Táta mě učil, ať se nikdy nevzdávám. Bez Nikiho bych to nedokázal, říká Hamilton
Čerstvý šestinásobný šampion Lewis Hamilton neskrýval po druhém místě v americké Velké ceně dojetí. Zavzpomínal i na svoje začátky v závodění či Nikiho Laudu, který v květnu odešel z tohoto světa a který měl na Brita u Mercedesu velký vliv.
Šestým titulem mistra světa se Hamilton dostal v historických tabulkách před Juana Manuela Fangia a už jen jediný triumf mu chybí na Michaela Schumachera. „Cítím tolik emocí, je to čest, být ve společnosti těch nejlepších. Právě teď je těžké pochopit, jak mi je. Přirozeně je to čistá radost. Cítím se skromněji než kdykoliv dřív. Viděl jsem svoje rodiče a úsměv mého táty mluví za vše.
Sedmé nebe ani zdaleka nepopisuje, kde teď jsem. Je to někde mnohem výše a jsem doopravdy vděčný všem v továrně, každému v týmu, kdo mě letos podporoval. Pracovali tak tvrdě na tom, abychom mohli dokázat, co jsme dokázali. Je to obrovské privilegium a čest, pracovat pro tento tým a mít platformu pro to, abychom předvedli výkony jako v Austinu,“ má jasno Hamilton.
„Je to ohromující, abych byl upřímný. Byl to tak těžký závod. Sobota pro nás byla obtížná a Valtteri si počínal skvěle, takže si zaslouží velkou gratulaci. V neděli jsem vážně chtěl napravit chyby a zajistit týmu dvojité vítězství. Nemyslel jsem, že jedna zastávka bude možná, ale makal jsem, jak to jen šlo. Když mi bylo šest nebo sedm let, můj otec mi říkal, ať se nevzdávám. Je to tak trochu moto naší rodiny. Tlačil jsem na to, jak to jen šlo, a doufal, že můžu vyhrát. Ale pneumatiky na to neměly, bohužel.“
Hamilton zavzpomínal i na Nikiho Laudu, který zemřel v květnu po dlouhodobých zdravotních komplikacích. „Strašně mi chybí a vím, že v neděli by smekl svoji čapku. V sobotu by mi tvrdil, že mě přeplácí, ale po závodě by si sundal čepici. To, co jsem dokázal, by se mi nikdy nepovedlo bez Nikiho. V našich myšlenkách je pořád s námi,“ vzkazuje Brit.
Diskuse k článku