Speciál: Mizerný rok Ferrari. A žádné sliby ani pro ten příští

32 Štítky: Ferrari Zveřejněno 22. 12 2014 — Tomáš Richtr

Na fotografii nový prezident Ferrari Sergio Marchionne

Takzvané řešení dvojitých difuzorů za to asi nemůže. Ale přesto je to (v té době) revoluční změna v pravidlech, která pro sezonu 2009 přinesla dominanci Hondy (pardon, týmu Brawn) a titul mistra světa Jensonu Buttonovi. Ročník před tím byl posledním, ve kterém Ferrari získalo titul v Poháru konstruktérů. A mezi jezdci to díky Kimimu Räikkönenovi bylo ještě o rok dříve.

Ale na Brawn a následně éru Red Bullu se úplně vymlouvat nelze: od sezony 2009 je to až po současnost postupně 4., 3., 3., 2., 3. a 4. místo v Poháru konstruktérů. Zeptáte-li se jakéhokoli fanouška Ferrari, tak vám řekne, že toto je prostě “neakceptovatelné”. Sezonu bez vítězství skončilo Ferrari naposled před 21 lety.

Tým investoval majlant do aerodynamického tunelu. To aby data, která lezla z počítačů v aerodynamickém tunelu, byla podobná těm přímo na závodní dráze, což se dlouho nedělo. A i když se to (asi) povedlo, auto přesto ztrácelo na rychlosti a výkonu. A problémem nebyl jen motor, či letos nově celá – revoluční – pohonná jednotka. Ostatně, na výkon motoru Ferrari trochu rezignovalo záměrně. Šéf Ferrari přes motory Luca Marmorini akceptoval ústupky, protože oddělení Ferrari přes šasi slibovalo, že hendikep motorů doženou oni. A to se nikdy nestalo. A tak byl Marmorini v červenci vyhozen.

To se stalo tři měsíce poté, kdy na svou funkci rezignoval tehdejší šéf Ferrari Stefano Domenicali. Ferrari na tento jeho krok nebylo vůbec připraveno, šlo o Domenicaliho vlastní rozhodnutí.

O finančním úspěchu firmy přitom není sporu. Letos se očekává zisk ve výši 500 milionů dolarů. Ale Ferrari nechce jenom peníze. Chce výsledky. Snad jako jediná automobilka nevyužívá přímé reklamy. Svou exkluzivitu buduje právě skrze výsledky v motorsportu. A ty nejsou. Fiat, majitel Ferrari, chce navíc firmu dostat na burzu, aby získal další peníze (mimo jiné na pokrytí nákladů na pořízení Chrysleru). Takže zatímco Ferrari peníze ne nutně potřebuje, Fiat naopak ano.

Ve formuli 1 má Ferrari výraznou politickou roli (rozuměj ‘sílu tahat za provázky v celém tom cirkusu’). Minimálně ve srovnání s ostatními týmy. Sám Bernie Ecclestone říká, že bez Ferrari by žádná F1 neexistovala. A tak si za tento status nechává Ferrari ročně vyplatit 120 milionů dolarů, bez ohledu na výsledek. Za několik posledních dekád to prezident Ferrari Luca di Montezemolo hraje šikovně. Vezměte si poslední příklad: vytvoření silné aliance týmu F1 FOTA, která začne tlačit na FIA a FOM. Následuje vyjednání lepších podmínek pro Ferrari (ještě lepších, než kdykoli před tím), a Ferrari pak FOTA opustí, FOTA se následně rozpadne.

F1 je opravdu Klubem piraň. Silnější pes… víte co.

Na fotografii nový šéf Ferrari Scuderia Maurizio Arrivabene

Ale zpátky k výkonu auta jako takového: problémem nebyl jen nedostatek výkonu motoru. Ale také ve způsobu, jakým byl jeho (nedostatečný výkon) distribuován napříč autem. Nedokonalé křivky jeho využití mající dopad na ovladatelnost a vyvážení auta, což má zase vliv na opotřebení a výkon pneumatik. Záleží na každé oblasti auta, a každou oblast auta je navíc nutné integrovat dohromady: pohonná jednotka, šasi, dynamika, zavěšení, pneumatiky, hardware, software… pilot.

Luca di Montezemolo byl po sérii špatných výsledků pod tlakem, a místo toho, aby udělal pořádek v Maranellu, začal útočit na F1 jako takovou. Pro své nechvalně známé prohlášení, že se jedná o jízdy taxíkem, si nešťastně vybral předvečer Velké ceny Bahrajnu, pravděpodobně nejadrenalinovější velké ceně sezony. Pravda: vozy Ferrari, které v ní skončily na 9. a 10. místě, svou rychlostí taxíky opravdu připomínat mohly. Di Montezemolo s tváří zabarvenou do Ferrariho rudé opustil okruh ještě před šachovnicovým praporem.

Byl to Stefano Domenicali, který o týden později na sebe vzal tíhu zodpovědnosti, a odstoupil. Luca di Montezemolo oslovil úspěšného prodejce luxusních vozů Ferrari Marca Mattiacciho a ten, ačkoli nevybaven žádnými zkušenostmi ze závodních aktivit Ferrari, byl jmenován do role šéfa Scuderie. Není bez zajímavosti, že to ale nebyl Montezemolo, kdo si Mattiacciho vybral, ale Montezemolův pozdější nástupce Sergio Marchionne. Proč právě on, který si Mattiacciho vybral, jej o sedm měsíců později vyhodil, a to nejen z pozice šéfa týmu F1, ale celého Ferrari (což je po tolika letech loajálních služeb dokladem cynicky nelítostné tvrdosti doby), bude asi nějakou dobu velkou záhadou. Určitou roli v tom mohl sehrát Bernie Ecclestone, na jehož vkus byl Mattiacci až příliš volnomyšlenkářský a ve svém přístupu politicky nezávislý. Právě Ecclestone stojí za odchodem bývalého šéfa Williamsu Adama Parra z formule 1. Ferrari zatoužilo po zpevnění politické role, a na to byl Mattiacci až ‘moc příliš poctivým manažerem’. A tak jeho místo obsadil ‘politicky zkušený’, a ve Strategické skupině F1 po dlouhá léta sedící, Maurizio Arrivabene.

Sergio Marchionne po dohodě s Agnelliho rodinou (majiteli Fiatu) odepsal Lucu di Montezemola. To se stalo poté, kdy se Mattiacci nenechal vydírat Fernandem Alonsem a přirozenou cestou jej donutil předčasně opustit tým, přičemž následovala okamžitá náhrada v podobě Sebastiana Vettela.

Mattiacci odešel v době, kdy byly nastartovány velké organizační změny. Není bez zajímavosti, že tyto organizační změny, které zahájil Mattiacci, se začaly projevovat až poté, kdy Mattiacci z Ferrari zmizel.

Po šéfovi oddělení motorů Ferrari v prosinci oznámilo odchod šéfa inženýringu Pata Frye a šéfkonstrukéta Nikolase Tombazise. Technickým ředitelem se stal James Allison, který ale k týmu přišel až v září 2013, a tak měl minimální vliv na nefunkční F14T. Kufry si sbalil také expert na pneumatiky Hirohide Hamašima.

Přicházejí ale i noví lidé. Respektovaný inženýr F1 Jock Clear přechází od Mercedesu do Ferrari, kde má nahradit Pata Frye. Přesto ale Ferrari ústy nového prezidenta Sergia Marchionneho přiznává, že Ferrari “letos udělalo příliš mnoho chyb”.

“Například, Maurizio Arrivabene je letos třetím šéfem týmu F1,” řekl Marchionne, aniž by specifikoval, kdo přesně za to může. Přesto ani on neslibuje pro rok 2015 zázraky. Fanoušci Ferrari si budou muset počkat asi až napřesrok:

„S vozem 2015 jsme začali pozdě, jiní udělali rozhodnutí a přijali strategii, se kterými já teď úplně nesouhlasím. Z těchto důvodů může Scuderia uvažovat o boji o titul až za dva roky. Aniž bych podceňoval velikost toho úkolu, myslím, že se Ferrari může dostat do stejné pozice (jako Mercedes) ke konci roku 2016.”