstruktéři Williamsu mezitím uvažovali o poloautomatické převodovce, ale zůstalo jen u plánů.

Williams obhájil titul v Poháru konstruktérů a tentokrát si nenechal vzít ani jezdecký šampionát. Mistrem světa se stal Piquet před Mansellem. Brazilec sice vyhrál jen tři závody, zatímco Angličan šest, ale Piquet dojel jedenáctkrát na pódiu, Mansell měl víc smůly a kromě svých výher bodoval už jen třikrát. Kvůli zranění navíc musel vynechat dva závěrečné závody a nemohl bojovat až do konce sezony. V Austrálii ho zastoupil Riccardo Patrese, který pak v týmu zůstal dalších pět sezon.

Vozy FW11 a FW11B absolvovaly dohromady 32 závodů, v nichž zaznamenaly osmnáct vítězství, dalších sedmnáct pódií, šestnáct pole position, sedmnáct nejrychlejších kol a pomohly k jednomu jezdeckému a dvěma konstruktérským titulům. Existoval také monopost FW11C upravený pro motory Judd, se kterými Williams závodil v sezoně 1988. Tento vůz sloužil pouze pro testy, než byl připraven nový FW12.

Už v průběhu sezony 1987 Honda oznámila, že po sezoně s Williamsem navzdory ještě rok platné smlouvě a úspěchům na trati ukončí spolupráci. Nebyla spokojena s faktem, že Frank Williams nechtěl v týmu určit jednoznačnou jedničku, kterou chtěla vidět v Piquetovi. Dalším problémem pro Hondu byla skutečnost, že Williams nechtěl v roce 1986 angažovat místo Mansella Japonce Satoru Nakadžimu. Frank totiž vždy upřednostňoval Pohár konstruktérů a v týmu chtěl mít dva špičkové jezdce. Po sezoně 1987 opustil Williams i Piquet, který odešel k Lotusu. Tam vedle Nakadžimy jednoznačnou jedničkou byl, ale slavný tým pomalu začal ustupovat ze slávy.

Mansell zůstal Williamsu, ale ten s atmosférickými motory Judd nebyl v posledním roce éry turbomotorů konkurenceschopný. Williams poté začal spolupracovat s Renaultem, Angličan sice mezitím odešel s Ferrari, ale po dvou letech se jejich cesty znovu sešly, aby Mansell s Williamsem a Renaultem zahájil nejúspěšnější éru v historii týmu.

Monoposty Williams FW11B jsou stále v majetku týmu a příležitostně se objevují na vzpomínkových akcích, například na Festivalu rychlosti v Goodwoodu.