SPECIÁL: Moje vzpomínky z Velké ceny Kanady 2011
Závod se pořádně ještě nerozjel a já už jsem zmáčený jak ta pověstná slepice. Ale sledovat velkou cenu přímo v srdci jejího dění nabízí takový adrenalin, že je mi to jedno. Vzpomínky na jeden z nejpopulárnějších závodů historie F1, jehož konec málokdo viděl, jsou pořád čerstvé. Divák se může zpátky do závodu vrátit chystaným Nostalgia streamem #6.
Každá velká cena má svou osobitou atmosféru. Je to jako s lidmi. S některými trávíte čas raději než s jinými. Je to dáno jejich charismatem, aurou, kterou kolem sebe vytvářejí, příjemností atmosféry, kterou kolem sebe šíří. Závody v Austrálii a Kanadě by tak patřily k vašim nejlepším kamarádům.
Není to náhoda, že právě Kanada a Austrálie. Oba závody mají mnoho společného. Australská velká cena se jezdí v Albert Parku, ve čtvrti Port Phillip, asi 3 kilometry od centra Melbourne. V parku o rozloze 225 hektarů se nachází padesátihektarové jezero, kolem kterého vede samotný závodní okruh lemovaný ulicemi Albert Road, Queens Road, Fitzroy Street a Canterbury Road.
Závodní okruh pro Velkou cenu Kanady se nachází na ostrově Notre-Dame. Je to uměle vybudovaný ostrov na řece svatého Vavřince. Vznikl během deseti měsíců z 15 milionů tun hornin, které byly vybagrovány při stavbě městského metra v šedesátých letech. Podobně jako v Melbourne i zde mají lidé na okruh velmi blízko. Stačí dojet zmiňovaným metrem na sousední ostrov Svaté Heleny, vystoupit na stanici Jeana Drapeau nesoucí jméno starosty Montrealu z let 1954 až 1957 a 1960 až 1986, a po mostě Pass du Cosmos se dá pěšky dojít na ostrov Notre-Dame. Jean Drapeau se zasadil o pořádání výstavy Expo 1967 nebo Letních olympijských her 1976, ačkoli vybudování infrastruktury pro olympiádu obyvatele Montrealu zadlužilo na desítky let dopředu. Během výstavy Expo také vznikl jeden z monumentů města, muzeum životního prostředí Biosphère, v bývalém pavilonu Spojených států. Architektem byl Američan Buckminster Fuller, autor více než třiceti knih. Kulovitá konstrukce z ocelových a akrylových buněk má 76 metrů v průměru a dosahuje výšky 62 metrů.
Během rekonstrukčních prací ve čtvrtek odpoledne 20. května 1976 zasáhl kopuli požár. Zbyla z něj již pouze ocelová konstrukce, která dnes již k závodům v Kanadě neodmyslitelně patří.
Lewis Hamilton do Kanady přicestoval s potenciálním průšvihem na krku. Po kolizích v Monaku, nejprve s Felipem Massou a pak Pastorem Maldonadem, za které byl penalizován, totiž neudržel nervy na uzdě a na adresu sportovních komisařů vyslal několik velmi vážných obvinění. To největší z rasizmu.
„V šesti závodech jsem musel pětkrát ke komisařům, to je snad špatný vtip,“ svěřil se skupině reportérů v padoku Hamilton. „Je to absolutně pitomej vtip! Možná za to může barva mé pleti. Tak to říká Ali G.“
Ali G, neboli Alistair Leslie Graham je fiktivní, satirickou, ale hlavně kontroverzní postavou. Představuje ji anglický komik Sacha Noam Baron Cohen, který se u nás proslavil postavou Borata. Některé prvky v jeho roli se vyznačovaly rasistickými narážkami. Sám Cohen se ale obhajuje tím, že rasistické prvky v rolích Aliho G nejsou skutečnými rasistickými sklony, nýbrž pouze snahou poukázat na to, jak snahy o „hloupou normalizaci živí rasizmus, stejně jako například fanatizmus“.
Takové vysvětlení by ale asi prezidentovi FIA Jenu Todtovi nestačilo.
Hamiltonova frustrace jakoby kulminovala. Vztah s přítelkyní, americkou pop-star Nicole Scherzingerovou, funguje jako jízda na horské dráze. Už jednou se rozešli a vypadá to, že Nicole umí nalézt zalíbení i v dalších mužích, což pochopitelně není dobrým motivačním prvkem pro pilota formule 1.
Přesto musel Hamilton sklonit hlavu a komisařům se omluvit. A trochu krkolomně vysvětloval:
„Byl to z mé strany vtip, který v té chvíli vypadal hloupě. Vysvětlil jsem, že jsem byl emotivně rozhozený. Během závodů, jako byl ten v Monaku, se to dá pochopit. A někdy řeknete nevhodné věci.“
Hamilton se omluvil nejen komisařům osobně, ale také písemně celé federaci. Je to už zavedená praxe. Ne že by napadlo Hamiltona samotného dopis napsat, ale FIA svolí k odpuštění prohřešku, nebo ke zmírnění trestu, když se provinilec sám před veřejností takříkajíc svleče do naha. Museli to udělat Ron Dennis po špionážní aféře Ferrari – McLaren v roce 2007, Flavio Briatore a Pat Symonds po skandálu s úmyslnou bouračkou během závodu v Singapuru 2008, nebo opět McLaren ve světle lhaní při závodě v Austrálii v roce 2009. Ale zatímco Todtův předchůdce Max Mosley rád taková doznání publikoval na oficiálním webu FIA, Todt projevil přeci jen trochu taktu a citu.
„Samozřejmě, že jsem ten dopis mohl nechat ‚uniknout‘ na veřejnost, ale je to věc, která zůstane mezi ním a mnou,“ řekl k tomu Todt. „Mohli jsme zahájit disciplinární řízení, zakázat mu start v šesti závodech. Napsal mi dopis, já napsal jemu, případ je uzavřen.“
Jenomže ani Kanada nepředstavovala pro Hamiltona změnu trendu. Během závodu totiž znovu kolidoval, a co hůř: se svým týmovým kolegou Jensonem Buttonem! Hamilton se pokusil svého kolegu předjet na cílové rovince v sedmém kole závodu, ale ten jej nejspíš neviděl a lehce jej natlačil na zeď, o kterou si Hamilton rozbil levé zadní kolo. Takový typ incidentu většinou znamená vyhlášení války mezi jezdci stejné stáje. Ale McLaren pod dohledem charizmatického Martina Whitmarshe opět dokázal téměř nemožné. Ještě během přerušení závodu, které zapříčinil hustý a vytrvalý déšť, si všichni zainteresovaní celou záležitost vyříkali. A skutečně: i po analýze televizních a hlavně telemetrických záznamů je zřejmé, že se jednalo v náročných klimatických podmínkách o takzvaný závodní incident. Takový nezaviní významně jedna strana, ale obě rovným dílem. Prostě smůla. Jenomže i té, podobně jako štěstí, musíte ‚umět jít naproti‘. Při pohledu z kamery umístěné na Hamiltonově formuli, a s ohledem na jeho zkušenosti, mohl (měl) očekávat, že se před ním prostor díky Buttonově pohybu uzavře. Držel si totiž svou linii a data z telemetrie prokázala, že jak Button tak i ostatní závodníci činili před tím stejně jako potom.
Lewis Hamilton sice musel ze závodu odstoupit, protože jeho vůz byl výrazně poškozen, ale Jenson Button v infarktovém závěru dokázal Velkou cenu Kanady vyhrát. A to byl u mechaniků v garáži celkem šestkrát! Dostal dokonce penalizaci, protože byl příliš rychlý za zpomalovacím vozem, a v jednu chvíli byl beznadějně poslední. Na osychající trati ale dokázal nemožné, předjížděl jednoho soupeře za druhým, až se v samotném závěru závodu dostal na dohled Sebastiana Vettela, který závod vedl. Button byl o hodně rychlejší a v posledním kole, ve snaze nenechat si Buttona přiblížit tak, aby mohl použít svůj předjížděcí nástroj, a v nájezdu do poslední zatáčky jej případně předjet.
Předjížděcí nástroj neboli systém DRS (Drag Reduction System) není vlastně nic složitějšího, než otočná plocha na zadním křídle monopostu F1. Natáčí se zmáčknutím tlačítka umístěného přímo na volantu jezdce. Když se pokynem pilota příčka sklopí, její podélný profil způsobí, že generuje méně přítlaku, který je jinak potřeba v zatáčkách, aby formule lépe seděla a byla tak rychlejší. Na rovinkách je potřeba pravého opaku: aby byl odpor vzduchu co nejmenší. Formule tak dokáže dosáhnout vyšších rychlostí.
Jezdci ale nesmí příčku zadního křídla otáčet, kdy se jim zachce. Je jim to elektronickým vizuálním signálem prostřednictvím LED diody na volantu povoleno v situaci, kdy jsou v detekčním bodě blízko za soupeřem. Méně než jednu sekundu. Vettel usiloval o to, aby se Button nedostal v detekčním bodě právě na takový odstup, jinak by na konci rovinky před poslední zatáčkou, kde lze DRS aktivovat, neměl proti Britovi žádnou šanci.
Jenomže na to ani nedošlo. Trať po lijáku, kvůli kterému byl závod na dvě hodiny přerušen, postupně usychala. Ale jen v takové šíři, která odpovídala jízdě monopostů F1. Vztlak pod autem totiž způsobil, že v této oblasti trať rychleji osychala, ale kolem byla stále mokrá. Stačilo popojet o decimetr nebo dva mimo tuto suchou stopu a máte malér. A právě to se Vettelovi stalo. V nájezdu do zatáčky číslo 6 si příliš najel doprava, aby si připravil lepší průjezd další fází tratě, ale na mokrém povrchu uklouzl a sjel s trati! Nejen v garáži McLarenu došlo k erupci nadšení, ale možná trochu překvapivě i v tiskovém centru. Je to sál o rozloze asi 50 krát 100 metrů a nachází se v něm na tři stovky novinářů. Jsou zde k dispozici dlouhé řady monitorů, na kterých běží nejen přenos samotné velké ceny, ale jsou zde k dispozici také časové údaje z ředitelství závodu. Prakticky všichni v tiskovém centru zahulákali nadšením.
Ne snad proto, že by fandili Buttonovi a Vettelovi naopak. Ale Vettel vyhrál pět z šesti úvodních velkých cen a vítězný pokřik byl jen upřímnou a nepokryteckou oslavou příjemné změny. Byl to jeden z těch infarktových závěrů velkých cen, podobně jako když se mění skóre v nastaveném čase fotbalového zápasu. A ti, kteří navzdory dlouhému čekání způsobené přerušením závodu vydrželi až do konce, byli bohatě odměněni.
Jenomže pro televizi jsou takové situace hotovou noční můrou.
Závod byl zastaven během mého úprku z okruhu, kde jsem pečlivě sledoval, jak který pilot s různými vozy zrychluje ze zatáčky číslo 3 na malou rovinku a mizí za nízkým horizontem. V televizi to vidět není, ale ty rozdíly jsou skutečně enormní. Vlastnosti, která může za stabilitu a dostatečné zrychlení auta ze zatáčky, se říká trakce. Její kvalita je dána jednak technickými parametry auta a jednak schopností jezdce využít maximálně její potenciál, ať už je jakkoli velký. To jsou ty momenty, kdy poznáte, jak moc si pilot věří nebo je naopak velmi nejistý. Teď ale nejezdil nikdo. Nad závodní tratí v Montrealu zavládlo ticho přerušované jen intenzivním tokem deště a hlasem promrzlého okruhového hlasatele Boba Constandurose.
V té době ještě neměla Mezinárodní automobilová federace zaveden maximální časový limit na přerušení závodu. Je-li závod zastaven v důsledku špatných klimatických podmínek, odhaduje se nejzazší možný čas pro restart závodu tak, aby byl dojet ještě za světla. Hlavně proto musel být zcela zrušen například zbytek Velké ceny Malajsie 2009.
Ono ale jakékoli přerušení závodu dělá programovým šéfům stanic nemělké vrásky na čele. Jsou naplánovány další pořady, a na ně jsou zase navázány inzerce, ze kterých televize žije. Po závodě v Kanadě byl na programu starší český film Černí baroni. A po něm další pořady. Řetězová reakce, jejíž následky se mnohdy povede – podobně jako v případě zpoždění letadel – eliminovat až druhý den ráno. V případě prodlev během Velké ceny Kanady lze teoreticky následující pořad zrušit, ale to je nutné vrátit peníze za nasmlouvanou inzerci. Stejně, jako byste museli zrušit let spoje, na který už nezbylo v letovém plánu ten den místo, a všechny cestující odškodnit.
„Tak tohle bude průšvih, to nemá řešení,“ obrátil jsem se na Pavla, který trpělivě seděl s praskajícím sluchátkem u ucha v přeplněném tiskovém centru a čekal, až bude během přenosu vyzván k osvětlení dalšího tématu souvisejícího se současným děním ve formuli 1. Lewis Hamilton například navštívil o den dříve zázemí týmu Red Bull. To nebývá obvyklé a většinou se za tím hledá větší důvod než jen poplácat dosavadní suverény sezony po ramenou. Hamilton hledal potenciální ventilace své frustrace – v extrému přestup k jinému týmu. Byla to v podstatě jen taková seznamovací schůzka: „Měl bych zájem, jaké by byly možnosti?“ Malé. Sebastian Vettel má dlouholetou smlouvu a Mark Webber zůstal v týmu i pro sezonu 2012. Ale co třeba o rok později?
V režijním velínu Novy mezitím žhavili dráty na místa, která jsou oprávněna rozhodnout, co dál s vysíláním. Kolega Pavel Fabry dělá při své komentátorské premiéře za mikrofonem F1 s využitím rozhovorů s Pavlem Turkem, co je v jeho silách, ale takový program nepatří k nejatraktivnějším, i kdyby se piloti svlékli do naha a začali místo jezdění plavat. Ředitelé Novy musí cítit, jak jim diváci utíkají na jiné televizní programy se stejnou bolestí, jako by krváceli oni sami. Stresová situace.
„To máš pravdu. Ti, co čekají na film, jsou naštvaní už teď. Nechápou, že přenos trvá, i když se nezávodí,“ přitakal Pavel Turek, který si už musí odkrvenou ruku se sluchátkem podporovat tou druhou. Jeho ucho už by mu záviděl i žák třetí bé Mach. Pavel Machovi zase skutečnost, že jeho sluchátko bylo utržené, a zdánlivě nepoužitelné. „A počkej, co se stane, jestli Nova přenos F1 nakonec přeruší.“
Přerušila.
V takové situaci je jedno, jak jsou motivace pochopitelné a argumenty racionální. Erupce nenávisti, sprostosti a dalších velmi přízemních lidských vlastností postavila clonu, jejíž temnotu by ji záviděla i nechvalně proslulá islandská sopka Eyjafjallajökull. Dnes se již dojem z dobře odvedené práce a pocity adrenalinově stráveného odpoledne nedostaví.
Nova přepojila zpátky do Kanady po skončení Černých baronů, ale s ohledem na velmi pokročilou noční dobu v České republice si toho nejspíš málokdo všiml. Triumfální Buttonovo vítězství tak zůstalo ve velké míře skryto před zraky české veřejnosti a nebesa nás za to během balení ztrestala lijákem, jehož intenzita několikanásobně předčila tu, která přerušila samotný závod.
Velkou cenu Kanady 2011 můžeš zhlédnout v Nostalgia streamu #6 na mé facebookové stránce ve čtvrtek večer.
Diskuse k článku