Speciál: Dvouletý průzkum GPF1 nastínil, jak může virtuální realita obohatit sledování F1

Virtuální realita (VR). Magický pojem moderní doby. A myslím si, že vcelku oprávněně. Již řadu měsíců hovoří experti o tom, jak právě tento fenomén, respektive fenomén takzvané rozšířené reality (augmented reality, AR – zmíníme později), ovlivní styl konzumu (nejen) sportovních zážitků. Svou pointu zmíním hned v úvodu: tyhle trendy VR & AR skutečně velmi výrazně…

Štítky: virtuální realita Zveřejněno 5. 02 2017 — Tomáš Richtr

Virtuální realita (VR). Magický pojem moderní doby. A myslím si, že vcelku oprávněně. Již řadu měsíců hovoří experti o tom, jak právě tento fenomén, respektive fenomén takzvané rozšířené reality (augmented reality, AR – zmíníme později), ovlivní styl konzumu (nejen) sportovních zážitků.

Svou pointu zmíním hned v úvodu: tyhle trendy VR & AR skutečně velmi výrazně změní styl, jakým sledujeme zejména sportovní přenosy, v našem případě závody F1. Otázkou ale zůstává, jestli se toho já osobě vůbec dožiji…

Fenomén VR už v roli konzumenta zkouším asi tak dva roky. A na různých technologických úrovních. A není to levné. Počínaje ‘nízkoúrovňovým’ Gear VR, což je záležitost založená na dražších mobilních telefonech v kombinaci s 3D ‘brýlemi’, a konče současnou špičkou v tomto oboru, HTC Vive. Zatímco ve ‘slabším’ programu VR vám stačí mobilní telefon a 3D brýle (náklady kolem 15 tisíc korun), HTC Vive si žádá velmi silně vybavený počítač a relativně složitou ‘infrastrukturu’ virtuální reality. Náklady tak za 40 – 50 tisíc korun. Prostě žádná legrácka. S dobou půjdou ceny dolů, ale asi ne rychleji než úroky mé hypotéky.

Jsou to krvavé peníze a myslím si, že běžný člověk má asi jiné starosti, než rvát finanční prostředky do takovýchto zařízení, jejichž vývoj jde dopředu takovým tempem, že za dva roky bude pořízené zařízení zastaralé a musí si pořídit modernější, které nebude o nic levnější. Což je asi trochu strategie těchto firem, které chtějí, abyste do nich rvali nemalé peníze zhruba obrok. Nicméně co se případu mé osoby týče, tak já jsem do takových věcí trochu blázen a velmi mě baví.

Na hry moc nejsem. Mám rád zážitkové a vzdělávací aplikace. Usednout do Apolla 11 a vydat se na Měsíc mě dostalo jak malého kluka a zážitek to byl velmi vzrušující. (Apollo 11 – 1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl, 5. díl, 6. díl)

Tímhle způsobem se dá prožít ledajaká významná událost v historii. Chtěl bych si takto projít loď Titaniku, což je příběh, který jsem díky Miloši Hubáčkovi prostudoval dávno před nástupem mánie Jamese Camerona. To byl ale jen příklad. Někteří by tímto způsobem virtuální reality měli zažít jiné věci, aby si je připomněli, a možná o to víc chránili hodnoty svobody a míru.

Ale zpátky k věci: Zážitek Apollo 11 na zmíněné ‘mobilní platformě’ Gear VR nenajdete. Aplikace je na malinkatý mobil výkonnostně příliš náročná. A to nemluvě o pořád nedostatečném rozlišení (rozuměj iritující mřížku), ze které by za pár minut nebolely hlava nebo oči. Objektivně vzato, po nějaké době zkoušení zjistíte, že na mobilní platformě VR jsou – hrubě řečeno – jen kraviny, co pobaví chvíli. Tahle cesta mi přijde slepá, byť své místo na Zemi má: vyvinout zábavnou aplikaci, tu za 0,99 € jinde za 9,99 €, co chvíli pobaví a autor vydělá.

Velmi solidním milníkem je aplikace Google Earth VR: nad rámec pořízení PC a HTC Vive nemusíte utratit už ani korunu, přesto se podíváte na ta nejpopulárnější místa na světě. A velmi věrně.

S touto aplikací můžete cestovat dlouhé dny a je velmi smysluplným přínosem. Pochopitelně ale: ani ta vám neumožní zakončit zajímavý den u sklenky dobrého vína a bůhví co bude následovat potom 

I tak řeknu: ušetřete si spíš na letenku ve dvoupatrovém Airbusu A380 a třeba do Dubaje si s přítelem nebo přítelkyní zajeďte osobně. Tahle realita tu virtuální pořád přebije silou několikanásobnou.

No jo, ale co ony zmiňované sportovní zážitky? Australský Albert Park je jeden z okruhů kalendáře F1, který jsem ještě neměl možnost navštívit. Můžete tak učinit prostřednictvím ‘mobilní’ virtuální reality Gear VR, ale data v ní jsou založená na prostých datech Google Maps. Jsou tedy často stará a někde jsou dostupná jen prostřednictvím sférické fotografie z jednoho místa a dojem je jen o trochu silnější oproti tomu, který díky StreetView panáčkovi získáte na klasickém webu. Opět: je to pěkný zážitek, ale tak trochu zamrzlý a dojem rychle vyprchá. Tím spíš tam bude chtít být osobně.

Se zmíněnou aplikaci Google Earth VR pro HTC Vive je to o hodně lepší, tím spíš, když si závodní okruhu v Albert Parku vychutnáte v podobě, kdy není připraven pro závodění. Ostatně tam začínáme již příští měsíc! Snímání toho, co je v brýlích vidět, je značně omezené, ale snad pro představu stačí:

Zkusme ale nyní trochu přitvrdit: co kdybychom díky těmto technologiím nemuseli sféricky očumovat rok, dva, tři staré fotografie, ale sledovat živé dění? Například tím, že se naše brýle (ať už levné mobilní nebo dražší HTC Vive či od jakéhokoli dalšího výrobce) napojí na sférickou kameru přímo na okruhu? To už je trochu jiná liga. Samozřejmě s vylepšeným rozlišením, které dnes prostě pro takový zážitek nedosahuje potřebných kvalit. Ale jak to udělat, aby se na takovou kamerku na hlavní tribuně třeba singapurského okruhu mohly napojit desítky milionů lidí? Aby se mohly napojit tak, že skoro mají pocit, že tam doopravdy jsou? Přesně ten pocit, pro který chlap s VR brýlemi během GP Singapuru 2039 zahuláká na svou ženu: “Teď neruš, mámo, jede se závod F1! Ale pivo dej tady na stůl!”

V první řadě musí pořadatel závodu F1 zajistit ‘výrobu’ kvalitního videa. Dále pak jeho přenos ‘na vyžádání’, do jakéhokoli zařízení 3D brýlí, ideálně s mega super dolby prostorovým zvukem. A na sklíčka takových 3D brýlí nabízet grafiku udávající pořadí v závodě například. Toto je v úvodu zmíněná AR – rozšířená realita. Reálný obrázek rozšířený o počítačové prvky. A nemusíme zůstat u závodu F1 nebo jakékoli sportovní události. Pojďme tímto způsobem sledovat například jednání Poslanecké sněmovny nebo čehokoli dalšího, kam by měl občan ze zákona přístup. Nebo koncert či divadelní hru, případně finále Wimbledonu. Nepřijde vám to fascinující? Pořadatelé formule E se snaží ukázat, že v budoucnu si dokonce budete moci sednout přímo do vozu oblíbeného pilota a sledovat dění kolem!

Nápady úchvatné, ale technologie a infrastruktura v dnešní době nedostatečné. Jak dostat video z kamery na voze F1 bezdrátovou cestou na servery, ze kterých to budete v rozlišení 4K ‘sosat’ do vašich brýlí třeba v Českých Budějovicích? Na zařízení, které umí 4K video zpracovat pohledem VR/AR bez prodlev a přehřívání?

Tak to je přesně to, co nějakou dobu potrvá. Tím spíš v době, kdy si mobilní operátoři účtují krvavé peníze za nějakých 500 MB dat, což je ekvivalentem kvalitního videa řádově na minuty.

Tyto záležitosti se postupem času budou zlepšovat: budou klesat ceny VR brýlí a bude růst jejich pohodlnost. Bude se zlepšovat schopnost pořadatelů (nejen) sportovních událostí pořizovat obraz ve vysoké kvalitě a budou schopni je ve stejné kvalitě předávat provozovatelům přenosových sítí. Bude růst ochota lokálních operátorů tyto velké objemy dat zpracovávat ve vaší zemi a poskytnout je vám na vaše koncové / sledovací zařízení.

To bude doba, kdy fenomén VR/AR najde praktické uplatnění v běžném životě člověka. Nebude to ale hned. Však zkuste vzpomenout, od kdy běží reklamy mobilních operátorů, že si budete moci ‘streamovat’ do mobilu dle libosti. Teoreticky ano, ale dnešní realita je taková, že další týden budete muset vyhlásit osobní bankrot. Dnes je jen pro vyvolené.

Věřím ale, že se to změní. Touha po zážitku povede k investicím, zejména technologickým, a tyto investice přinesou ony pěkné zážitky. Kdy přesně, to nevím, ale bude to ještě nějakou dobu trvat. Ale fakt rád bych se toho ještě dožil. Klidně jako děda.

 

Diskuse k článku

Napsat komentář