Zatáčka Tamburello a plameny – další příběh se šťastným koncem
Formule po tečně vyletěla z levého oblouku mimo trať. Mezi okrajem dráhy a betonovou zdí byl jen úzký pruh trávy. Auto tak nestihlo prakticky nijak zpomalit a v další sekundě tvrdě narazilo. Trosky létaly všude kolem a auta soupeřů projíždějící zatáčkou Tamburello měla co dělat, aby se jim dokázala vyhnout. Po dlouhých desítkách metrů se zdevastovaná formule konečně zastavila.
Nepíše se 1. květen 1994, jak by se mohlo zdát. Je 23. dubna 1989. Ve čtvrtém kole Velké ceny San Marina Rakušan Gerhard Berger ztratil kontrolu nad svým Ferrari F1/87-88C, vyletěl z dráhy a tvrdě narazil do zdi. Ba co víc: ani ne vteřinu poté, co se auto konečně zastavilo, jej s uvězněným pilotem uvnitř zachvátily plameny.
Klíčovou se ukázala trojice dobrovolných maršálů na postu 3C za zatáčkou Tamburello: Paolo Verdi, Bruno Miniati a Gabriele Vivoli. Pracovali spolu léta, a tak měli na tu dobu velmi dobře vyvinuté scénáře, aby si při nutnosti zásahu vzájemně nepřekáželi.
„Když vylétlo auto z dráhy, byl jsem přirozeně zklamán, neboť šlo o Ferrari,“ vzpomíná Bruno Miniati. „Jakmile ale narazilo do zdi, nezáleželo na tom. Šlo prostě o auto s člověkem uvnitř.“
Maniati byl zodpovědný za jakýsi hasicí trakař: nádrž se sto litry vody a hadicí dlouhou 25 metrů. Verdi a Vivoli byli připraveni popadnout ruční hasicí přístroje a běžet kamkoli bylo třeba. Později vyšlo najevo, že vzdálenost mezi stanovištěm 3C a místem, kde Bergerovo ferrari zastavilo, je 87 metrů, a tak i třetí maršál popadl hasicí přístroj a běžel k havarovanému autu.
Hašení plamenů začalo 14 sekund poté, co ferrari zůstalo stát. Úctyhodný výkon také s ohledem na váhu hasicího přístroje a ochranný oblek maršálů.
„Pravdou je, že jsme začali utíkat, ještě než se auto zastavilo,“ přiznává Verdi. „S ohledem na sílu nárazu, že šlo o začátek závodu, a tím pádem že benzinové nádrže byly plné, se plameny daly očekávat.“
Zasahující maršálové později vzpomínali, jak s ohledem na žár plamenů fanoušci, kteří vylezli na reklamní panel, aby se na nehodu podívali zblízka, museli skákat do sousedící řeky Fiume Santerno.
„Pro plameny jsem neviděl, jakým směrem vlastně auto stojí. Začali jsme hasit, a jak plameny začaly pomalu mizet, viděl jsem na Bergerově přilbě bubliny od žáru,“ vzpomíná na hrůzné okamžiky Vivoli. Pomohlo i štěstí: síla nárazu znamenala, že s ohledem na výrazná poškození auta se velké množství paliva rozprsklo do prostoru.
Na místo havárie dorazil lékařský vůz 35 sekund po uhašení plamenů. Řídil jej bývalý závodník Mario Casoni a vezl lékaře Sida Watkinse a Domenica Salcita. Gerhard Berger byl v bezvědomí přibližně tři minuty.
„Když se probral, přešel do stavu psychomotorického rozrušení,“ cituje doktora Salcita britský Autosport. „Tolik sebou házel, že jsme mu nedokázali sundat přilbu. Doktor Watkins si na něj musel sednout, abychom mu dokázali uvolnit hlavu. Pak jsme jej převezli do lékařského centra.“
Bergerova zranění byla překvapivě lehká: popáleniny druhého stupně a zlomené žebro. S ohledem na sílu nárazu do betonové zdi na vnějšku zatáčky Tamburello se jedná skoro o zázrak. A nebýt nešťastného kola se zavěšením, které na stejném místě způsobilo smrtelná zranění Ayrtonu Sennovi o pět let později, možná by Senna nedopadl o nic hůře než Berger.
Traťoví maršálové Paolo Verdi, Bruno Miniati a Gabriele Vivoli dodnes žijí v italské obci Borgo San Lorenzo, asi 25 kilometrů od Florencie. Dnes sedmdesátiletý Verdi stále pracuje o ‚Squadra Corse‘, traťového záchranného týmu. Šestasedmdesátiletý Maniati je již v důchodu a nejmladší Vivoli se rozhodl skončit po událostech v roce 1994.
Všichni tři se ale po Bergerově havárii objevili v pořadu rakouské televize a na pozvání Gerharda Bergera povečeřeli s jeho rodinou.
„Byl to velmi zábavný večer,“ vzpomíná Vivoli. „Dostali jsme od Gerharda nějaké dárky a pěkně nás opil!“
Velká cena San Marina 1989 plně nastartovala ‚rivalskou‘ kauzu mezi Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem. Po restartu závodu v důsledku Bergerovy havárie měl Prost za to, že Senna nedodržel dohodu, když jej v zatáčce Tosa předjel. Naštvaný Prost po závodě vynechal tiskovou konferenci a v pátek v rámci následující Velké ceny Monaka začala jednání Prost – Ferrari. Smlouva byla oznámena v srpnu toho roku.
Kdo ví, nebýt havárie Gerharda Bergera v zatáčce Tamburello, a tím pádem drobného incidentu ze zatáčky Tosa po restartu závodu, zda by Senna a Prost spolu nevydrželi u McLarenu ještě alespoň jednu sezonu?
